Po stopách první série: 3. díl – syllabus 1973

Dalším bodem, kdy se můžeme podívat na podobu první série, je rok 1973. V tomto roce navštívili Pattabhiho Joise David Williams a Nancy Gilgoff. Během jejich pobytu se naučili první a druhou sérii a nakonec také dostali syllabus, který popisoval názvy pozic čtyř sérií (primary, intermediate, advanced A, advanced B). Navíc máme k dispozici i článek od Nancy, kdy popisuje, jak série vypadala, když se jí poprvé učila (jeho český překlad je v čítance).

Nancy a David Williams.jpg
David Williams, Nancy Gilgoff, Shammie a Sharath v Maisúru (1973)

Anthony G. Hall dostal od Nancy svolení a na jeho stránkách můžete nalézt scan originálího syllabu, tak jak ho Nancy dostala. Podívejme se opět na první sérii:

1 Guruju Syllabus 1973's - Nancy Gilgoff copy.jpg

2 Guruju Syllabus 1973's - Nancy Gilgoff copy.jpg

3 Guruju Syllabus 1973's - Nancy Gilgoff copy.jpg

Abych udělal nějaké shrnutí: Co tedy v první sérii nebylo podle tohoto syllabu:

  1. parivṛtta párśvakónásana
  2. úrdhva dhanurásana (?)
  3. utplutiḥ (?)

Zajímavé je, že se to úplně neshoduje s popisem od Nancy:

“V době jeho cesty v roce 1980 pořád v sérii nebyla žádná parivrtta trikónásana, parivrtta páršvakónásana, utkatásana ani vírabhadrásana. (Během další, pozdější cesty do Států přidal Gurudží parivrtta trikónásanu a parivrtta páršvakónásanu. Když přijel opět učit na Maui a viděl nás dělat parivrtta páršvakónásanu, ptal se nás, co to děláme, a řekl, že to je „bláznivá pozice“ a že bychom ji měli vynechat. Ale celá skupina na Maui tu pozici milovala, takže nám nakonec řekl, ať ji tam necháme.) (Utkatásana a vírabhadrásana byly nejspíše přidány někdy na konci osmdesátých let.).”

Podle ní tedy v té době v sérii nebyly tyto ásany:

  1. parivṛtta trikónásana
  2. parivṛtta párśvakónásana
  3. utkaṭásana
  4. vírabhadrásana

Záklony (úrdhva dhanurásana) podle Nancy popisu již cvičili a je velmi pravděpodobné, že se v syllabu neobjevily jen proto, že nebyly počítány jako ásana (podobně jako utplutiḥ). 

Parivṛtta párśvakónásana nebyla pevnou součástí poměrně dlouho. Např. na videu z roku 1993 od Yoga Works se pořád ještě necvičí:

[youtube https://www.youtube.com/watch?v=I_QiUZvu24k]

Tato pozice nás také trochu přivádí k otázce, proč se vlastně série měnila. Člověk by si řekl, že tomu vždy předcházelo důkladné promyšlení, ale jak můžeme vidět zde, tak parivṛtta párśvakónásana se přidala prostě proto, že ostatní Pattabhiho Joise přemluvili. Podobně to bylo i s druhou sérií, která i podle Nancy končila gómukhásanou (podle syllabu vátájánásanou), ale David Williams chtěl ještě další pozice a tak mu je Pattabhi Jois přidal 🙂

Zajímavé jsou ale i pozice, které přebývají. “Uthita Parswasahitha” a “Supta Parshwasahita” nejsou nejspíše zvláštní pozice, ale součást utthita hasta pádáṅgušṭhásanysupta pádáṅgušṭhásany, kdy je noha otočena stranou (někdy také označované jako utthita hasta pádáṅgušṭhásana B a supta pádáṅgušṭhásana B – Krišnamáčárja ji v Józe Makarandě nazývá supta párśva pádáṅgušṭhásana). Jenže je u nich uveden i počet vinjás a to by znamenalo, že se cvičili zvlášť a ne jen jako varianty utthita hasta pádáṅgušṭhásany a supta pádáṅgušṭhásany. Osobně si ale myslím, že tam je počet vinjás uveden pouze pro úplnost a že se tyto pozice cvičili stejně (více méně) jako dnes. Co ale není jasné je “Paschimatanasana A, B, C, D, E”. Někdy se cvičí čtyři paśčimattánásany, ale zatím jsem se nikdy nesetkal s pěti. Krišnamáčárja popisuje velké množství variant paśčimattánásany (v Józe Makarandě jich má šest sedících), takže nejde o to, že by jich pět nemohlo být, ale podle všeho Pattabhi i Nancy a Davida učil pouze tři a nikdy později jich neučil víc.

V syllabu je také popsáno sedm stojů na hlavě. Tady je potřeba zohlednit, že Nancy a Davida naučil Pattabhi Jois závěrečné pozice až po druhé sérii a i v syllabu jsou popsány až po druhé sérii.

Dalším důelžitým bodem je počet “proskočení” alias vinjás. V Jóga Mále jsou pozice popsány vždy s úplnou vinjásou ze stoje a není nikdy určeno, jestli se v praxi dělala celá nebo jen zkrácená (případně jak moc zkrácená). Jen u závěrečných pozic (sarváṅgásana až uttána pádásana je napsáno, že se mají cvičit dohromady). Nancy popisuje, že Pattabhi Jois ji neučil tolik proskočení, jako se dnes běžně cvičí:

“U pozic v sedě bylo jen minimum vinjás. Nedělaly se vinjásy mezi stranami. Nebyly ani vinjásy mezi variacemi téže pozice – takže džánu šíršásany se cvičily dohromady (A napravo a nalevo, pak B napravo a nalevo, C napravo a nalevo) až pak byla vinjása před Maríčjásanami. Následně se cvičily dohromady všechny variace maríčjásany – A, B, C, D – žádné vinjásy mezi nimi ani mezi stranami. Pak přišla vinjása a tři opakování návásany. Baddha kónásana, upavišta kónásana a supta kónásana se také cvičily dohromady bez vinjás. Ubhaja pádángušthásana a urdhva mukha paščimóttanásana se také dělaly dohromady – Gurudží mě učil, abych po ubhaja pádángušthásaně prostě změnila pozici rukou a přešla rovnou do úrdhva mukha paščimóttanásany.”

Tohle je myslím velice důležitý bod. Pokud si sérii zacvičíte takto zjistíte, že je mnohem klidnější, více připomíná třeba hatha jógu a není tak f”gymnastická”, jak se dnes aštánga jóga často vnímá. Nancy ovšem popsala jako Pattabhi Jois učil ji. Upozornila na to i Anthony G. Hallu, když si s ní psal ohledně tohoto jejího článku:

“Chtěla bych upozornit, že jsem psala o tom, jak Gurudží učil MNE. Pro Davida to bylo v něčem jiné, protože zvládl vinjásy a prakticky všechny pozice. Gurudží mne mohl dostat do jakékoli pozice, což také udělal, ale byla jsem velice slabá a jóga pro mne byla vlastně naprosto nová. Při každé vinjáse mne zvedl a hodil dozadu a pak mi pomohl proplout zpět dopředu do další pozice. Musím přiznat, že když jsme se věnovali praxi, nebyla jsem schopna věnovat pozornost ničemu jinému než tomu, co se dělo se mneou… David a já jsme si vždy večer porovnávali “poznámky”, abychom viděli, co se ten den na lekcích dělo. Pozice bylo pro oba stejné, ale myslím si, že David dělal víc vinjás.”

I tak to vypadá, že v té době se nakládalo s proskočeními volněji – pokud někdo neměl dost sil, tak je prostě zatím nedělal – a je možné, že ani David Williams jich tehdy necvičil tolik, jako se dělá dnes (mezi stranami apod.). Podle Nancy přidal Pattabhi Jois tolik vinjás až na vedených lekcích na Maui v roce 1980.