Jóga korunta – co o ní (ne)víme

Jóga korunta má být starý indický text o józe napsaný ršim Vámanou, který se ovšem do dnešní doby nedochoval. Postupně se okolo něj začaly hromadit různé legendy, které začínají nabírat čím dál větších rozměrů. Jak to vlastně začalo a co je z toho pravda? Na to se právě zde podíváme.

Příklad rukopisu psaného na palmové listy. Jde o: “Dévímahátmja (Devimahatmya), Sláva Bohyně”, Bihár nebo Nepál, 11. stol. z The Schøyen Collection

Legendy

O Józe koruntě koluje v současnosti několik variant základní legendy. Tady je ukázka jedné z nich:

Vypraví se, že systém aštánga jógy byl zrekonstruován z tajemného rukopisu napsaném na svazku palmových listů, jménem Jóga Korunta. Tento soubor veršů o hatha józe objevil ve 30. letech 20. Století učitel jógy a odborník na sanskrt Šrí Tirumalai Krišnamáčárja se svým žákem K. Pattabhi Joisem, když procházeli sanskrtské texty v univerzitní knihovně v Kalkatě. Rukopis je datován do doby před 500 až 1500 lety.
Krišnamáčárja a Jois přeložili a zrekonstruovali série aštánga jógy (původně zde byl šest sérií) a Pattabhi Jois, s podporou od Krišnamáčárji, použil tyto instrukce jako základ své praxe i učení.1

Z této základní podoby existuje několik verzí. Podle jedné našel tento text Krišnamáčárja sám v nějaké staré knihovně a později ho pouze ústě předal Pattabhi Joisovi (v některých verzích někdy i Iyengarovi2). Zase podle další verze ji měl Krišnamáčárja studovat už u svého učitele Rámamóhana Brahmačariho.3 Podle ještě jiné verze Rámamóhan Brahmačari Krišnamáčárju tento text neučil, ale pouze mu řekl, v jaké knihovně ho má najít (většinou se mluví o Kalkatě). Atd.

Kromě rozdílných verzí ohledně místa objevu této knihy se hodně liší i verze ohledně obsahu: podle některých obsahovala celou aštánga jógu se všemi sériemi, tak jak se cvičí dnes. Podle konzervativnějších obsahovala pouze koncept „vinjásy“ a zbytek byl víceméně standardní jógový obsah.

Protože se Jóga korunta nedochovala a nikdy o ní nikdo kromě Kršinamáčárjových žáků neslyšel, tak samozřejmě existuje celá řada lidí, kteří nevěří, že vůbec existovala.

Co skutečně víme?

Ideální by bylo, kdyby se rukopis Jógy Korunty našel. Tím by se vše vyřešilo. Bohužel tomu tak (zatím) není. Tak zkusíme dát dohromady to málo, co o něm víme. Omezíme se na to, co o tomto textu říkali přímo Krišnamáčárja a Pattabhi Jois.

Začneme Krišnamáčárjou

Nejstarší zmínku o tomto textu najdeme u Krišnamáčárji a to v jeho druhé knize „Jógásanagalu“ (Yogāsanagaḷu) z roku 1941. Zde je uvádí v Bibliografii jako „Yogakuranti“ (Yogakuraṇṭi)4. Zajímavé je, že se neobjevila už v bibliografii k jeho první knize Jóga Makaranda, která vyšla v roce 1934 a kde již vinjásu popisuje.

Toto je vše, co o Józe Koruntě víme jistě přímo od Krišnamáčárji. Vše ostatní, co o ní říkal apod. už víme pouze nepřímo skrze jeho žáky. Podívejme se tedy na tyto nepřímé informace:

Tuto knihu zmiňoval Krišnamačárja svým žákům i později. Píše o tom například A.G. Mohan (který u něj začal studovat v 70. letech) v jeho životopise:

„Čas od času citoval Krišnamáčárja z textů, které nebyly k dispozici v podobě tištěných knih. Museli existovat v rukopisné podobě v knihovnách před mnoha desítkami let anebo se je naučil nazpaměť, díky neustálému opakování od některého ze svých učitelů. Například při několika příležitostech zmínil spis „Yoga Kuranta“.5

Mimo jiné z toho můžeme vidět, že ani název tohoto spisu není jasný a různí autoři ho nazývají různě (ovšem velmi podobně).

V souvislosti s Krišnamáčárjou je tento spis zmíněn i v jiném jeho životopise:

„Ráma Móhan Brahmačarí ho vedl k tomu, aby se zpaměti naučil celou Jógu Kurantu [sic] v jazyce gurkha. Tato kniha pojednává o jednotlivých krocích Pataňdžaliho Jóga súter. Jsou v ní také jasně popsány různé jógové praktiky. Jedině díky Józe Kurantě mohl pochopit vnitřní smysl Jóga súter.“6

V tomto úryvku je nesmírně zajímavá informace: Jóga Korunta (Kuranta) byla napsána v jazyce gurkha, což je nepálština. K tomu se ještě vrátíme

Podobná informace se v rozvinutější formě objevuje i v dalším životopise7:

„Doba, kterou Krišnamáčárja strávil studiuem u svého učitele, byla sedm a půl roku. Ráma Móhana Brahmačari ho vedl k tomu, aby se zpaměti naučil celé Jóga sútry, Jóga kurantu [Yoga Kuranta] (text v nepálštině) a další důležité jógové spisy. Podle Krišnamáčárji obsahovala Jóga Kuranta bohatství informací včetně toho, jak přizpůsobit ásany a pránájámu, aby odpovídali různým potřebám jednotlivců a jak používat pomůcky (dnes by se jim řeklo „props“) k podpoře léčivého procesu. Toto o tomto, nyní ztraceném, textu napsal sám Krišnamáčárja a jeho slova odporují populární domněnce, že Jóga kuranta byla základem systému Aštánga vinjása jógy.“8

Můžeme vidět, že tento pozdější životopis rozvíjí informace ze staršího. Opět je tu zmíněno, že Jóga korunta byla v nepálštině. Několik bodů k tomu:

  • Ortodoxní bráhmani zpravidla nebrali ne-sanskrtské spisy vážně. Jedinou výjimkou byla na jihu Indie tamilština, protože měla dlouhou literární tradici. Ostatní jazyky byly považovány za příliš moderní a proto nevhodné a neschopné dobře vystihnout duchovní obsah.
  • Nevíme, jestli Krišnamáčárja nepálsky uměl. Na druhou stranu to ovšem není vyloučené. Krišnamáčárja ovládal vícero indických jazyků.
  • Nepálština má krátkou literární tradici. Pokud v ní byl napsán text o józe můžeme předpokládat, že se tak stalo nejdříve v 16. stol. (spíše mnohem později).
  • Nemuselo ovšem jít o nepálštinu, ale o jiný jazyk z této oblasti. Např. névárština, která byla v oblasti Káthmandu nejrozšířenější má mnohem delší literární tradici a nejstarší dochovaný text je z 12. století9. Ovšem névárština je více podobná tibetštině a proto muselo být obtížnější se jí naučit než nepálštinu (ta je příbuzná se severo-indickými jazyky) a mnohem obtížnější naučit se v ní text nazpaměť (protože výslovnost se musela značně lišit).

Desikachar také zmiňuje podrobnější informace ohledně obsahu. Zajímavé je, že se popis neshoduje s popisem ze staršího životopisu, kde to vypadá, že Jóga korunta byla klíčem k Jóga sútrám. Zde je naopak popsána jako spis zaměřený na hlavní principy vinijógy, kterou učil T.K.V. Desikachar (otec K. Desikachara a syn Krišnamáčárji).

Už David G. White poukázal na problematičnost údajů uvedených v životopisech Šrí Krišnamáčárji od KYM, které jsou vždy s dalším vydáním zamotanější10. Proto bych popis obsahu Jógy korunty z obou životopisů bral přinejmenším s rezervou.

Co víme od Pattabhiho Joise

Pattabhi Jois nikde nic přímo o Józe koruně nenapsal. V  knize Jóga Mála ovšem píše:

„Jak pravil mudrc Vámana: Vina vinyasa yogena asanadin na karayet (Jógine, neprováděj ásanu bez vinjásy).“11

V tomto textu konkrétně rši Vámanu nespojuje s Jógou koruntou, ale později se ustálilo přesvědčení, že právě tento Vámana je autorem Jógy korunty a tento citát je z ní.12 Nepodařilo se mi najít, kde a jak vzniklo spojení Vámany a Jógy Korunty a jestli opravdu pochází od Pattabhiho Joise a nebo jde o dedukci některého z jeho žáků.

Dále je nám celou situaci zamotává i fakt, že citát uvedený Pattabhi Joisem je v sanskrtu. Zatímco podle výše uvedených informací by Jóga korunta měla být v nepálštině. To by naznačovalo, že Vámana nebyl autorem Jógy korunty. Pokud tedy vynecháme málo pravděpodobnou teorii, že by Krišnamáčárja přeložil Jógu Koruntu z nepálštiny do sanskrtu a přitom by si nic nezapsal anebo by všechno, co si zapsal ztratil. Zároveň se ale nemůžeme 100% spolehnout ani na to, že Jóga korunta opravdu byla v nepálštině.

Bohužel jsem nikdy nenašel záznam, kde by Pattabhi o Józe koruntě mluvil, takže se musíme opět obrátit k nepřímým svědectvím jeho žáků. Většina z nich uvádí některou z variant výše uvedených legend. Zajímavé ale je, co napsal v jednom komentáři Eddie Stern:

„Gurúdží13 mně a Sharathovi při několika příležitostech v kannada i angličtině vysvětlil, že Ráma Móhana Brahmačari naučil Jógu koruntu Krišnamáčárju, když u něj 7+ let studoval v lesích u Banáras14 (ne v Tibetu). A že Ráma Móhana řekl Krišnamáčárjovi, že text může najít v univerzitní knihovně v Kalkatě. Gurúdží tento text nikdy nespatřil a řekl nám, že Krišnamáčárja tvrdil, že tento text, stejně jako tisíce dalších v Indii, je velice poškozen. Takže to není až tak apokryfní příběh, i když se z něj pak hodně udělalo.
Také učení Jógy koruny… by určitě neodpovídalo Aštánga józe, tak jak se dnes učí. Gurúdží dělal mnoho úprav už od 30. let.“15

Nechme zatím stranou zajímavou verzi, že Krišnamáčárja se Rámou Móhanem potkal někde u Váránasí. Existuje tolik verzí, že by si tato informace zasloužila samostatný článek. Každopádně toto svědectví Eddieho Sterna s vysokou pravděpodobností ukazuje „střízlivou“ verzi, ze které nejspíše později vznikla legenda uvedená výše.

Shrnutí – tak co tedy víme?

Když se omezíme pouze na přímé informace (tj. ty, které se 100% jistotou pochází od Krišnamáčárji nebo Pattabhiho Joise), tak můžeme pouze konstatovat, že existoval spis, jehož název se více nebo méně podobal slovům „Jóga korunta“.

Jakmile vezmeme v potaz i další informace uvedené výše (tj. ty od jejich žáků), tak se většina z nich vylučuje. Jóga korunta nemohla být zároveň v nepálštině a v sanskrtu, nemohla zároveň být i nebýt základem Aštánga jógy apod. Bohužel nemáme nic podle čeho bychom mohli jednotlivá tvrzení přijmout či odmítnout, takže je musíme nechat ležet tak jak jsou.

Tím ale pátrání po Józe Koruntě ještě nekončí!

Odbočka: Jóga Rahasja

Osud Jógy Korunty mi trochu připomíná osud jiného jógového spisu. Jde o dílo Jóga rahasja (Tajemství jógy). Také jde o text, který se do dnešní doby nedochoval, ale Krišnamáčárja z něj občas citoval. Autorem Jógy rahasji měl být Náthamuni. Náthamuni byl zakladatelem linie, do které patřil Krišnamáčárja rodem a bohužel se tento spis nedochoval. Krišnamáčárja svým žákům z hlavy při různých příležitostech diktoval verše, o kterých říkal, že pocházejí právě z Jóga rahasja. T. K. V. Desikachar o tom zmiňuje:

Můj otec se nikdy nehlásil k tomu, že by něco objevil, ani když jsem na vlastní oči viděl, že to opravdu objevil on. Objevil různé pozice, ale vždy řekl, že je ho naučil jeho učitel. Jen vzácně prohlásil, že něco bylo jeho „původní“ dílo. Také jsem ho viděl – protože jsem jeho syn – jak skládá nějaké verše a opravuje jejich metrum apod. a nakonec řekl: „Tohle řekl Náthamuni a tohle řekl můj učitel!“ Myslím si, že Náthamuniho Jóga rahasja, kterou nás učil, je velmi pravděpodobně kombinace jeho vlastního komentáře a učení, které obdržel, ale on by to nikdy neuznal.“16

Podobně svůj popis popsal i A. G. Mohan. Mohlo by nám to dnes připadat jako podivný pokus překrýt snahu o plagiátorství. Osobně se přikláním k pohledu Mohana i Desikachara. Krišnamáčárja tyto verše nepsal jako knihu, kterou by pak označil jménem Náthamuniho, aby ji dodal autority. Byl dobrý básník a své učení prokládal verši, které nechtěl připisovat sobě. Ovšem nemohl vědět, že to někdo později všechno posbírá, sepíše a vydá (Jóga rahasja totiž v KYM později vyšla a byla sestavena podle poznámek Krišnamáčárjových studentů). I když to (podle všeho) není díle Náthamuniho ale Krišnamáčárji, je to zajímavý spis o józe.

Někdy se tvrdí, že Jóga korunta je na tom stejně jako Jóga rahasja – tj. tento spis si Krišnamáčárja vymyslel (tedy asi až na název). Problém je ovšem v tom, že z Jógy rahasji citoval docela často, ale z Jógy korunty od něj nemáme dochovaný žádný citát. Pokud přijmeme výše uvedené tvrzení, že Jógu rahasju si “vymyslel” víceméně ze skromnosti, tak to nemůže platit o Józe koruntě (nenapsal žádné verše, o kterých by říkal, že jsou z ní). Proto se to s Jógou koruntou má nejspíš jinak. Zajímavé je také to, že svou Jógu rahasju Krišnamáčárja citoval často, ale dnes nikoho moc nezajímá (kromě jeho žáků). Zatímco Jóga korunta láká nesmírné množství lidí 🙂

Nejnovější vývoj

I když to vypadá, že Jóga korunta je provždy ztracena, tak to nemusí být pravda. James Russell17 v nedávné době přišel s velice pravděpodobnou teorií o původu Jógu korunty a dokonce možná našel i rukopis. Shrnu zde stručně jeho článek:

První indicií mu byla zmínka A.G. Mohana „Jógu koruntu podle všeho napsal jógin jménem Korantaka, který je zmíněn v Hathajóze pradípice (I.6).“18 Z jisté verze Hathajógy pradípiky se mu (nejspíše z komentáře) podařilo zjistit, že skutečně existuje spis, který je tomuto jóginovi připisován a jmenuje se „Kapala kuarantaka yogabhysasa paddahti19 Tento text by měl popisovat celkem 112 ásan, což, jak James Russel zmiňuje, se blíží počtu ásan v první a druhé sérii. Také jméno tohoto spisu se prý obvykle zkracuje na „Kapála kurantaka“ a je možné, že existovala i varianta „Jóga kurantaka“. Rukopis je momentálně ve vlastnictví Lonavla Institute, který má za cíl shromažďování, uchovávání a následnou publikaci různých jógových manuskriptů.

Když James Russel napsal Dr. Gharoteovi, řediteli Lonavla Institute o své teorie o Józe koruntě, dostal tuto odpověď:

„Můžeme říci, že text zvaný „Korunta“ je „Kapála kuaranta hathábhjása-paddhati“, protože jsme doposud nenarazili na žádný jiný text spojený se slovem „Kurantaka“ kromě tohoto. Takže do doby než získáme jiné důkazy, musíme přijmout, že „Korunta“ je skutečně „Kapála kuaranta hathábhjása-paddhati.“

S vydání rukopisu zatím Lonavla Insitute čeká, ale Jamesu Russelovi se podařilo (skrze jiný text) získat názvy ásan a obzvlášť důležitá byla jedna z nich:

„Dehallyunllaghen20 – Drž obě ruce pevně na zemi a proskoč tam i zpět mezi pažemi. (Kapála kurantaka hathábhjása-paddhati 86)“

To odpovídá známému aštángovému „proskočení,“ jehož původ právě není jasný, protože dostupné hathajógové texty nic podobného neobsahují. To  by skutečně naznačovalo, že tato „Jóga korunta“ byla základem pro pozdější Aštánga jógu.

Na druhou stranu tento text již na první pohled připomíná spis Šrítattvanidhi21, který je kompilátem vzniklým v 80. letech 19. století v Maisúru. Najdeme v něm celou řadu pozic, jejichž původ není jasný a velká část z nich nedává smysl (nebo jsou i fyzicky neproveditelné).

Scan rukopisu Kapála kuarantaka hathábhjása-paddhati získal i tým okolo „Hatha Yoga Project“, který si klade za cíl zmapovat historii hathajógy.  James Mallinson ohledně tohoto spisu uvádí, že 110 ásan, které jsou zde popsány jsou identické s těmi, které jsou ve Šrítattvanidhi.22 Nejsem si úplně jist, jestli je to přesné, protože Šrítattvanidhi obsahuje 122 ásan a mezi nimi není žádná, která by odpovídala „Dehallyunllaghen“, kterou uvádí James Russell. Je ovšem výborné, že je tento text součástí projektu a s trochou štěstí se brzy dočkáme nejen vydání originálu, ale i dobrého anglického překladu.

Závěr

Nápad Jamese Russella se může ukázat jako přelomový. Bohužel ale opět nesouhlasí s předchozími informacemi. Pokud Kapála kurantaka hathábhjása-paddhati napsal Koranta(ka), tak odkud pochází citát ršiho Vámany? A navíc je tento spis v sanskrtu, takže opět nemohl být zároveň v nepálštině. Pokud obsahuje hlavně popisy pozic, tak nemůže být o Jóga sútrách atd.

Dovolím si ještě vlastní úvahu: Ať už se hypotéza Jamese Russella potvrdí nebo nepotvrdí na celkové situaci to změní jen málo. Problém netkví úplně v tom, že bychom neměli Jógu koruntu.23 Problém je v tom, že chceme validovat nějakou praxi tím, že dokážeme, že je hodně stará. Jenže stáří není zárukou funkčnosti či pravdivosti. Pokud je něco stará blbost, je to pořád blbost. To, že je něco staré, neznamená, že to je o automaticky pravda. Jóga daleko víc vychází z toho, co je bezprostředně přítomné – tělo, mysl, vědomí. Ty má každý a každý k nim má bezprostředně přístup. Vtip je v tom, naučit se je lépe vnímat a rozumět jim, pochopit je.


Poznámky

  1. Text jsem přeložil z manuálu k učitelskému kurzu od jednoho velmi seniorního učitele Aštánga jógy. Nechci tím nějak snížit úroveň toho učitele. Jen chci ukázat, jak je tato legenda rozšířená.
  2. Podle verze na wikipedii měl Krišnamáčárja objevit tento text v Národním Indickém Archivu a pak ho ústně předat právě Pattabhimu Joisovi a B. K. S. Iyengarovi (https://en.wikipedia.org/wiki/Yoga_Korunta, navštíveno 04.10.16).
  3. Tato verze se vyskytuje i v jednom Krišnamáčárjově životopisu (Mala Srivatsan (ed.): Sri Krishnamacharya the Purnacharya. Chennai: KYM 1997). Český překlad této kapitoly je v čítance.
  4. Viz nový (a vůbec první) anglický překlad vydání z roku 1972: http://tinyurl.com/z9jy7cp
  5. A. G. Mohan: Krishnamacharya, His Life and Teachings. Boston & London: Shambala 2010, str. 45.
  6. Český překlad je v čítance (str. 42). Sri Krishnamacharya – The Purnacarya (ed. Mala Srivatsan). Krishnamacharya Yoga Mandiram 1997, str. 26-28 (dostupné též na http://grimmly2007.blogspot.jp/2013/01/what-did-krishnamacharya-study-with-his.html).
  7. Stojí za pozornost, že oba tyto životopisy mají rozdílného autora, ale oba vydal Krishnamacharya Yoga Mandiram (KYM) a de facto na nich pracovali stejné lidé.
  8. K. Desikachar: The Yoga of the Yogi. Chennai: Krishnamacharya Yoga Mandiram 2005, str. 59-60.
  9. Kamal P. Malla: “The Earliest Dated Document in Newari: The Palmleaf from Uku Bahah NS 234/AD 1114”. Dostupné online:  .http://web.archive.org/web/20130926212331/http://www.kpmalla.com/wp-content/uploads/2009/08/kailash_16_0102_02.pdf
  10. Viz David G. White: The Yoga Sutra of Patanjali, A Biography. Woodstock: Princeton University Press 2014.
  11. Sri K. Pattabhi Jois: Yoga Mala. New York: North Point Press 2010, str. 30. Citát ze sanskrtu jsem ponechal v anglickém fonetickém přepisu a překlad je také uveden podle angličtiny. V Jóga Mále se objevuje celá řada podobných citátů ze sanskrtských děl. Pattabhi Jois je podle všeho v originálním textu psal v sanskrtu (originál Jóga Mály je v kannada). Zajímavé je, že ostatní citáty obsahují i v anglickém přepisu sandhi, ale tento citát nikoli. Je zřejmé, že se sandhi by se yogena asanadin na spojilo v yogenasanadinna. Navíc je podle všeho nepřesný i překlad, protože yogena je inst. sg. od yoga (“jógou”) a není to vokativ od slova yogin (ten by byl yogin).
  12. Např. v tomto anglickém překladu Jógy Mály je to zmíněno v poznámce u tohoto citátu.
  13. Pattabhi Jois – pozn. DD
  14. Jiné jméno pro Váránasí (pozn. DD).
  15. Z komentáře Eddieho Sterna k článeku Jamese Russella: http://www.jamesrussellyoga.co.uk/blog-james-russell_files/Yoga%20Korunta%20-%20unearthing%20an%20Ashtanga%20legend.html (k tomu článku se ještě vrátíme).
  16. Ukázka z rozhovoru s T.K.V. Desikacharem , který vyšel v KYM Darśanam, (Krishnamacharya Yoga Mandiram, vol 1, no 1, Feb 1991). http://www.yogastudies.org/category/yoga-text-freenotes/all-ha%E1%B9%ADha-yoga-posts/all-yoga-rahasya-posts/
  17. http://www.jamesrussellyoga.co.uk/blog-james-russell_files/Yoga%20Korunta%20-%20unearthing%20an%20Ashtanga%20legend.html
  18. A. G. Mohan: Krishnamacharya, str. 45.
  19. Ponechávám v anglickém přepisu. Další variantu názvu, kterou uvadá James Russel je: „Kapala Kuaranta Hathabhyasa-paddhati“. James Mallinson (viz dále, https://www.academia.edu/21682284/Ha%E1%B9%ADha_Yoga_Project_Proposal) uvádí „Kapāla-kuruṇṭaka-haṭhābhyāsa-paddhati“.
  20. Ponechávám v anglickém přepisu.
  21. Viz o něm N. E. Sjoman: The Yoga Tradition of Mysore Palace. New Delhi: Abhinav Publications 1999 (2. vydání).
  22. https://www.academia.edu/21682284/Ha%E1%B9%ADha_Yoga_Project_Proposal James Russell psal o 112 ásanách.
  23. I kdyby se našla, tak by její hledači nejspíš nebyli spokojeni, protože by neobsahovala to, v co doufají. Osobně si myslím, že Kapála kuranta hathábhjása-paddhati bude spíše pozdější kompilát různých ásan a cviků z různých zdrojů (už podle toho, že má 24 listů na 110 ásan) a historii jógy před Krišnamáčárjou nějakým závratným způsobem nezmění. Snad jen možná tím proskočením, ale asi tam nebude stejně popsané, že by se jím spojovali pozice.

3 Comments

  • bs

    Jedna věc úplně úplně na okraj: myslím, že předpoklad, že by pro Krišnamáčárju bylo mnohem těžší se naučit text Jógakorunty nazpaměť jenom proto, že není v indoevropské nepálštině, ale v sinotibetské nevárštině, je docela nepravděpodobný. Vezmi si jenom fakt, že jeho rodilá tamilština (která není IE, ale drávidský jazyk) měla k ostatním novoindickým jazykům dost daleko, jak gramatikou, tak fonetikou, a stejně se – jako každý správný bráhman – dokázal naučit nazpaměť klasické penzum védského vzdělání, jehož jazyk je naprosto odlišný od sanskrtu pozdějšího, natož od dalších novoindických jazyků. Navíc, tradičně se text učíš s výslovností rovnou od učitele – cca od 5. stol. př. n. l. nebyl sanskrt ničí rodný jazyk, a tak je ta fonetika předávaná automaticky v tom učebním procesu, což je úplně stejně možné i pro výuku textů v dalších jazycích. Klasicky to totiž probíhá tak, že se nejdřív “bezhlavě” naučíš text recitovat opakováním po svém učiteli (k tomu se učíš i různé mudry a pohyby hlavou, aby sis text pamatoval i na motorické úrovni – dobře je to vidět třeba tady, od 1:13 dál: https://www.youtube.com/watch?v=RYvkYk7GvJ0) a teprve až když ho umíš vcelku (tzn. i s komentáři), můžeš se naučit chápat jeho smysl. Přijde mi, že v momentě, kdy Krišnamáčárja prošel touhle klasickou didaktikou, zvládl by i text v tak odlišném jazyce, jako je nevárština.

    Jak ale píšu na začátku, je to opravu jen poznámka bokem, která v tom sledu zmatených informací, které o Jógakoruntě máme, stejně nebude hrát žádnou roli.

    Dík za článek!

    • korenyastangajogy

      Ahoj Báro,

      to máš pravdu. Asi jsem podcenil neuvěřitelnou vycvičenost brahmánské paměti. Ona mne asi ovlivňila zkušenost z doby, kdy jsem se zkoušel naučit v tibetštině sedmi řádkovou modlitbu (ཚིག་བདུན་གསོལ་འདེབས་) a vůbec jsem to nebyl schopen pobrat 🙂 Ale Krišnamáčárja měl holt jiný výcvik.

      Díky,
      David

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *