Po stopách jógy 1: Nejstarší zmínky

Často můžeme slyšet, že je jóga stará tisíce let. Méně často se již objevují nějaké konkrétní informace ohledně nejstarších„stop“ jógy. Zde bych proto chtěl alespoň trochu letem světem shrnout nejstarší zmínky o józe v sanskrtské literatuře. Podíváme se na to, co bylo v nejstarších dobách pod tímto pojmem chápáno a jak se tento pojem postupně měnil a rozvíjel. Pokud vás tedy někdy zajímaly nejstarší dostupné zmínky o józe, čtěte dál 🙂

fig18
Sanjásin, detail (Dhanrāj, 1595-1600)

Nejstarší použití slova jóga

Se slovem „jóga“ se setkáváme už v Rgvédu – cca 15. stol. př. Kr.1 Znamená zde ovšem něco jiného než, co si pod tímto pojmem představujeme dnes. „Jóga“ pochází od sanskrtského kořene judž, který je znamená „spojit dohromady“ nebo „zapřáhnout“ a je etymologicky příbuzný s naším slovem „jařmo“ (v angličtině ho můžeme slyšet ve slově „yoke“).2 V Rgvédu se téměř výhradně používá tento pojem na označení vozu taženého koňmi. Navíc šlo především o válečné vozy, takže se v Rgvédu pojem jóga používá jako synonymum pro válku.3
Právě jóga ve významu „ujařmit“ se začal používat i jako označené různých způsobů sebe-disciplíny. První známky toho užití najdeme také v Rgvédu (5.81.1), který mluví o mudrcích „jež ujařmili svou mysl (juňdžaté mana, युञ्जते मन)“4 Je to použití ovšem spíše výjimečné a mnoho indologů zastává názor, že ještě nejde o použití slova „jóga“ v tom smyslu, jak ho nyní užíváme.
Karel Werner poukazuje na hymnus 10.136, který mluví o kéšin (केशिन्), „dlouhovlasém“, což by mělo být označení pro askety, kteří jsou popisováni jako „odění větrem [nebo] v šatech žluté barvy“. Toulají se „s větrem“, „kráčí tam, kde byli bohové“ a pijí ze stejného poháru jako bůh Rudra.5 Karel Werner považuje kéšiny za prapůvodní jóginy, o kterých ovšem nic dalšího nevíme.6 Nutno ovšem dodat, že tento hymnus můžeme chápat i zcela odlišně, protože védské sanskrt není příliš konkrétní.

11
Asketa v krajině – můžeme vidět, že pozdější asketi skutečně připomínají popis kéšin (namaloval Bihzad, syn Abduse Samada, cca 1600). via Navin Kumar Gallery

Jóga v Upanišadách

Ve Védách nalezneme spíše pouze zmínky o józe – a mnohdy ještě sporné. Žádné detailní popisy toho, co se za slovem „jóga“ skrývá a jak konkrétně by měla vypadat, tam nenalezneme. Na Védy navazují Upanišady, doslova „Přisednutí“. Jsou to filosoficko-duchovní texty, jejichž hlavním tématem je hledání poznání a vysvobození ze sansáry (koloběhu zrození). Ty nejstarší začaly vznikat už v 7.-6. stol. př. Kr. a některé jsou tradičně počítány jako závěrečná součást Véd. Často se označují přímo jako védánta – zakončení Véd.  „Když se dnešní guruové, hlasatelé tradičního spiritualismu v hinduistickém pojetí, odvolávají na ‚védy‘ jako na základ svého učení, mají přitom na mysli právě upanišady a jejich myšlenkový odkaz.“7
A právě zde také najdeme první systematické (nebo alespoň systematičtější) popisy jógy. Nejstarší popis, který explicitně zmiňuje jógu, se nachází v Kathópanišadě, která byl napsána cca ve 3.-4. stol př. Kr. Zde bůh Jama (bůh smrti) učí chlapce jménem Načikétas. Jádrem jeho učení je potřeba poznat átman (Já), protože jinak není možné dojít štěstí, klidu a vysvobození ze sansáry (koloběhu zrození):

„Ukryt je ve všech bytostech átman a nezáří zjevně, vidící vidí jej však přejemným rozumem skvělým“ (Kathópanišad III.13).

„Beze zvuku, bez doteku, bez podoby, nehynoucí jakož i bez chuti, věčné a bez vůně, bez počátku a bez konce, vyšší než velké a pevné – poznav to, je člověk osvobozen ze chřtánu smrti“ (Kathópanišad III.15).

„Jenom ti moudří, kteří vidí mezi pomíjivými věčného nalézajícího se v duši, vědoucího mezi vědoucími, jediného mezi mnoha, jenž splňuje odvěké touhy, mají věčný mír, nikoli ostatní“ (Kathópanišad V.13).8

Uvedené citáty jsou spíše ilustrační, protože učení Kathópanišady je poměrně komplexní a není zde prostor ho detailně popsat. Pro nás je hlavní, že tato nauka je označena jako jóga: „Získav toto poznání vyjevené vládcem smrti i celý způsob jógy, Načikétas dosáhnuvší brahma se oprostil od vášní a smrti…“ (Kathópanišad VI.18). 9
Objevují se zde také témata, která nalezneme v pozdějším jógových textech. Např.: „Když patero smyslů poznávání se spolu s myšlením zastaví a rozum nepracuje, je to nazýváno nejvyšší cestou. To považuji za jógu, pevné ovládnutí smyslů…“ (Kathópanišad VI.10,11)10. V tomto verši můžeme vidět určitou paralelu k definici jógy z Jóga súter – „Jóga je ustání změn v mysli“ (JS I.2).
I v dalších upanišadách nalezneme pojem jóga. Ve Šétášvatarópanišadě se nachází konkrétnější popis toho, jako provádění jógy vypadá:

„Nechť moudrý drží tělo se třemi [horními částmi] vzpřímeně a nechá své smysly spolu s myslí vstoupit do srdce, a tak nechť přepluje přes všechny proudy nahánějící hrůzu člunem brahma.
Nechť potlačuje zde [v těle] dýchání, ovládá své pohyby a dýchá nozdrami se sníženou rychlostí. Nechť moudrý drží pozorně svou mysl na uzdě jako vůz, do něhož jsou zapřaženi neposlušní koně.
Na rovném, čistém místě bez oblázků, ohně a písku, na němž jsou zvuky vody a jevy podobně příznivé myšlení a kde nic netýrá zrak, ve skrytém útočišti chráněném před větrem nechť provádí jógu“ (Šétášvatarópanišada II.8-10).11

Tento popis už představuje jógu, jak si ji možná představujeme – sedět rovně a nehybně, uklidnit dech a soustředit se do nitra.
V Maitrájaníjópanišad (někdy též Maitrí) najdeme ještě strukturovanější model jógové praxe, který je vlastně variantou osmi dílné jógy (aštángajóga). Tento má konkrétně šest dílů (šadángajóga):

„Toto pak je způsob dosažení této [jednoty]: ovládání dechu (pránájáma), odtažení smyslů (pratjáhára), meditace (dhjána), soustředění (dhárana), zkoumání (tarka) a úplné pohřížení (samádhi) – tomu se říká šestidílná jóga“ (Maitrájaníjópanišad VI.18).12

Katha a Švétášvatara patří k nejstarším upanišadám – cca do 3. stol př. Kr. Maitrájaní je mladší, ale nevíme, kdy přesně byla napsána (nekomentoval ji Šankaráčárja, takže může být i ze středověku, ale předpokládá se, že jejím základem byl nějaký starší text).

 

Shrnutí

Jak na tom tedy zatím jsme? Můžeme vydět, jak se pojem „jóga“ postupně rozvíjel. nejprve jsme narazili na „jógu“ ve smyslu vozu či spřežení. To je také nejstarší význam tohoto slova, a i později se často používal. V Upanišadách se pak už „jóga“ začíná běžně používat jako obecné označení pro duchovní praxi neboli ujařmení mysli či smyslů. V nejmladší ze zmíněných upanišad – v Maitrájaní – se již objevuje třetí význam slova „jóga“ a to jako odborný termín označující konkrétní systém duchovní praxe – viz zmíněná šestidílná jóga šadángajóga.
Zároveň si můžeme všimnout i toho, co zmíněno není. V první řadě zatím nenajdeme žádnou zmínku o ásanách (s výjimkou nějaké meditační pozice). To může být překvapivé vzhledem k tomu, že dnes je často slovo „jóga“ chápáno jako synonymum pro „ásany“. Ovšem téměř po celou historii nebyla jóga s ásanami tak úzce svázána. Prakticky až do druhé poloviny 20. století (a v Indii mnohdy dodnes) jste mohli praktikovat jógu a být označováni za jóginy a přitom za celý život nepraktikovat jedinou ásanu. Ásany byly totiž okrajovou záležitostí a v hodně duchovních tradicích, které své učení označovali jako „jógu“, se vůbec nepraktikovaly.13 A přesně na to, jak to bylo s jógou (a ásanami) po přelomu letopočtu, se podíváme v dalším díle 🙂

 

 

Poznámky

  1. David G. White (ed.): Yoga in Practice. Princeton University Press 2012. ISBN 978-0-691-14086-5, str. 3.
  2. Mircea Eliade: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Praha: Argo 1999, str. 20.
  3. David G. White (ed.): Yoga in Practice. Princeton University Press 2012. ISBN 978-0-691-14086-5, str. 3.
  4. Viz např. překlad Šrí Aurobinda: https://www.aurobindo.ru/workings/sa/37_15/0028_e.htm David Frawley tento verš čte přímo: „jógově ovládli svou mysl“ (Burley, Mikel: Hatha Yoga: Its Context, Theory and Practice. Delhi: Motilal Banarsidass 2000. ISBN 978-8120817067, str. 25.)
  5. V anglickém překladu Ralpha T. H. Griffitha si můžete přečíst celý hymnus zde: http://www.ancientvedas.com/chapter/10/book/136/.
  6. Werner, Karel: „Yoga and the Ṛg Veda: An Interpretation of the Keśin Hymn (RV 10, 136)“. Religious Studies. Cambridge University Press. 13 (3), Sep 1977, str. 289–302.
  7. Zbavitel, Dušan: Upanišady. Praha: DharmaGaia 2004, str. 8.
  8. Př. D. Zbavitel.
  9. Př. D. Zbavitel.
  10. Př. D. Zbavitel.
  11. Př. D. Zbavitel.
  12. Př. D. Zbavitel.
  13. Viz např. Mark Singleton: Yoga Body, the Origins of Modern Posture Practice. New York: Oxford University Press 2010. ISBN 978-0-19-539534-1, str. 3.

2 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *