Po stopách první série: 1. díl – Krišnamáčárja

Aštánga jóga se stala známá tím, že obsahuje 6 sérií: první (primary), druhou alias střední (intermediate) a třetí alias pokročilou (advanced), které je rozdělena na čtyři podsérie (A, B, C, D). Někdy to vypadá jako by existovaly od nepaměti, ale dohromady je dal Pattabhi Jois a za jeho života se ještě různé vyvíjely. Z historie máme zdokumentovaných několik stádií tohoto vzniku a vývoje. Konkrétně to jsou:

• 1941 – Krišnamačárja rozděluje ásany podle obtížnosti v knize Jógásanagalu
• 1958 (1962) – Pattabhi Jois napsal Jóga Málu (Yoga Mala, vyšla 1962)
• 1974 – Nancy Gilgoff a David Williams dostali do Pattabhiho Joise seznam pozic.

Chtěl bych se zaměřit pouze na první sérii, protože o druhé a třetí je mnohem méně údajů. Začneme hned prvním bodem, který vlastně předchází vzniku samotných sérii. V knize Jógásanaglu z roku 1941 Krišnamáčárja rozdělil ásany do tří skupin: Základní, střední a pokročilé (v aj. překladu “Primary, Middle, Advanced or proficient group”).

Tato kniha vyšela v tamilštině (dokonce ve čtyřech vydáních), ale její anglický překlad stále není úplně dokončen. Budu vycházet z překladu, který má na svých stránkách Anthony G. Hall zde. Podívejme se tedy na pozce, které Krišnamáčárja zařadil mezi “Základní” (jejich přepis jsem upravil podle dřívějšího článku, v angličtině obsahoval mnoho chyb/překlepů a nedovedu říci jaký byl v originále):

Základní:

Krišnamáčárja se o této tabulce moc detailně nerozpisuje. Podle všeho jde pouze o rozdělení pozic a ne o jejich pořadí. Když tuto tabulku porovnáme s první sérii, zjistíme, že všechny tyto pozice se tam nacházejí. Pro jednoduchost se teď omezíme pouze na názvy pozic a odhlédneme od jejich variant (A, B,…):

Bohužel ne všechny pozice jsou v Jógásanagalu detailně popsané (anebo zatím nejsou přeložené), takže nevím mnoho o variantách označených jako “A, B.” Např. je Návásana B ono “nadzvednutí” anebo jde o nějakou jinou variantu (V Józe Makarandě uvádí Krišnamáčárja např. ardha návásanu)? To bohužel s jistotou nevíme a proto nechme otázka vairant stranou. Postatný je spíše rámec než konkrétní provedění pozic.[1]

Co se týká pozic, která jsou v první sérii, ale nejsou u Krišnamáčárji: Je velice pravděpodobné, že parivṛtta trikóṇásana a parivṛtta párśvakóṇásana jsou u Krišnamáčárji označeny jako utthita trikóṇásana B a utthita párśvakóṇásana B. Podobně není explicitně zmíněna ani daṇḍásana, ale můžeme předpokládat, že je součástí paśčimattánásany, protože ásana vychází na 9. vinjásu jako v Yoga Male od Pattabhiho (daṇḍásana je 7. vinjása). Stejné to je nejspíš i v případě supta kúrmásany. Ta je v Yoga Male zmíněna, ale je počítána jako  9. vinjása kurmásany. Tři pozice z první série se u Krišnamáčárji nacházejí až ve druhé/střední skupině: maríčjásana D, matsjásana a śíršásana. 

Celkem tedy z první série mnoho pozic nechybí: súraj namaskára, urdhva dhanurásana, bálásana a pak závarečné “lotosové pozice”, které Krišnamáčárja znal (možná až na utplutiḥ) a možná je spíše počítal k meditaci a pránájámě než k ásanám.

Z výše uvedených tabulek myslím můžeme udělat ten závěr, že toto rozdělení pozic se stalo základem pro série, které dal o něco později dohromady Pattabhi Jois. I když určitě ne z hlediska pořadí.

[1] Koneckonců víme, že některé pozice Krišnamáčárja učil stejně trochu jinak, než jak se dnes cvičí.