Šrí Krišnamáčárja v Tibetu (Sri Krishnamacharya – The Purnacharya)

Toto je krátká ukázka z prvního anglického životopisu Šrí T. Krišnamáčárji – “Sri Krishnamacharya – The Purnacharya”. Krishnamacharya Yoga Mandiram vydal v následujících letech několik dalších “životopisů” Šrí Krišnamáčárji. S každým dalším přibývalo detailů a zároveň se popis stával neuvěřitelnějším až se stal takřka nesmyslným (viz o tom také v článku o Józe koruntě). Tato nejstarší verze je nejstřízlivější, i když ani na ní se nemůžeme 100% spolehnout. Krišnamáčárja sám o svém životě mluvil velice vzácně, takže některá zde uvedená data se rozcházejí s daty uvedenými jinde.

Do budoucna zkusím přeložit ještě další pro porovnání. Tento překlad také už vyšel v Čítance.

 

1024px-mansarovar
Jezero Mánasaróvar (मानसरोवर), u kterého měl Ráma Móhan Brahmačári dle legendy pobývat (zdroj: wikipedia)

Krišnamáčárja se vydal hledat ášram (příbytek) Ráma Móhana Brahmačáriho. Ve vchodu do jeskyně stál vysoký poustevník s dlouhými vousy a dřevěnými sandály na nohou. Krišnamáčárjovi bylo jasné, že to je jeho guru. Poklonil se mu, představil se a požádal ho, jestli by se směl stát jeho žákem. Krišnamáčárja nejdříve dostal v hindštině několik otázek ohledně důvodu jeho příchodu. Když vysvětlit svou touhu naučit se jógu, Rám Móhan Brahmačári ho pozval dovnitř. Zde se setkal se ženou a třemi dětmi svého gurua. K jídlu dostal ovoce zvané Ankula a členové jeho doprovodu dostali čaj a vydali se zpět domů.

První instrukci, kterou Krišnamáčárja dostal od svého gurua, byla, aby se vykoupal a provedl áčamana[1]. Pak dostal první poučení o pránájámě. Jeho učitel mu řekl, že příštích osm dní ho nebude učit nic dalšího a že má jíst pouze ovoce.

Časem se Krišnamáčárja stal součást rodiny Ráma Brahmačáriho, který patří do Kášjapa gótry[2]. Jeho každodenním jídlem bylo čapáti (indický chléb), chalva[3] a čaj. V Tibetu u svého gurua pobýval celkem sedm a půl roku. Ráma Móhan Brahmačarí ho vedl k tomu, aby se zpaměti naučil celou Jógu Kurantu[4] v jazyce gurkha[5]. Tato kniha pojednává o jednotlivých krocích Pataňdžaliho Jóga súter. Jsou v ní také jasně popsány různé jógové praktiky. Jedině díky Józe Kurantě mohl pochopit vnitřní smysl Jóga súter. První tři roky se učil nazpaměť jógové texty jako adhjájána (tj. správnou recitací). Jeho studium se soustředilo na Jóga sútry, Vjása bhášja (Vjásův komentář k Jóga sútrám) a Sámkhja daršana. Další tři roky se věnoval praxi jógy a následující rok a půl studoval sikšana krama (praxe podle období života) a čikitsa krama (terapie).

Během sedmi a půl let, které strávil se svým guru, se Krišnamáčárja naučil všem aspektům jógové praxe, terapie i filosofie. Jeho schopnost učit se, jeho předchozí vzdělání a jeho disciplína z něj udělali ideálního studenta.

Po uplynutí této doby by Krišnamáčárja s radostí strávil zbytek svého života učením se a službou Ráma Móhan Brahmačárimu, ale ten mu řekl, ať se vrátí zpět mezi lidi a vede život hospodáře a propaguje učení jógy. V souladu se slovy svého učitele opustil Krišnamáčárja Tibet v roce 1922.

Použité překlady:

Sri Krishnamacharya – The Purnacarya (edited by Mala Srivatsan). Krishnamacharya Yoga Mandiram 1997, str. 26-28 (dostupné též na http://grimmly2007.blogspot.jp/2013/01/what-did-krishnamacharya-study-with-his.html)

Poznámky:

[1] Ačamana je bráhmanský očistný rituál, kdy se při recitaci manter pije malé množství vody z dlaně.

[2] Gótra je rodová linie.

[3] Indická chalva se většinou dělá z opražené cizrnové krupice s kousky ovoce.

[4] Tento spis je znám pod mnoha podobnými jmény, např. Jóga Korunta apod. Zmiňuje ho více Krišnamačárjových žáků, ale do dnešní doby se tento spis nedochoval. Viz o něm v tomto článku.

[5] Gurkha je staré označení pro Nepál.