Gustav Meyrink a hathajóga

600full-gustav-meyrink
Gustav Meyrink (1868 – 1932)

Dnešní ukázka je spíš historickou zajímavostí. Jóga pronikala na západ různými způsoby a byla rozličně chápána. Obzvlášť obtížné to měla hathajóga – konkrétně praxe ásan. Ty byly většinou chápány:

  1. jako varianta hadích žen/můžu z Evropy, tj. cirkus pro vydělávání peněz;
  2. Jako podivná magická praxe založená na pověrách a touze po nadpřirozených schopnostech, tj. jako varianta evropské černé magie. 
Zajímavou ilustrací další varianty „nepochopení“ ásanové praxe je následující úryvek z textu Gustava Meyrinka, který chápe ásany jako indickou variantu křesťanského „sebemrskačství“:

„Druhým systémem je hathajóga. V Indii, kde ji cvičí sádhuové atd., jakož i u našich teosofů všech odstínů je hathajóga považována za zavrženíhodnou v nejvyšší míře, za zhoubnou, barbarskou, vedoucí do propasti věčného zničení. Díváme-li se na tento systém v té podobě, v jaké ji dnes aplikují fakírové a v určitém ohledu i šamani, musíme s takovým názorem ovšem souhlasit. Věci se však mají jinak, jdeme-li k základu.
Hathajóga, jak se s ní setkáváme v tradovaných knihách, třeba „Hathajógpradípika“ komentátora Šrí Ajangara, je bizarní ruina z pravěku a nese rysy čarodějnictví a receptu smrti. Tento dojem je posilován vědomím, že se podle hathajógy řídí indické a tibetské sekty s vysloveně zlovolným myšlením.
Příklad (předpis pro hathajogína):
«Uzavři řitní otvor kotníkem levé nohy, pečlivě kotník přitiskni pravým chodidlem, zcela pozvolna pohybuj patou, pomalu stáhni perineum (hráz mezi pohlavním orgánem a řitním otvorem) a zadrž dech tím, že tlakem brady na srdeční krajinu podvážeš krk. Kdo toto učiní, zmaří stáří i umírání a přivodí vše žádoucí.»
Srovnáme-li tento podivný recept a „přání trpět“ u jeptišky Kateřiny Emmerichové, vidíme, že se sice dotýkají pouze v jednom bodě, avšak velmi podstatném: tělu se má způsobit utrpení.“

Gustav Meyrink: Dům Alchymistův (př. V. Slezák). Argo, Praha 2003, str. 278-9 (Na hranicích onoho světa).

Evernote Snapshot 20160326 131903
„Jógí Swami Nittya Nandži“ v siddhásaně (E. Demaitre, 1936)

Pozicí, kterou zde Meyrink popisuje, je siddhásana. Její popis je s největší pravděpodobností převzat z neúplně přesného překladu Hathajógy pradípiky. Paradoxem je, že siddhásana je v ásanové praxi považována za velice pohodlnou a doporučuje se pro ty, kteří nevydrží dlouho v padmásaně. Gustav Meyrink se živě zajímal o různé proudy indické spirituality a podle svých slov praktikoval úspěšně mnohé jógové meditační techniky (např. zkoušel pomocí soustředění zastavit tep srdce apod.). Ovšem chápání ásan bylo na západě dlouho poznamenáno učením Svámího Vivékánandy, který tuto praxi odsuzoval a považoval přinejlepším za čarodějnictví.

One Comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *