Většinou se věnuji psaní článků a překladů o historii jógy, které jsou někdy zároveň i o praxi. Mnoho historických textů nám může ukázat hlubší porozumění, ať už si „jógu“ definujeme jakkoli. Ale někdy jsou tu články čistě historické, které z hlediska praxe nemají valnou hodnotu. Tohle je přesný protipól. Tento text nemá vůbec nic společného s historii jógy, ale obsahuje – alespoň podle mého názoru – duchovní moudrost. Může nám ukazovat na mystickou skutečnost přítomnou pod povrchem běžně chápaného náboženství – ať už to je hinduismus, buddhismus nebo křesťanství.

Narazil jsem na čtenou verzi tohoto článku od Samaneri Jayasāry na Youtube, a velice mne oslovil. Rozhodl jsem se ho přeložit a chtěl bych ho takto sdílet pro s těmi, které možná taky nebaví způsob oslavy Vánoc, jež se běžně nabízí.

Jak slavit Vánoce

Karl Rahner

Mějte odvahu být o samotě. Teprve když se vám to skutečně podaří a dosáhnete toho křesťanským způsobem, můžete doufat, že těm, které chcete milovat, darujete srdce naplněné duchem Vánoc – jinými slovy trpělivé, odvážné, usebrané, něžné srdce. Toto je dárek, který byste měli dát pod stromeček. Jinak budou všechny ostatní dárky jen zbytečným výdajem, který by mohl být kdykoli během roku.

A tak se pro jednou pokuste vydržet chvíli sami se sebou. Snad se vám podaří najít pokoj, kde můžete být sami. Nebo možná znáte osamělou procházku či tichý kostel. Nemluvte ani sami se sebou, ani s druhými, s nimiž se hádáme a přeme, i když tam nejsou. Počkejte. Naslouchejte. Takto nesmíte mlčet jen proto, abyste o tom mohli později mluvit. Musíte do tohoto ticha vstoupit tak, jako byste byli rozhodnuti ho už nikdy neopustit. Do té míry, do které se vám skutečně podaří vstoupit do tohoto ticha a do tohoto tichého nekonečna, vaše poslední slovo, které je samo o sobě a neexistuje kvůli ničemu dalšímu; něco, co nemusí slyšet nikdo jiný než ten, komu je skutečně určeno.

Tedy: zastavte se, buďte potichu, čekejte. Nedívejte se pokradmu po nějaké zvláštní mystické zkušenosti. V tomto tichu by se nemělo objevovat nic než nezaujatá jasnost pravdy, nic než to, co je čisté a tiché. Nepokoušejte se vyjádřit se.

Konec konců máte sami sebe přijmout (toto je již skoro víc než předehra k jemné písni andělů): nemáte se vyprázdnit pomocí sebeobviňování, ani sami od sebe utéct bezstarostnou radostí, ani vyprázdnit své vlastní já v povýšené malomyslnosti (neboť pak byste neviděli nic ani z nebeských výšin, ani z propastných hlubin své vlastní existence). Musíte si pomalu dovolit přijít stále blíže a blíže sami k sobě: k minulosti, k současnosti a k budoucnosti, do tohoto okamžiku ticha.

…Všechny vody vašeho života odtečou a slijí se v jediné nádrži vašeho srdce vědomého si sama sebe… Možná si uvědomíte – pokud to upřímně připustíte – jak vzdálení jste od těch, se kterými jste každý den v kontaktu a o kterých byste řekli, že je máte rádi. Možná v sobě nenajdete nic jiného než slabost, zkaženost a věci, od kterých byste radši utekli do zaneprázdněnosti běžného života. Možná si nebudete vědomi ničeho jiného než nepříjemného pocitu prázdnoty a mrtvosti.

Vydržte sami se sebou! Je třeba pohledět na neviditelné a nechat ticho, aby promluvilo v klidu. Učiňte tak, ale buďte opatrní. Nenazývejte to Bohem. Nesnažte se z toho získat potěšení, jako kdyby to bylo vaší součástí. Je to mlčenlivý ukazatel směrem k Bohu; něco, co skrze svou nepojmenovanost a neomezenost nám ukazuje náznak Boha, který je víc než jen další věc přidaná na seznam toho, s čím se běžně potýkáme. Ukazuje k němu.

Skrze to nám On dovoluje uvědomit si svou přítomnost, pokud jste tiší a nevyděsíte se a neutečete pryč od tajemného bytí, které žije a jedná v tomto tichu.

Ale tohle vše je jen pouhý začátek, jen příprava na vaši oslavu Vánoc. Pokud se vám podaří být sami se sebou a nechat ticho, aby k vám promlouvalo o skutečném Bohu, pak se toto hlasitě volající ticho stane podivně dvojznačným. Nekonečno, které vás tiše obklopuje… odhání vás zpět do omezeného denního života? Padá na vás s nemilosrdnou osamělostí smrti, aby vás přimělo utéct do známějších oblastí vašeho života?

…Nebo to je něco, co čeká, až budete otevřeni jeho samotnému středu jakožto něčemu, co přichází, zaslíbené blaženosti? Pokud by neřeklo nic, bylo by pro nás nemožné slavit Vánoce z našeho srdce. Něco nám říká, dokonce něco konkrétního: poselství Vánoc vyprávěné zevnitř… Toto poselství nám říká Bůh v bodě srdce, kam bychom se měli vrátit. Říká nám ho světlem vánoční milosti, které osvěcuje každého, kdo přichází na svět.

…Vánoce vám v prožitku samoty říkají, abyste důvěřovali blízkosti. Není to prázdnota; pusť a nalezneš; vzdej se a budeš bohatý. Ve svém vnitřním prožitku už totiž nejste závislí na tvrdých hmatatelných jevech… vlastníte mnohem více než takové jevy, neboť nekonečno se stalo blízkostí. Takto si vykládejte svou vnitřní zkušenost; musíte ji prožívat jako nejslavnostnější svátek a oslavu božského sestupu věčnosti do času – nekonečného do konečného.

Tato slavnost se odehrává ve vašem nitru, dokonce ve vašem vlastním já. Odehrává se ve vás, když mlčíte, když čekáte a když ve víře, naději a lásce správně (tedy ve světle Vánoc) interpretujete to, co prožíváte. Pokud přijmeme tichou nesmírnost, která nás obklopuje, jako něco vzdáleného, a přitom blízkého a přesahujícího – jako ochrannou blízkost a něžnou lásku, která si nedělá žádné výhrady; pokud máme odvahu takto chápat sami sebe, což je možné jen s milostí a ve víře, pak jsme prožili vánoční zkušenost milosti ve víře.

Tato zkušenost je velmi prostá, přesto je to pokoj zaslíbený lidem dobré vůle, ve kterých má Bůh zalíbení.

Zdroj pro překlad: https://allsaints-pas.org/karl-rahner-on-how-to-celebrate-christmas/

Původní zdroj: Rahner, Karl. “Thoughts on the Theology of Christmas.” Theological Investigations, Vol. 3, 1974. 24-34.