Po stopách jógy 2: Kršna a Pataňdžali

V předchozím díle jsme hledali nejstarší zmínky o józe v sanskrtské literatuře. Nyní se dostáváme do dalšího historického období, kdy už vznikají komplexní popisy různých duchovních praxí, které bývají označovány jako jóga. Naším záměrem ale není zmapovat detailně popisy „jóg“ od začátku letopočtu. To by vydalo na sérii knih. Nás zde zajímá jak se pojem „jóga“ rozšiřoval a zároveň se s ním spojovali stále konkrétnější techniky. Pro ilustraci proto použijeme tři texty, které pojednávají hodně o„józe“ a přitom se ve svém pojetí liší. Naším cílem není ukázat, že by v tom dřív byl bordel (to nebyl), ale spíše si pomocí příkladů ilustrovat, že slovo „jóga“ je mnohem širší, než jak ho dnes většinou chápeme. Jinými slovy: jóga není jedna.

Ardžuna a Krišna (Kašmír, 19. stol) (zdroj)

Poznámka na okraj

V minulém díle jsme postupovali docela chronologicky. Tentokrát již ne. Bhagavadgíta a (snad) Pataňdžaliho Jóga sútry vznikly ještě před Šétášvatarópanišadou, kterou jsme posledně končili. Zároveň ani jeden z níže uvedených textů neexistoval ve vzduchoprázdnu a například mezi Pataňdžaliho Jóga sútry a Hathapradípikou vznikla celá řada významných jógových děl a Tanter, které měly na pozdější podobu jógu velký vliv (a u mnoha jógových škol mají dodnes). Jde opravdu o tři vybrané texty, ze kterých jsou navíc vybrané jen některé příklady.

Bhagavadgíta

Bhagavadgíta je v hinduismu snad nejpopulárnějším posvátným textem. Skládá se ze 700 veršů, ve kterých bůh Krišna vysvětluje Ardžunovi duchovní nauku. Je součástí velkého eposu jménem Mahábhárata (kapitoly 23–40 z šesté knihy). Přesná datace jejího vzniku je dost komplikovaná (jako vždy) a přibližně můžeme říci 3. stol. n.l.

Bhagavadgíta je jedno ze základních jógových děl. Dnes si ji mnoho lidí s jógou nespojuje, protože zde nenajdeme ani jednu ásanu, ale pocit, že jóga musí nutně znamenat ásany je až moderního data.

Bhagavadgíta v sobě zahrnuje velikou šíři témat a nemělo by smysl se pokoušet ji nějak stručně shrnout do pár odstavců. Spíš si zde ukážeme jako ilustraci několik základních bodů. Slovo „jóga“ se zde objevuje poměrně často, a to hned v několika významech. V pozdější tradici se mluví především o dvou jógách, které jsou v Bhagavadgítě popsány především: 1

První z nich je bhaktijóga (भक्तियोग) neboli jóga oddanosti (Bohu). Kršna zde říká Ardžunovi (VIII.26-27,32,34):

Podá-li mi někdo s oddaností list, květ, plod či vodu, (rád) přijmu to, co mi člověk ryzího srdce z lásky přináší.
Ať činíš cokoli, pojídáš cokoli, ať jako úlitbu obětuješ cokoli, ať cokoli dáváš, ať za pokání si zvolíš cokoli, synu Kuntí, vždy to čiň jako oběť mně.
(…)
Neboť kdokoli se ke mně uchýlí, třeba i vzešel z lůna hříchu – ženy, vaišjové stejně jako šúdrové2 – ti všichni jdou nejvyšší cestou.
(…)
Upni na mne svou mysl, buď mi oddaný, obětuj mi, přede mnou se skláněj. Když takto ukázníš své já a budeš mě mít za svůj nejvyšší cíl, dospěješ přímo ke mně.3

S ní je úzce spojená i druhá jóga – karmajóga (कर्मयोग) neboli jóga činu. Její detailní interpretace se různí, ale její základ zůstává stejný: vykonávat činy, ale zůstat nepřipoutaný k jejich výsledkům (ty případně věnovat Bohu). Někdy se přirovnává k nesobecké službě, ale karmajóga je ještě o trochu víc. Kršna ji popisuje následovně (III.8-9,19)

Konej dílo, které je tvým údělem, neboť čin je lepší než nečinnost. Ani své tělo by nebylo možné udržet při životě bez činu.
… Za tím účelem konej činy prost ulpívání, Ardžuno.
(…)
Proto vždy bez ulpívání konej činy, které je třeba vykonat, neboť člověk, který koná činy bez ulpívání, dosáhne Nejvyššího.4

V první řadě si můžeme všimnout, že karmajóga i bhaktijóga se co do provedení liší od jógy popsané v Upanišadách (viz minulý díl) – člověk při nich nesedí a nemedituje.5 Navíc jsou obě přístupné prakticky komukoli – nemusíte se zříct světského života a odejít do lesa, abyste mohli praktikovat karmajógu nebo bhaktijógu. V případě karmajógy dokonce ani nemůžete odejít mimo společnost a zašít se někam do Himalájí („Konej dílo, které je tvým údělem, neboť čin je lepší než nečinnost“). Bhagavadgíta je oblíbená právě proto, že nabízí cestu k osvobození i pro ty, kteří žijí normálním životem.

Kdo činy koná pro mne, má ve mně nejvyšší cíl, je mi oddán, oproštěn od ulpívání a k žádné z bytostí nechová zášť, ten mne dosáhne.6

Pátaňdžalajógasútráni

Pátaňdžalajógasútráni (पातञ्ज़लयोगसूत्रानि) neboli Pataňdžaliho Jóga sútry asi není třeba představovat. Existuje celá řada zajímavých informací, které bychom s k nim mohli říci, ale teď se omezíme jen na příklady pojetí jógy. V oblasti datace tohoto díla se jednotliví badatelé rozcházejí i o mnoho století. Když budeme spíše konzervativní, můžeme Jóga sútry považovat za přibližně stejně staré jako Bhagavadgíta (ovšem komentáře k Jóga sútrám jsou samozřejmě pozdějšího data).

Hned v komentáři k prvnímu verši Vjása uvádí jednu z definic jógy:„Jóga je samádhi (योगः समाधिः).“ Váčaspatimišra (autor komentáře k Vjásově komentáři) tuto definici vysvětluje:

„[Slovo „jóga“ ve výroku] ,Jóga je samádhi’ je odvozeno od judža-samádhau [kořen judž-a ve smyslu samádhi] a ne od judžir-jógé [kořen judž-i ve smyslu „spojení“].“7

Dnes se často uvádí, že jóga znamená spojení, ale v Jóga sútrách tomu tak není. Dokonce je to téměř naopak. Cílem Pataňdžaliho jógy je totiž kaivalja (कैवल्य), což doslova znamená izolace, oddělení, vydělení se. Jde vlastně o oddělení purušy (पुरुष, „duch“, vidoucí či subjekt) a prakrti (प्रकृति, „hmota“, pozorované či objekt). Puruša je naše pravá podstata a příčinou utrpení je to, že si pleteme své pravé Já s prakrti. Abychom mohli poznat purušu, musí dojít k „zastavení aktivity (vrtti) mysli (čitta)“ (I.2. योगश्चित्तवृत्तिनिरोधः), protože „poté spočívá pozorovatel (draštu neboli puruša) ve své přirozenosti (svarúpa)“ (I.3. तदा द्रष्टुः स्वरूपेऽवस्थानम्, viz také sútru IV.34).

Další zajímavost najdeme ve třetí kapitola Jóga súter (Vibhúti páda). Prakticky celá je totiž věnována různým nadpřirozeným schopnostem, které můžeme díky praxi jógy získat. Objevuje se tu pojem sanjama (संयम), která označuje spojení dhárany, dhjány a samádhi (viz III.4). Například:

[Sanjamou]8 na světlo v koruně hlavy, [je dosaženo] vize dokonalých (siddha). (III.32)
[Sanjamou]9 na srdce, [je dosaženo] pochopení mysli (čitta). (III.34)
Sanjamou na vztah mezi uchem a prostorem (ákáša) [je dosažen] božský sluch (divjam šrótram). (III. 41)
Pomocí sanjamy na vztah mezi tělem a prostorem (ákáša) a pomocí samádhi (samápatti) na něco lehkého [jako je třeba] vlákno bavlny, [je dosaženo schopnosti] cestovat vzduchem. (III.42)

Tyto nadpřirozené schopnosti se zde označují jako vibhúti (síly) anebo siddhi (dokonalosti). Pataňdžali zde ovšem před jejich získáváním varuje (III.37), ale i tak se zájem o siddhi v dalších dějinách jógy zvětšuje. V tantrismu a v mnoha jógových liniích se siddhi stanou jedním z cílů. Ne cílem konečným – tím je stále osvobození – ale jakýmsi znamením, že dotyčný již na cestě pokročil. Na druhou stranu mnoho jógových tradic považuje tyto schopnost za překážku a odrazuje od jejich vyhledávání či používání.

Už před Jóga sútrami se objevovaly zmínky o nadpřirozených schopnostech jóginů. Zde se s nimi ale poprvé setkáme detailně rozpracované pod hlavičkou jógy. Všimněme si tak, že sanjama je čistě meditační praxe – vůbec celé Jóga sútry popisují především to, co bychom nazvali meditační praxí (tj. člověk někde dlouho sedí na místě 🙂 ).

Průběžné shrnutí

Větší závěr udělám až v příštím díle, kdy si k Bahgavadgítě a Jóga Sútrám přidáme ještě Hathapradípiku. Co nám tedy zatím přibylo pod pojem „jóga“: Jednak dva nové prostředyk praxe jógy: bhakti jóga a karma jóga a pak také další cíle jógy: spojení, oddělení (kaivaljam) a nadpřirozené síly (siddhi).

pokračování příště

 

Poznámky

  1. Někdy se jako třetí přidává ještě Dňána jóga (ज्ञानयोग), ale ta nebývá označována jako specifický přínos Bhagavadgíty.
  2. Vaišjové jsou varnou (kastou) obchodníků, řemeslníků a zemědělců. Šúdrové jsou nejnižší varnou. V ortodoxním bráhmanském hinduismu byli spolu s ženami vyloučeni prakticky z veškeré náboženské aktivity.
  3. př. Jan Filipský a Jaroslav Vacek
  4. př. Jan Filipský a Jaroslav Vacek
  5. Bhaktijóga je dnes praktikována také pomocí meditace na jméno vybraného boha, což je vlastně meditace, ale v Bhagavadgítě není tato technika popsaná.
  6. XI.55, př. Jan Filipský a Jaroslav Vacek
  7. युज समाधौ a युजिर् योगे. Viz k tomu také James H. Woods: The yoga-system of Patañjali; or, The ancient Hindu doctrine of concentration of mind, embracing the mnemonic rules, called Yoga-sutras, of Patañjali, and the comment, called Yoga-bhashya. Cambridge, Massachusetts: The Harvard University Press 1914, str. 5.
  8. Jóga sútry zde přímo neuvádí sanjamu, ale doplňuje ji Vjása ve svém komentáři
  9. Jóga sútry zde přímo neuvádí sanjamu, ale doplňuje ji Vjása ve svém komentáři