Život Šrí Krišnamáčárji (3. část) – konec studií a založení jógašály v Maisúru

Předchozí části:

Poté, co Krišnamáčárja ukončil studia u Rámamóhana Brahmačárího (buď v roce 1918 (podle Mohana) anebo v roce 1922 (podle Desikachara), pokračoval v akademických studiích v různých školách po celé Indii. Pořadí, kde a jak studoval není úplně jisté. Jeho hlavním místem studia bylo podle všeho Váránasí, ale studoval též v Patně, v Kalkatě (kde získal titul mímánsa tírtha), v Allahabádu, v Baródě (kde získal titul véda késarí a njája ratna) a také v Maisúru (kde snad ještě před odjezdem do Váránasí získal titul vidván). Některá tato studia proběhal ještě před jeho setkání s Rámamóhanem Brahmačárím, většinu titulů získal ale až po tom.

Šrí T. Krišnamáčárja

Číst →

Bhagavadgíta – audio kniha v češtině

Bhagavadgíta je jedna z nejznámějších jógových knih (zde na webu jsme o ní už také několikrát mluvili – např. zde). Jde o dialog mezi Ardžunou a bohem Krišnou. Když se na bitevním poli sejdou dva znepřátelené rody a má mezi nimi vypuknout válka, Ardžunu přepadne sklíčenost. Vidí, že v nepřátelském vojsku je mnoho lidí, kteří jsou jeho příbuznými, učiteli atd. Neví proto, jestli má vůbec cenu bojovat a radši to rovnou nevzdat. Takové dilema zažívá během života asi každý – jen třeba ne v podobě bitvy. Krišna proto začne Ardžunovi domlouvat a nakonec mu předává čím dál hlubší duchovní učení.

Krišna se ukazuje Ardžunovi ve své “kosmické podobě”

Číst →

Život Šrí Krišnamáčárji (2. část) – Tibet (či netibet?)

Datum, kdy se Krišnamáčárja vypravil za Rámamóhanem Brahmačárím (राममोहन ब्रह्मचारी), se v jednotlivých životopisech liší. Desikachar1 předpokládá, že to bylo v roce 1914 (po druhém pobytu ve Váránasí). A. G. Mohan2 soudí, že to bylo spíše v roce 1911. Každopádně měl Krišnamáčárja u svého učitele studovat celkem sedm a půl roku.

Pohled na Šimlu (pohlednice z 90. let 19. stol). (Zdroj: oldindianphotos.in).

Číst →

Život Šrí Krišnamáčárji (1. část) – mládí a studium

O Krišnamáčárjově mládí toho s jistotou víme jen málo. Sám o svém životě moc nemluvil, protože to nepovažoval za podstatné, a proto se jeho životopisy dodnes rozcházejí. Navíc tam, kde nejsou spolehlivé údaje, přichází na řadu mnoho legend. O jejich pravdivosti můžeme pochybovat, ale pro dokreslení zde také některé z nich uvedu (co by to taky bylo za příběh o jóginovi, kde by nebylo alespoň pár zázračních příhod).

Šrí Krišnamáčárja (když mu bylo cca 70 let)

Číst →

Šivánandova pránájáma

Svámí Šivánanda Sarasvatí (1887 –  1963) byl původní profesí lékař. Později se stal sannjásinem a zasvětil svůj život józe (dnes bychom ji asi označili jako klasickou hatha jógu). Založil ášram v Rišikéši a napsal velké množství knih v angličtině, kterými jógu popularizoval i mimo Indii (studoval u něj i André van Lysebeth a jóga v době ČSSR byla významně ovlivněna jeho učením). Šivánanda byl tradiční, ale zároveň i praktický. Proto dal dohromady nesmírně jednoduché cvičení, které může pro mnohé být snadným úvodem k pránájámě nebo obohacením vašeho cvičení, které je možné provádět kdykoli a kdekoli.

Svámí Šivánanda Sarasvatí

Číst →

Nahrávky recitace Véd, které pouští Manju Jois

Teď právě v Praze opět probíhá učitelský trénink s Manjuem Joisem. Manju často při “mysore” lekcích pouští nahrávky recitace védských manter a víc lidí se pak ptalo, jak by tyhle nahrávky mohlo sehnat.

Odpočívající bůh Višnu s božskými hudbeníky (gandharvy). Ravi Varma Press 1935.

Číst →

Jógini, fakíři a asketové: vizuální výlet do jiné strany jógy

Asi si vzpomínáte na různý vyprávění o fakírech, kteří leží na lůžku z hřebíků nebo provádějí různé triky a kejkle, aby jim diváci hodili pár mincí. Tento obrázek se stal běžnou součástí evropských (a vůbec západních) představ o Indii. Pro nás patří většinou do stejné kategorii jako zaříkávači hadů nebo polykači mečů. Ale jinak je tomu v Indii. Slovo fakír a jógin jsou totiž synonyma! A jóga byla (a pořád mnohde je) v populárních představách stále především spojována s těmito asketickými praktikami.

“Fakír” v Kalkatě, cca 1920.

Číst →

Sanskrt a čeština

V anglických textech o józe se to pojmy ze sanskrtu jen hemží. Když je pak chceme použít v češtině, tak narážíme na celou řadu nejasností: je tady správně „y“ nebo „j“? Proč tu někdo píše dlouhé „á“ a někdo ne? Apod. V tomto článku se podíváme právě na to, jak sanskrt do češtiny přepisovat správně, proč se píše „aštánga“ a ne „aštanga“, proč je „ásana“ a ne „asána“ a proč se píše „mudra“, i když by „mudrá“ bylo přesnější.

První strana rukopisu (prý ze 17.-18. stol) knihy Dásbódh (दास्बोध). Vyfoceno v lednu 2016 v Čimmadu (Karnátaka, Indie)
První strana rukopisu (prý ze 17.-18. stol) knihy Dásbódh (दास्बोध). Vyfoceno v lednu 2016 v Čimmadu (Karnátaka, Indie)

Číst →

Jóga mezi tělocvikem a mystikou

Tohle je takový závěrečný díl série „Po stopách jógy” – už to ale není analýza pojmu jóga ve starých textech, ale zamyšlení nad chápáním jógy v současné době na západě. Málo co prošlo tak prudkou transformací v posledních šedesáti letech jako právě jóga.

Číst →