Dattátréja-jóga-šástra

O textu

Dattátréja-jóga-šástra neboli Dattátréjovo pojednání o józe hraje v historii hathajógy důležitou roly. Pochází nejspíše ze 13. stol. po. Kr.,1 a je to jeden z nejstarších hathajógových textů vůbec, a dokonce je to nejspíše nejstarší text, který používá přímo označení „hathajóga“. Starší texty jako je Amrtasiddhi sice mluví třeba o mudrách, ale neobjevuje se v nich pojem „hathajóga“. Dostáváme se díky ní blíž k době, kdy hathajóga jako taková vznikla a můžeme tak vidět, které praxi v ní byly již od začátku a které přibyly až později.

Má několik zajímavých rysů, které stojí za pozornost. Zmiňuje například „osmi dílnou jógu“ (aštángajóga), která byla popsána například v Pataňdžaliho Jóga sútrách. Autor Dattátréja-jógašástry ji ale interpretuje jinak než Pataňdžali a podle všeho z Jóga súter v tomto ohledu nevycházel. Zmiňuje totiž například, že nejdůležitější z jam je uměřenost v jídle, která se u Pataňdžaliho ani nevyskytuje a že nejdůležitější z nijam je ne-násilí, které Pataňdžali řadí mezi jamy. Také například soustředění (dhárana) a meditace (dhjána), které u Pataňdžaliho spolu souvisí a označuje jejich spojení (spolu se samádhím) termínem sanjama, jsou zde dvě odlišné techniky. Dhárana představuje vyšší oktávu pránájámy. Zadržuje se zde dech po dvě hodiny a je spojena se soustředěním na jednotlivé živly. Dhjána je pak vyšší oktávou dhárany a zadržuje se zde dech na 24 hodin spolu s meditací na předmět s vlastnostmi (saguna) (což připomíná sanjamu u Pataňdžaliho) anebo na předmět bez vlastností (nirguna), což vede k samádhi. Podobné popisy dhárany a dhjány najdeme i v pozdějších hathajógových textech.2

Dále si také můžeme všimnout, že „osmi dílnou jógu“ popisuje jako jedno z podob hathajógy – konkrétně jako kavimárgu, cestu ršijů. To je narážka na ršije, kteří zjevili Védy, a jde proto implicitně o ortodoxnější nebo védštější cestu. Ve 20. století se pro „osmi dílnou jógu“ vžilo označení rádžajóga, královská jóga, a to díky Svámímu Vivékánandovi. Ve středověku (a ještě dlouho po něm) rádžajóga označovala spíše finální stav, tak jak je popsán v tomto spise.3

Zajímavé také je, že tento text je podle všeho višnuistický. Z toho, co momentálně víme, usuzujeme, že hatha-jóga vznikla z buddhistické tantry v rámci šivaismu. Amrtasiddhi z 11. stol. je momentálně považována za nejstarší hatha-jógových text vůbec a obsahuje v sobě velké množství buddhistických termínů a do toho je přidána jedna kapitola o Šivovi. Podle všeho se tedy hatha-jóga následně rychle rozšířila a ve 13. století již vznikl spis z višnuistického pera.

Celý text je psán stylem, který nám může připadat až trochu megalomanský, protože zádrže dechu jsou extrémně dlouhé, většina technik vede přinejmenším k nesmrtelnosti apod. Na západního čtenáře může tento styl působit trochu lacině, ale v Indii se používá často. Přehnaná chvála jednotlivých technik slouží spíše pro zdůraznění jejich důležitosti než pro faktický popis jejich účinku. Indičtí čtenáři jsou již zvyklí na určitou míru přehánění a v hlavě ji automaticky zmírní. U délek zádrží můžeme také předpokládat, že nemusí jít nutně o úplné zastavení dechu, ale třeba jen, že pránájáma se má vykonávat po takto dlouhou dobu. Text používá (podobně jako třeba Hatha-pradípika) slovo „zádrž dechu“ (kumbhaka) jako synonymum pro slovo pránájáma. Tj. není třeba 24 hodin nedýchat, ale 24 hodin provádět pránájámu, což také není malý výkon.

Důležitým rysem drtivé většiny hatha-jógových textů, kde Dattátréja-jóga-šástra není výjimkou, je nedostatek detailů a popisy, které se na první pohled zdají neproveditelné či zcela nejasné. Je to úmyslné. Texty v té doby nebyly myšleny jako učebnice pro samouky. Měly sloužit pouze jako doplněk k ústnímu výkladu gurua. Předpokládá se, že používání těchto technik bez vedení kvalifikovaného učitele přinese více škody než užitku, a proto je z bezpečnostních důvodů text psán stylem, který je bez učitelova výkladu nesrozumitelný. V dnešní době už je velké množství těchto technik obecně známých, ale přesto je asi lepší zkoušet je pouze pod vedením zkušeného učitele.

Poznámka k českému překladu

Následující překlad je pořízen z anglického překladu Jamese Mallisona, který je volně dostupný na academia.edu. Překlad pořízený ze sanskrtu do angličtiny a následně z angličtiny do češtiny určitě není ideální. Je lepší překládat přímo ze sanskrtu. Nicméně v tomto případě bohužel nemám k dispozici spolehlivou sanskrtskou edici tohoto spisu, a proto jsem se rozhodl vycházet alespoň z angličtiny. Kritickou edici4 Dattátréjajóagšástry J. Mallison teprve připravuje k vydání.

Abych nebyl odkázán pouze na jeden anglický překlad, pracoval jsem s jedinou edicí sanskrtského textu, kterou jsem sehnal (dostupná na archive.org bez uvedení údajů o nakladateli atd.). Pokud dále v textu mluvím o sanskrtském originálu apod. jde o tento text.

Některé věty jsem proto přeložil přímo ze sanskrtu a přidal jsem do textu více slov z originálu. Bohužel text není kompletní a končí okolo verše 127 (podle číslování veršů u Jamese Mallinsona). Také se v některých aspektech hodně odlišuje od verze Jamese Mallinsona. Vzhledem k tomu, že James Mallison pracuje s kritickou edicí, přidržel jsem se první řadě jeho textu (na některé rozdíly jsem upozornil v poznámkách, ale je jich samozřejmě víc).

Slova v sanskrtu jsem v textu přepisoval foneticky; v závorkách je pak transkripce podle IAST. Všechny poznámky pod čarou jsou také moje.

Tento text je především určen ke studijním účelům, protože jde o jeden z nejranějších hatha-jógvých textů. Věřím proto, že bude užitečný, i když v budoucnu snad bude nahrazen verzí opírající se přímo o originál.

David Dostal, březen 2020

Korekutry: Jana Mikšíčková


Dattátréjovo pojednání o józe

dattatreyayogaśāstra

दत्तत्रेययोगशास्त्र

(1) Poklona tomu, který má podobu Narasinhy (nṛsiṃha), který je vědomím, které je Já (cidātman), jehož skutečnou podobou je blaženost a který je definován třemi slovy začínajícími tat (tadādi)5.

(2-5) Poté, co prošel celý svět s touhou naučit se jógu, dorazil nejlepší z mudrců Sánkrti (sāṃkṛti) do posvátného lesa Naimiša (naimiṣa), který byl ozdoben rybníčky s vodou a různými stromy obsypanými sladce vonícími květy a lahodným ovocem. Když tudy kráčel, potkal tento mudrc velkého muniho Dattátréju (Dattātreya), jak sedí na pódiu pod mangovníkem v pozici svázaného lotosu s pohledem upřeným na špičku nosu, zářící a s dlaněmi složenými na sobě v klíně.

(6) Poté, co se Sánkrti poklonil ršimu Dattátréjovi, posadil se se svými žáky přímo naproti němu. (7) Mudrc (Dattátréja) ihned přerušil svou jógu a [když uviděl] před sebou Sánkrtiho, vřele ho přivítal.

(8) „Sánkrti, pověz mi, proč jsi přišel.“

Když se ho takto zeptal, Sánkrti odpověděl, že sem přišel, aby se naučil jógu.

Dattátréja pravil: (9) „Jóga má mnoho podob, ó bráhmane. Toto vše ti vysvětlím: jógu manter (mantrayoga), jógu rozpuštění (layayoga) a jógu síly (haṭhayoga). (10) Čtvrtou je královská jóga (rājayoga) – ta je nejlepší jógou. [Stádia] jsou popisovány jako: úvodní (ārambha), džbán (ghaṭa), naplnění (paricaya). (11) A dokončení (niṣpatti) je pokládáno za čtvrtou úroveň. Popíši ti je podrobně, pokud se o nich chceš naučit.

[1. Jóga manter (mantrayoga)]

(12) Moudrý člověk by měl recitovat mantry poté, co umístil písmena na své končetiny (mātṛkānyāsa). Toto, co může být ovládnuto kýmkoli, se nazývá mantra jógou. (13) Ten, kdo je kvalifikován k této praxi, je nízkým jóginem. Poté, co praktikuje dvanáct let zpravidla dosáhne poznání a také nadpřirozených sil jako je schopnost zmenšit se atd. (14) Nejnižší z hledajících (sādhakādhama), ten, který je mdlého rozumu (alpabuddhirimaṃ), se utíká k této józe, neboť jóga manter je označována za nejnižší z jóg (adhama).

[2. Jóga rozpuštění (layayoga)]

(15) Jóga rozpuštění (layayoga) nastává následkem rozpuštění mysli pomocí tajných technik (saṃketa). Ádinátha (ādinātha) učil osmdesát milionů těchto tajných technik.

Sánkrti pravil: (16) „Prosím pověz mi, jakou podobu má pán Ádináth? Kdo je?“

Dattátréja pravil: (17) „Jména Mahádévy6 (mahādeva), jsou Ádinátha, Bhairava a Pán Šabarů (śabara). Zatímco tento mocný bůh hravě dováděl (18-19) s Párvatí (pārvatī) ve společnosti vůdců jeho zástupů na [různých místech jako je] hora Šríkantha (śrīkaṇṭha), Šríparvata (śrīparvata), vrchol hory v kraji banánového lesa [a] na hoře Čitrakúta (citrakūṭa), která je pokrytá krásnými stromy, ze soucitu, skrytě vysvětlil na těchto místech Šankara7 (śaṇkara) tajnou techniku každému z nich. (20) Nemohu je ovšem všechny učit podrobně. Rád vysvětlím některé z nich [jako je třeba tato], jejíž praxe je prostá a je jednoduchá: (21) Při stání [nebo] při pohybu, ve spánku [nebo] při jídle, ve dne a v noci by měl člověk meditovat na prázdnotu. To je jedna z tajných technik, které učil Šiva. (22) Další je popisována jako pouze soustředěný pohled na špičku nosu. A meditací na zadní část hlavy překoná smrt. (23) Jiná tajná technika je popsána jako zaměření pohledu mezi obočí. A ta [technika soustředění] na plochou oblast čela mezi obočím je označována jako nejlepší. (24) [Jinou] výbornou [technikou] rozpuštění (layam) je [upření pohledu] na palec na levé a pravé noze. Ležet na zemi jako mrtvola je také označováno jako výborná [technika rozpuštění] (25) Pokud se člověk věnuje praxi na místě bez lidí a je uvolněný, dosáhne úspěchu.

(26) Takto učil Šankara mnoho tajných technik. Rozpuštění mysli, které nastane pomocí [těchto] a několik dalších tajných technik je jógou rozpuštění (layayoga). Dále si vyslechni o Józe síly (haṭhayoga)

[3. Jóga síly (haṭhayoga)]

(27) Pravidla (yama) a zákazy (niyama) a poté pozice (ásana); čtvrtým je kontrola dechu (prāṇāyāma), pátým stažení smyslů (pratyāhāra); (28) pak se učí soustředění (dhāraṇā); meditace (dhyāna) je podle textů sedmá; pohroužení (samādhi) se učí jako osmé [a] přináší odměnu rovnou všem náboženským zásluhám. (29) To je osm částí vedoucích k józe (aṣṭāṅgayoga), které znal Jádžňavalkja (yājñavalkya) a další. Zase adepti jako byl Kapila a další praktikovali jógu síly (haṭhayoga) různými způsoby. (30) Ta zahrnuje: mahámudru (mahāmudrā) a mahábandhu (mahābandha); pak je tam khéčarímudra (khecarīmudrā) a džálandharabandha (jālandharabandha); (31) uddijána (uḍḍiyāṇa), múlabandha (mūlabandha) a viparítkakaraní (viparītakarnī); vadžróli (vajroli) je popisováno jako trojí [zahrnující též] amaróli (amaroli) a sahadžóli (sahajoli). (32) Vysvětlím charakteristiky těchto praxí a také detailně jak by se měli provádět.

[3.1 Osmi dílná jóga: Cesta mudrců jako byl Jádňavalkja]

[3.1.1 Jamy a nijamy]

Mudrci, kteří vidí skutečnou podstatu věcí, řekli, že existuje deset jam. (33) Z nich je nejdůležitější uměřenost v jídle (laghvāhāra) a žádná jiná. Z nijam je nejdůležitější nenásilí (ahiṃsā) a žádná jiná.

[3.1.2 Ásana]

(34) Vyslechni o nejlepší z 8,4 milionů pozic: je to lotosová pozice (padmāsana), kterou učil Ádinátha, která bude nyní popsána. (35-37) Otoč chodidla vzhůru a řádně je umísti na stehna. Ruce slož do klína a otoč je vzhůru stejným způsobem. Poté upři oči na špičku nosu, nadzvedni čípek v krku pomocí jazyka, bradu polož na hrudník a pomalým nádechem naplň břicho, jak jen to je možné. Poté pomalu vydechni, jak jen to je možné. (38) To je nazýváno lotosovou pozicí. Ničí všechny nemocí a pro většinu je obtížně dosažitelné; ovládnou ji pouze moudří tohoto světa.

(39) Sánkrti, pozorně poslouchej pořadí jógové praxe, které pečlivě vysvětlím pro jóginy spolu se všemi podrobnostmi.

(40) [Pokud] praktikuje pilně, dosáhne každý postupně úspěchu (siddhi) v józe, ať je mladý nebo starý nebo nemocný. (41) Ať už je to bráhmana, asketa, buddhista, džinista, nosič lebky (kāpālika) nebo materialista (cārvāka), moudrý člověk obdařený vírou (42) který je bezustání oddaný své praxi dosáhne dokonalého úspěchu. Úspěch se dostaví u toho, kdo provádí praxi – jak by mohl nastat u toho, kdo nepraktikuje? (43) Úspěch se v žádné podobě nedostaví jen díky čtení písem. S oholenou hlavou, nosící hůl nebo oranžové roucho; (44) opakující „Nárájana“ (nārāyaṇa), s dredy, pomazaný popelem, říkající „namah šivája“ (namaḥ śivāya) nebo uctívající vnější předměty; (45) ten, kdo uctíval dvanáct míst8 nebo nosí mnoho mál9 – jak by mohl dosáhnout úspěchu, pokud nepraktikuje anebo je krutý (krura)?

(46) Ani mluvení ani nošení duchovního oděvu nepřinese úspěch. Jedině praxe vede k úspěchu. To je vskutku pravda, Sánkrti. (47) Je dobře známo, že někteří nosí duchovní oděv, ale neprovádějí žádné duchovní praxe, obelhávají lidi tím, že rozpráví o józe jen pro naplnění svých tužeb a naplnění žaludku. (48) Vychytralí zkouší různé lsti; prohlašují „jsme jóginy“, [ale] jsou hlupáky a jejich cílem je jen vlastní uspokojení. (49) Když si postupně člověk uvědomí, že tito lidé nepraktikují jógu, ale svých cílů dosahují pouze pomocí slov, měl by se vyhýbat těm, co nosí duchovní oděv.

(50) Takoví lidé jsou vždy překážkou pro tvou praxi jógy. Člověk by se měl ze všech sil snažit se jim vyhnout. Takové jednání přináší úspěch.10

(51-53) Když někdo začne s praxí jógy, ó mudrci, objeví se různé překážky. První překážkou je lenost (ālasya), říká se, že druhou je mluvení s podvodníky, kteří byli právě popsáni, a třetí je používání manter (mantrasādhana). Čtvrtou je alchymie (dhātuvāda), pátou je nauka o nalézání zakopaných pokladů. Jógin, jehož ásana je pevná narazí na takovéto různé druhy matoucích překážek, ó mudrci. Moudrý člověk by je měl rozpoznat a odmítnout.

[3.1.3 Ovládání dechu (prāṇāyāma)]

(54) Poté by měl pravidelně praktikovat pránájámu sedíce v lotosové pozici. Měl by si udělat krásnou chýši s malými dveřmi a bez děr, (55) pořádně a pečlivě vytřenou kravincem nebo vápnem, horlivě očišťovanou od brouků, komárů a [dalších] tvorů, (56) každý den neúnavně zametanou koštětem, vyvoněnou libými vůněmi, vykuřovánou látkami jako je guggula11, (57) nezašpiněnou osmnácti druhy [nečistot] jako jsou výkaly, moč atd., s dveřmi zakrytými látkou, (58) nikde by v ní neměla být tráva a neměli by zde být jiní lidé.

Poté, co [jógin] uprostřed ní rozprostře své sedátko pokryté jemnou látkou, (59) moudrý by měl usednout do jeho středu a zaujmout lotosovou pozici. S tělem napřímeným by měl spojit své ruce a uctít své osobní božstvo (iṣṭadevatā). (60) Pak by měl zacpat pravou nosní dírku palcem pravé ruky a postupně nadechnout levou nosní dírkou (61) bez přerušení tak hluboce jak může. Pak by měl provést zádrž dechu (kumbhaka). Poté by měl vydechnout postupně skrze pravou nosní dírku – jemně, nikoli silou. (62) Opět by měl nadechnout pravou nosní dírkou a jemně naplnit své břicho. Když zadržel [dech] tak dlouho jak mohl, měl by jemně vydechnout skrze levou nosní dírku.

(63) Měl by se nadechnout stejným způsobem jako vydechuje a zadržovat [dech] bez přerušení. Ráno by při sezení měl vykonat dvacet těchto zádrží dechu. (64) Stejnou metodou by měl udělat dvacet zádrží dechu uprostřed dne. A též večer by měl znovu provést dvacet zádrží dechu. (65) A také o půlnoci by měl provést dvacet zádrží dechu úplně stejným způsobem. Měl by je dělat každý den spolu s nádechem a výdechem. (66) Protože je [této zádrže dechu] dosaženo spolu s výdechem a nádechem, říká se jí sahita kumbhaka („zádrž dechu s“). Takto by měl bez únavy praktikovat čtyřikrát denně.

(67-69) Pokud takto bude praktikovat tři měsíce, dojde k očištění nádí (nāḍī). Když jsou nádí očištěna, objeví se viditelná znamení v jóginově těle. Vysvětlím ti je všechny. Bezpochyby se objeví: lehkost těla, tělo bude zářit, trávicí oheň zesílí a tělo zhubne. Poté ti vyložím věci, které jsou překážkami jógy a je třeba se jim vyhnout: (70) sůl, hořčice, kyselé nebo pálivé nebo suché nebo ostré jídlo; je třeba se vyvarovat přejídání a stejně tak pohlavního styku se ženami. (71) Měl by se vyhnout také užívání ohně a shromáždění špatných lidí.

Nyní tě poučím o prostředcích k rychlému úspěchu v józe: (72) mléko, ghí, slazené zrní12 a uměřenost v jídle (mitāhāra). A [jógin] by měl provádět dechová cvičení ve výše zmíněných časech. (73) Díky tomu by měl dosáhnout schopnost zadržet dech na libovolnou dobu. „Samostatná“ (kevala) zádrž dechu je ovládnuta následkem zadržení svého dechu po libovolnou dobu. (74) Jakmile je ovládnuta kevala kumbhaka, která je bez výdechu a nádechu, neexistuje ve všech třech světech nic, čeho by [jógin] nemohl dosáhnout.

(75) Nejprve se objeví pot. [Jógin] by se s ním měl masírovat. Díky pomalému postupnému zvyšování kumbhaky, (76) se v těle jógina objeví třas, když sedí ve své ásaně. Dalším zvyšováním [délky] praxe, se zajisté dostaví žabí [síla] (dardurī). (77) Stejně jako žába skáče po zemi, jógin sedící v lotosové pozici se bude pohybovat po zemi. (78) A dalším zvýšením [délky] praxe se objeví levitace. [Jógin] sedící v lotosové pozici se vznese ze země a zůstane [ve vzduchu] (79) bez opory. Pak se objeví zvláštní síly. Jógina nebude zajímat, jestli jí málo nebo mnoho. (80) Ubude jeho výkalů a moči a bude málo spát. Červy, slzící oči, sliny, pot, tělesný pach – (81) ty se u něj neobjeví. Pak díky dalšímu zvýšení [délky] praxe, se objeví velká síla, (82) díky níž získá zvířecí sílu (bhūcarasiddhi), sílu porazit zvířata. Tygr, buvol, gajal13, slon (83) nebo lev: ty jsou zabiti pouhým úderem jóginovy ruky. Jógin bude vypadat jako bůh lásky. (84) To se může stát pro jógina velká překážkou, pokud není opatrný. Ženy zmámené jeho krásou s ním budou chtít mít sex. (85) Jestliže s nimi bude mít sex, přijde o své semeno. Kvůli ztrátě semene (bindu), se zkrátí [jeho] život a bude slabý. (86) Proto by měl pečlivě vykonávat svou praxi a vyhýbat se společnosti žen. Díky uchovávání semene, začne z jóginova těla vycházet libá vůně. (87-88) Proto by měl jógin ze všech sil usilovat o zachování semene.

[3.2 Úvodní stádium (ārambhāvasthā)]

Poté by měl usednout na skrytém místě pronést třikrát prodlouženou slabiku óm (praṇava), aby se zbavil nahromaděných hříchů. Slabika óm ničí všechny překážky a vady. (89) Díky této praxi dojde k zvládnutí úvodního stádia (ārambha). Poté by se měl jógin, který neustále praktikuje pránájámu, dostat do stádia džbánu (ghaṭāvasthā).

[3.3 Stádium džbánu (ghaṭāvasthā)]

(90) Prána (prāṇa) a apána (apāna), mysl a dech (vāyu), individuální já (jīvātma) a univerzální Já (paramātma), když se [tyto] díky zmizením vzájemné rozdílnosti sjednotí (ghaṭate), (91) [objeví se] pro jógina slavné stádium zvané džbán (ghaṭāhvayā avasthā). Následně popíši některé [jeho] znaky, které se mohou objevit.

(92-93) Jógin by měl ustat v čtyř dílné praxi, která byla vysvětlena. Měl by praktikovat pouze kévala kumbhaku jednou denně po tři hodiny buď ve dne nebo v noci. Díky této praxe se u jógina rozvine stažení smyslů (pratyāhāra). (94) Když jógin při zádrži dechu (kumbhaka) zcela stáhne své smyslové orgány od jejich předmětů, nazývá se to stažením smyslů (pratyāhāra).

(95) Cokoli, co vidí svýma očima, by měl vnímat jakoby uvnitř sebe14. Cokoli, co cítí svým nosem15, by měl vnímat jako uvnitř sebe. (96) Cokoli, co chutná jazykem, by měl vnímat jako uvnitř sebe. Cokoli, čeho se dotkne kůží, by měl vnímat jako uvnitř sebe.

(97) Jógin by měl pečlivě a neúnavně stahovat své orgány poznávání (jñānendriya) tímto způsobem po tři hodiny denně každý den. (98) Zajisté se pak u jógina objeví úžasné schopnosti: slyšení na velkou vzdálenost (dūraśruti), vidění vzdálených [věcí/událostí] (dūradṛṣṭa) a schopnost překonat v okamžiku velkou vzdálenost, (99) výmluvnost, schopnost dělat, co chce a schopnost učinit věci neviditelnými, schopnost změnit železo a další kovy ve zlato tím, že je pomaže svými výkaly a močí, (100) schopnost pohybovat se prostorem – díky pravidelné praxi [se objeví] tyto a další síly. Moudrý jógin, aby dosáhl úspěchu v józe, by je měl chápat (101) jako překážky k vyššímu cíli (mahāsiddhi). Moudrý jógin by si v nich neměl libovat. Nikdy by své schopnosti neměl nikomu ukazovat (102-103) (i když je možná může ze soucitu ukázat tomu, kdo je pln oddanosti). Aby udržel své síly v tajnosti, měl by se mezi lidmi chovat jako by byl němý, hloupý či hluchý. Pokud to nebude dělat, získá určitě mnoho žáků (104) a ti se zajisté budou ptát tohoto pána jóginů na své různé potíže. A zaměstnán řešením [jejich problémů] zapomene na vlastní praxi. (105) Když zanedbá svou praxi, stane se běžným člověkem. Neměl by zapomenout na učení svého gurua a praktikovat dnem i nocí. (106) Stádium džbánu (ghaṭāvasthā) nastane díky neustálému praktikování tímto způsobem. Bez praxe jógy se nikdo nedostane nikam. Nedojde k jejímu ovládnutí jen tím, že se [lidé] sejdou a mluví. (107) Proto by se člověk měl ze všech sil snažit praktikovat pouze jógu.

[3.4 Stádium naplnění (paricayāvasthā)]

Dále se objeví stádium naplnění (paricayāvasthā)16 následkem praxe jógy. (108) Dech (vāyu) pečlivě spojený s ohněm (agni) probudí Kundaliní (kuṇḍalī) a vstoupí do sušumny (suṣumnā) bez překážek. (109) Mysl (citta) spolu s dechem (vāyu) také vejdou na velkou cestu (mahāpatha). Velká cesta, místo spalování mrtvol a sušumna jsou jedno a totéž. (110-112) V různých naukách jsou různá jméno, [ale] ve výsledku není rozdíl. Ten, jehož mysl spolu s dechem vstoupí do sušumny, zná přítomnost, budoucnost a minulost.

[3.4.1 Soustředění (dhāraṇā)]

S vědomím věcí, které se stanou by měl jógin pečlivě a skrytě vykonávat soustředění (dhāraṇā) pěti druhů, které odstraňuje nebezpečí způsobené každým z odpovídajících živlů. Naučím [tě] soustředění na zemi (pṛthivī dhāraṇā), které odstraňuje nebezpečí od věcí sestávajících ze země.

(113) Měl by soustředit (dhārayet) dech (vāyu) [v oblasti] pod pupkem a nad konečníkem (guda) po dobu pěti ghatik (tj. 2 hodiny). Díky tomu nastane soustředění země (pṛthivī dhāraṇā), které odstraňuje ohrožení od zemského živlu. (114) Jógin nemůže být zabit živlem země.

Pak by měl soustředit dech v pupku po dobu pěti ghatik (tj. 2 hodiny). (115) Díky tomu nebude hrozit žádné nebezpečí od vody a jógin nemůže být zabit vodou.

[Jógin] by měl soustředit dechu na oblasti nad pupkem po dobu pěti ghatik (tj. 2 hodiny). (116) To je soustředění ohně (agneyadhāraṇā). Nemůže být zabit ohněm. Jeho tělo se nespálí ani kdyby bylo hozeno do ohniště.

(117-119) [Jógin] by měl soustředit dech po dobu pěti ghatik (tj. asi dvě hodiny) do oblasti široké tři prsty17 mezi pupkem a obočím. To je soustředění vzduchu (vāyavī). Jógin se nemusí ničeho obávat od vzduchu.

Jógin by měl pečlivě soustředit dech nad bodem mezi obočím po dobu pěti ghatik (tj. 2 hodiny). To je soustředění prostoru (ākāśadhāraṇā). Díky praxi soustředění prostoru, překoná úplně smrt. (120) Ať bude kdekoli, bude prožívat velkou blaženost.

Tímto způsobem by měl moudrý jógin provádět patero soustředění. (121-123) Pak bude jeho tělo pevné a on nezemře. Pro [jógina], který takto provádí patero soustředění nenastane smrt ani při konečném kosmickém rozpuštění (brahmaṇaḥ pralaya).

[3.4.2 Meditace (dhyāna)]

Poté by měl [jógin] provádět meditaci. Měl by zadržet dech na šedesát ghatik (tj. 24 hodin) a meditovat na božstvo, které mu daruje to, co chce. Tím nastane saguna dhjána, která přináší síly jako stát se nekonečně malým apod. (124) Díky meditaci na nirguna – jako je prostor – vstoupí na cestu k osvobození.

[3.4.3 Samádhi]

Když dokonale ovládl nirguna dhjánu, měl by [jógin] praktikovat samádhi. (125) Již po dvanácti dnech dosáhne samádhi. Díky zadržení dechu, dosáhne moudrý osvobození za života. (126) Samádhi je stav totožnosti individuálního a univerzálního Já. Pokud [jógin] touží po odložení [svého] těla [a] pokud ho chce sám odložit (127) měl by ustat ve veškeré činnosti, dobré i špatné a rozpustit [své já] do nejvyššího brahman. A pokud [nechce] odložit své tělo, pokud je mu drahé (128) měl by se toulat po všech třech světech obdařen silami jako je schopnost stát se nekonečně malým atd. Může se stát, pokud si to bude přát, bohem a toulat se v nebi. (129) Anebo pokud si to bude přát, může se v okamžiku stát člověkem nebo jakšou (yakṣa)18 Anebo se může chtít stát zvířetem: lvem, tygrem, slonem nebo koněm. (130) Moudrý jógin se takto toulá, jak chce, jako velký pán (maheśvara).

Vysvětlil jsem ti, Sánkrti, cestu dávných zřeců (kavimārga) v podobě jógy s osmi částmi.

[3.5 Cesta adeptů jako je Kapila]

(131) Dále ti vysvětlím nauku adeptů jako je Kapila. Rozdíl je jen rozdílem v praxi, ale výsledek je u obou [cest] stejný.

[3.5.1 Velká pečeť (mahāmudrā)]

(132) Pečlivě popíši velkou pečeť (mahāmudra) tak, jak ji učil Bhairava. [Jógin] by měl dát patu levé nohy k perineu. (133) Měl by natáhnout pravou nohu a pevně ji držet oběma rukama. Poté, co přiložil bradu na hrudník, by [se] měl naplnit vzduchem. (134) Pomocí zádrže dechu (kumbhaka) by měl zadržet [dech] na tak dlouho, jak dokáže, před vydechnutím. Po praxi s levou nohou, by měl praktikovat na pravou.

[3.5.2 Velký zámek (mahābandha)]

(135) [Jógin] by měl dát natažené chodidlo na své stehno. To je velký zámek (mahābandha) a měl by se praktikovat stejně jako [velká] pečeť.

[3.5.3 Velké proražení (mahāvedha)]

(136) Když je v mahámudře, měl by [jógin] jemně udeřit svým zadkem o zem. To je velké proražení (mahāvedha). Praktikují ji ti, kteří dosáhli dokonalosti.

[3.5.4 Pečeť pohybování se prostorem (khecarīmudrā)]

(137) Dále by [jógin] měl obrátit svůj jazyk dozadu a držet ho v dutině lebky s pohledem upřeným mez oboří. To je pečeť pohybu prostorem (khecarīmudrā).

[3.5.5 Džálandhara bandha (jālandharabandha)]

(138) [Jógin] by měl stáhnout své hrdlo a pevně přitisknout bradu na hrudník. To je džálandhara bandha. Zabraňuje ztrátě nektaru nesmrtelnosti (amṛta). (139) Oheň v břiše hoří jasně, dokud pije nektar nesmrtelnosti, který kape z lotosu s tisícem [okvětních plátků] v lebce vtělených bytosti. (140) A tak aby oheň nemohl pít nektar nesmrtelnosti, [jógin] by ho měl pít sám.  Díky takovéto neustálé praxi, půjde zadní cestou (141) a učiní tělo nesmrtelným. Proto by měl člověk provádět džálandharu.

[3.5.6 Uddijána bandha (uḍḍiyāṇabandha)]

Uddijána je snadno a vždy vysvětlovaná, protože má mnoho blahodárných vlastností. (142) Díky pravidelné praxi i stařec omládne. Se zvláštním úsilím by [jógin] měl vytáhnout břicho vzhůru a tlačit ho dolu. (143) Když bude takto praktikovat po šest měsíců, zajisté překoná smrt.

[3.5.7 Múla bandha (mūlabandha)]

Ten, kdo pravidelně provádí múla-bandhu, je znalcem jógy. (144) Měl by stlačit řitní otvor patou a silou stahovat perineum znovu a znovu, aby jeho dech stoupal vzhůru. (145) Pomocí múla-bandhy se spojí prána a apána, náda (nāda) a bindu – zajisté poskytnou úplný úspěch v józe.

[3.5.8 „Obraceč“ (viparītakaraṇa)]

(146) Techniky nazývaná viparítakarana ničí všechny nemoci. Trávicí oheň vzroste tomu, kdo se bezustání věnují její praxe. (147) Musí jíst velké množství jídla, Sánkrti. Pokud by jedl málo, ten oheň [ho] spálí. (148) Vyslechni si, Sánkrti, jak slunce může být nahoře a měsíc dole. První den by hlava měla být dole a nohy nahoře na krátkou dobu. (149) Díky praxi, která bude každý den o trochu delší, po šesti měsících zmizí šedá vlasy a vrásky. (150) Ten, kdo [ji] praktikuje po tři hodiny je znalcem jógy.

[3.5.9 Vadžróli (vajroli)]

Naučím [tě] vadžróli, které všichni jógini udržují v tajnosti, (151) neboť je to velké tajemství, které nemůže být dáváno kdekomu. Ale mělo by se předat tomu, kdo je nám drahý jako vlastní život. (152) Jógin, který zná vadžróli je hoden úspěchu, i když se chová požitkářsky a neřídí se pravidly učenými v józe. (153) Povím ti o dvou věcech, které jsou k tomu potřeba, které jsou obtížně získatelné a které prý přináší [jóginovi] úspěch, pokud je získá: (154) Mléko a ángirasa (āṅgirasa). Z nich je první [snadno] dostupná. Druhá je pro muže obtížně získatelná. Musí využít nějaké strategie, aby ji získali od žen. (155-156) Muž by se měl snažit nalézt ženu oddanou praxi jógy. Muž nebo žena mohou dosáhnout úspěchu, pokud se neohlížejí na pohlaví toho druhého a praktikují s myslí upřenou jen na svůj vlastní cíl. Jestliže se semeno pohybuje, [jógin] by ho měl táhnout vzhůru a uchovat ho. (157) Takto uchované semeno vskutku překoná smrt. Smrt [nastává] kvůli ztrátě semene, život z jeho uchování. (158-160) Všichni jógini dosáhnou úspěchu díky uchování semene.

Způsob praxe, skrze níž nastane amaróli (amaroli) a shadžóli (sahajoli), se vyučuje v tradici adeptů.

[4. Královská jóga (rājayoga) a stádium dokončení (niṣpattyavasthā)]

[Jógin] by měl praktikovat pomocí těchto [technik], které zde byly učeny, každou ve správnou dobu. Poté se objeví rádžajóga. Bez nich k tomu zajisté nedojde. K úspěchu nedojde díky povrchní znalosti (diṅmātreṇa). Nastane jedině skrze praxi.

(161) Jakmile [jógin] dosáhne úžasné rádžajógy, která podřídí všechny bytosti jeho vůli, může dělat vše nebo nic, chovat se, jak chce. (162) Když jóginův čin (kriyā) je dokončen bez jógy, [nastává] stádium dokončení (niṣpatti), které přináší odměnou radosti a osvobození.

(163-166) Naučil jsem tě vše, bráhmane. Praktikuj jógu, Sánkrti!“

Po vyslechnutí těchto slov dosáhl Sánkrti dokonalého úspěchu díky milosti Dattátréji a dosáhl jógy.

Ten, kdo pravidelně studuje tento text a učí ho dobré lidi, postupně bez pochyby dosáhne úspěchu v józe. Ať už v lese nebo v domě, jógini oddaní praxi, žili šťastně po dlouhou dobu osvobozeni od opakovaných smrtí (? bahukālavivarjitāḥ)19. Proto by se měl člověk ze všech sil snažit praktikovat jógu pravidelně. (167) Praxe jógy je odměnou za zrození, tudíž ti, co ji nepraktikují, plýtvají svým životem. Kéž každý zakusí její blaženost díky milosti bohyně Mahámáji (Mahāmāyā)! (168) Proto by měl člověk uctívat jí, v níž je toto vše spojeno.

(169) Já, i když postrádám oddanost, bezustání uctívám lotosová chodidla Višnua (viṣṇu) [v jeho podobě] Dattátreji – učitele všech lidí, klenotu oddanosti, na kterého stačí pomyslet a odstraní i obtíže mudrců a dá jim úspěch v józe, který ze soucitu je učitelem jógových textů, které bez námahy pohltí [naše] srdce.


Poznámky

  1. Singleton, M. & Mallinson, J.: The Roots of Yoga. Penguin Random House UK, 2017. ISBN 978-0-241-25304-5.
  2. Jóga Jádžňavalkja například také popisuje pět dháran na jednotlivé živly a dhjánu rozděluje na saguna a nirguna. Górakšašataka také chápe dháranu a dhjánu jenom jako prodloužení pránájámy apod.
  3. Hatha-pradípika například uvádí samádhi jako jedno ze synonym pro rádža-jógu.
  4. Jednotlivé rukopisy se od sebe zpravidla více nebo méně odlišují (někdy kvůli písařským chybám, jindy je pozdějšími „spoluautory“ přidáno několik dalších veršů atd.). Proto se z vícero rukopisu sestavuje tzv. kritická edice. Na tu je potřeba minimálně tří rukopisů,  z nichž je pak na základě filologických metod sestavena nejpravděpodobnější původní podoba díla.
  5. Nejspíše jde o tat-tvam-asi, což znamená „Ty jsi To“ (to = brahman).
  6. Mahádéva doslova znamená Velký bůh a je to časté označení boha Šivy.
  7. Další jméno boha Šivy.
  8. Míněno je dvanáct džótirlingamů (jyotirliṅga).
  9. V sanskrtské verzi, kterou mám k dispozici je „bahuvatsalabhāṣitam“, což znamená „ten, kdo mluví velice mile“.
  10. Tuto větu je nejspíš možné vyložit dvěma způsoby. Buď se vztahuje na již popsané chování (tj. vyhýbání se podvodníkům), anebo je začátkem dalšího popisu – jako by nekončila tečkou ale dvojtečkou.
  11. Bdellium nebo též „nepravá myrha“.
  12. V sanskrtském originále, který mám k dispozici, je miṣṭaanna, sladké jídlo.
  13. Bos gavaeus, v sanskrtu: gavaya. Vypadá trochu jako něco mezi krávou a buvolem.
  14. Doslova: měl by způsobit, aby existovalo v já, ātmani bhāvayet.
  15. Doslova: nozdrami, nāsābhyām.
  16. Paričaja (paricaya) znamená naplnění, dokončení, ale také nahromadění. Zde může odkazovat na spojení všech složek, které se zde podle následného popisu spojí v sušumně.
  17. V sanskrtském originálu, který mám k dispozici je „pradeśa-traya-saṃyute“, což doslova znamená „sjednotit na třech místech“.
  18. Jakšové jsou druhem nadpřirozených bytostí, něco jako duchové přírody.
  19. Takto s otazníkem uvádí a překládá J. Mallinson. Bahu znamená „mnoho“, kāla je doslova „čas“ a v přeneseném smyslu „smrt“, vivarjitāḥ znamená „ti, kdo jsou od něčeho osvobozeni“.