Jóga nejsou jen ásany (1. díl) – aštánga jóga

Všude možně můžeme slyšet, že jóga nejsou jen ásany. V dnešní době, kdy mnoho lidí považuje ásany za celou jógu, je dobré to říkat. Ale co teda jóga ještě je, když to nejsou jen ásany? V tomto článku bych chtěl ve stručnosti představit různé další praxe, které se v různých tradicích jógy praktikovaly a praktikují. Rovnou na začátek je dobré si připomenout, že “jóga” je velice široký pojem (viz také “Po stopách jógy 1, 2 a 3”) a často se používá prostě jako synonymum pro jakoukoli duchovní praxi.

Gosain Saargir, šivaistický asketa sedící na leopardní kožešině. Mankot cca 1700.

Níže uvedený výčet je dlouhý, ale není zdaleka vyčerpávající. Snad ale nikdo nepraktikoval všechno najednou. Většina duchovních tradic měla svoje hlavní praxe a ostatním se nevěnovala – někdo jich měl víc a někdo zase míň. Tady nepůjdeme do detailu. Je to prostě takový přelet nad krajinou jógy.

Vezmeme to od podlahy, takže začneme aštánga jógou neboli osmidílnou jógou:

  1. jama (यम) – doslova by se dalo přeložit jako „omezení“ či „zákazy“. Patří sem např. nenásilí, pravdivost, nekradení apod.
  2. nijama (नियम) – něco jako opak jamy, tj. „příkazy“. Patří sem např. dodržování čistoty, spokojenost, studium apod.
  3. ásana (आसन) – pozice těla – tj. to, co si dnes většinou spojujeme s pojmem jóga.
  4. pránájáma (प्राणायाम) – dechová cvičení, doslova „ovládnutí (či rozšíření) životní energie.“
  5. pratjáhára (प्रत्याहार) – stažení smyslů, vedení pozornosti dovnitř.
  6. dhárana (धारणा) – soustředění.
  7. dhjána (ध्यान) – meditace.
  8. samádhi (समाधि) – stav duchovního pohroužení.

V dalším díle tohoto článku si povíme ještě o dalších technikách či praxích, které do jógy patří.

 

Jamy a nijamy (yama-niyama)

O nich jsme všichni slyšeli. Jde o pravidla toho, co by měl jógin dělat (jama) resp. nedělat (nijama).

Ale to ještě neznamená, že by nebyly důležité. Dobré je také vědět, že kromě těch pěti jam a pěti nijam z Pataňdžaliho Jóga súter, existují i jiné. Např. Jóga Jádžňavalkja jich uvádí deset a deset. Protože se o jamách a nijamách se napsalo už hodně, uvádím je pouze takhle stručně.

Pránájáma (prāṇāyāma)

Dechové techniky nebo přesněji “ovládnutí prány (životní energie)”. Tohle nejspíš také všichni známe. Pránájáma je nesmírně široké téma a pro velkou většinu jógových tradic je to ústřední praxe. Brahmánanda (autor komentáře k Hathapradípice) přímo píše “Hathajóga je pránánájáma”. Počet jednotlivých dechových technik a jejich variant je obrovský. Tradičně se uvádí osm hlavních, protože takto jsou uvedeny v Hathapradípice (II:44): “Toto je osmero dechových technik: Súrjabhédana (sūryabhedana), Udždžájí (ujjāyī), Sítkárí (sītkārī), Šítalí (śītalī), Bhastrika (bhastrikā), Bhrámarí (bhrāmarī), Múrččha (mūrcchā) a Pláviní (plāvinī).”

Bráhman provádějící pránájámu v rámci svých každodenních rituálů. Z knihy “The Sundhya, or, the Daily Prayers of the Brahmins” od Sophie Charlotte Belnos (1851).

Dech hraje totiž v hathajóze zásadní úlohu – je mostem mezi fyzickým a psychickým. V našem fyzickém těle souvisí dech snad se všemi jeho funkcemi – ovlivňuje nervové spoje1, napětí ve svalech, trávení, produkci hormonů, produkci červených krvinek atd. Pokud k tomu přidáme správné soustředění tak není v těle žádná funkce, kterou bychom nemohli ovlivnit. Zároveň ale dech přímo souvisí s mysli, která jóginy zajímá především. Když jsme naštvaní, dýcháme rychle, když jsme klidní dýcháme pomalu. Toto spojení funguje i opačně. Pokud jsme rozčilení a zkusíme dýchat pomalu, za chvíli se uklidníme. Protože při soustředění většinou dýcháme dlouze a jemně, je většina jógových technik zaměřená právě na prodloužení a zjemnění dechu (“dīrghasūkṣmaḥ” jak popisují již Jóga sútry II.50).

Ale i zde existují různé přístupy. Např. jógové tradice, které usilují o probuzení kundaliní většinou pracují především s dynamickými dechovými technikami apod.

Pratjáhára (pratyāhāra)

Pratjáhára znamená doslova “otočit vnímání opačným směrem” a česky se většinou překládá jako “stažení smyslů” (prati znamená “na opačnou stranu” a ahára je doslova “jídlo”, ale používá se také ve smyslu všeho, co vnímáme). “Neklidnou a nestálou mysl je třeba zastavit v toulání a přivést pod vládu Já. (Ghéranda samhita IV.22). Něco neustále upoutává naši pozornost a odvádí mysl ven. V dnešní době, kdy se nám podařilo vyrobit “prostředky proti nudě”, tak dokonalé, že už většina lidí není schopna žádného soustředění, je toto téma aktuální i pro nejóginy. V kapse máme mobily s bezpočtem rozptýlení a díky internetu můžeme chodit po obchodech a nakupovat 24 hodin denně. To, že tato extrémní rozptýlenost člověku škodí, je nyní jasným faktem. Jógini chtějí navíc pátrat uvnitř sebe sama a už z toho důvodu je nutné ovládnout smysly, protože ty neustále odvádějí pozornost někam ven. “Když člověk ulpívá svou myslí na předmětech smyslů, pak vzniká připoutanost. Z připoutanosti vzchází touha, a z touhy hněv (…) Kdo však má ukázněnou mysl, kdo se pohybuje mezi smyslovými objekty se zvládnutými smysli, je volný od připoutanosti a odporu a dosahuje čistoty ducha” (Bhagavadgíta II.62, 64, př. R. Skarnitzl).

Jógová tradice je bohatá na celou řadu technik pratjáhary. Některé z nich jsou spíše džňána-jógové a směřují k pochopení, že vše, co vidíme není nic jiného než součást naší skutečné podstaty – našeho Já (átman): “Vše, na co pohlédneš, vnímej jako nacházející se v Já a jako Já. Toto také označují jako prátajáharu velké duše (mahátma), které uskutečnili [podstatu] jógy” (Jóga Jádžňavalkja VII.3). Jiné techniky představují nástavbu pránájámy. Jde vesměs o dechová cvičení spojená s koncentrací do určitých míst v těle. Právě citovaná Jóga Jádžňavalkja uvádí metody, kdy člověk postupně nadechuje pránu a vede ji přes energetické body v těle (maramasthány).

Samjama (saṃyama) apod.

Samjama doslova znamená spojit něco dohromady a tento termín uvádí Pataňdžaliho Jóga sútry (III.4)  jako označení pro spojení dhárany (soustředění), dhjány (meditace) a samádhi. V praxi totiž na sebe tyto tři kroky plynule navazují: člověk začne soustředěním, které po nějaké době přejde do meditace a ta nakonec přejde do některého z mnoha druhů samádhi. Nemusí to samozřejmě proběhnout celé hned napoprvé. Ze začátku je dost práce i s tím se soustředit. Časem ale zjistíme, že při soustředění už nepotřebujeme tolik úsilí, a to soustředění se začne měnit na meditaci. Mohli bychom hodně spekulovat o tom, kde končí soustředění (dhárana) a začíná meditace (dhjána), ale pro praxi je to zbytečné. Nejspíš také proto používá Pataňdžali pojem samjama.

Tohle je opět jedna z oblastí, která je v józe neuvěřitelně rozpracovaná. Už Pataňdžaliho Jóga sútry věnují prakticky celou třetí kapitolu popisu různých metod samjamy a jejich výsledků. Člověk tak může získat celou řadu nadpřirozených schopností (siddhi3): “Díky provádění samjamy na slunce, se objeví poznání různých světů. [Samjamou] na měsíc, [dojde k] poznání uspořádání hvězd. [Samjamou] na polárku, [dojde k] poznání pohybu hvězd. [Samjamou] na pupek (nabhičakra), [dojde k] poznání uspořádání těla” (Jóga sútry III.26-29).

Pozdější jógové texty také uvádějí celé řady meditačních technik. Některé jsou spíše vizualizační, jiné jsou zaměřené na mantry a zase jiné třeba na dech apod. Navíc bývají rozděleny do různých úrovní – začátečnické jsou vizualizační a pokročilejší jsou čím dál tím více abstraktní. Např. tři úrovně meditace z Ghéránda samhity naleznete zde.

Některé texty popisují pět druhů dhárany: “Říká se, že dhárana je pěti druhů. Poslouchej jejich výklad jeden po druhém. Je to dhárana na živel země, vody, ohně, vzduchu a prostoru” (Jóga Jádžňavalkja VIII.5). Každý z těchto živlů je dále spojen s určitou oblastí těla, určitým božstvem, určitou mantrou/slabikou a určitým tvarem.4 Na tyto aspekty se pak jógin musí soustředit.

Na tomto obrázku například jógin provádí dháranu na oheň (tédžó dhárana, tejo dhāraṇa) – tak jak je popsána např. v Ghéranda samhitě (III.61): “Živel ohně se nachází na horním patře. Připomíná hmyz indragópa a skládá se z trojúhelníku a slabiky ra; září červeně a je spojen s bohem Rudrou. Soustřeď sem svou mysl po dvě hodiny. Tato dhárána na oheň odstraňuje hluboký strach ze smrti.” (Na obrázku můžeme vidět meditujícího jógina, trojúhelník a vyobrazení boha Rudry.):

Soustředění na živel ohně (tédžó dhárana, tejo dhāraṇa). Z knihy “Fakire und Fakirtum im alten und modernen Indien” od Richarda Schmidta z roku 1908

Dhjánu rozděluje Jóga Jádžňavalkja (IX.2) do dvou skupin: “Dhjána znamená poznat svou skutečnou podstatu (ātmasvarūpa). Je buď bez vlastností (nirguṇa) anebo s vlastnostmi (saguṇa). Saguna se pak ještě dále člení.” Meditace s vlastnostmi (saguṇa) znamená, že zde pořád existuje nějaký předmět této meditace, i když je hodně abstraktní. V meditaci bez vlastností (nirguṇa) již žádný takový předmět není – tato meditace znamená poznat sebe sama jako brahma, Absolutno. To zní v tuto chvíli asi dost abstraktně, ale mějme na paměti, že je to pokročilejší technika.

Kdybychom zabrousili i do tantrismu, který se s jógou velice prolínal, tak třeba Vidžňána Bhairata Tantra uvádí celkem 112 dháran, např.: “Meditací na celý vesmír a jeho vývoj skrze čas a prostor, postupně rozpusť hrubé do jemného a jemné do stavu, který se nachází za tím až se mysl rozplyne do čistého vědomí]” (Vidžňána Bhairava Tantra 565)

* * *

Toto tedy byla první část přeletu nad krajinou jógy. Drželi jsme se zde klasické jógy a jejího rozdělení na osm částí. V dalším díle se podíváme na mnohé další techniky a praxe, které do jógy patří, ale nevešly se do tohoto výčtu.

Poznámky

  1. Různá dechová cvičení se s úspěchem používají i při rehabilitacích pohyobového aparátu. Viz například známý učitel aštánga jógy Petri Räisänen, který se po zranění na surfu nemohl ani předklonit ani zvednout ruce a tak svou rehabilitaci začal právě pránájámou (https://youtu.be/cIWGZXVsfpQ?t=1m44s)
  2. Celou kapitolu “Pratjáhara” z Ghéranda samhity si můžete přečíst zde.
  3. Siddhi doslova znamená “dokonalost”.
  4. Podobných pět dháran uvádí i Ghéranda samhita III.59-63 a Górakša samhita 155-9.
  5. Tantrické texty jsou úmyslně psány obtížně srozumitelným, symbolickým jazykem. Tento text není výjimkou. Přidržel jsem se zde interpretace Swami Satyasangananady Saraswati.