Newsletter

Newsletter: Asketi a asketky

Ahoj vespolek,

začnu tím hlavním: v lednu otevřu další běh kurzu „Krajinou mysli“. Tématem bude běžný život jako duchovní praxe – od psaní mailů po dohadování se sousedy.

Pro ty, kdo nevědí, o co jde: první kurz „Krajinou mysli“ právě skončil – byl to praktický úvod do meditace a souvisejících témat. Celkem pět online setkání, vždy v neděli od 19:00. Pět večerů na základy meditace bylo málo, a tak ho chci pořádat pravidelně. Pokaždé by se zaměřil na nějaké trochu jiné téma. Každý běh ale začne alespoň malým úvodem do meditace, takže se můžete připojit, i když jste nikdy nemeditovali. Na podzim jím prošlo asi 30 lidí. Kdo byl u toho, je vítaný znovu: úvod bude podobný, zbytek ne.

Přesné datum a přihlášku pošlu v příštím newsletteru.

David


Asketi a asketky

Náhodou jsem procházel online archiv Rijksmusea a narazil jsem tam na fotografii níže. Její autor není znám. Podle údajů byla pořízena mezi lety 1895 až 1915 ve Váránasí. Je to ale velmi pozoruhodná fotografie a neváhal bych říci, že i výjimečná. Z té doby máme mnoho fotografií asketů, protože byli doslova atrakcí pro tehdejší návštěvníky ze Západu. Ale máme velmi málo fotografií asketek. Ani nevím, jestli slovo „asketka“ v češtině existuje. V sanskrtu se používá obecné sádhví (femininum od sádhu) nebo vzácněji jóginí (femininum od jógin), ale existuje i celá řada konkrétních titulů podle toho, do kterého řádu daná žena patří.

Nejsem odborníkem na asketické tradice, ale zkusím, co odhadnu z obsahu fotografie. Už podle oblečení, respektive jeho nedostatku, je pravděpodobné, že muž i žena patří k nágá sádhuům. Nágá je ze sanskrtského nagna, což znamená „nahý“. Tito sádhuové nosí zpravidla místo oblečení pouze popel a vyskytují se napříč více tradicemi. Zároveň je vidět, že se věnuje hatha-józe, protože pozice, ve které se nachází, je jedna z variant górakšásany (někdy se jí dnes také říká múlabandhásana). Dále můžeme vidět, že jde nejspíš o šivaistu, protože na břiše je vidět tripundra (tři vodorovné pruhy, které si popelem malují šivaisté na více částí těla).

„Realita společnosti sádhuů je do značné míry mužská, ve které jsou genderové role stále silně rozdělené, a ve které je jen omezená přítomnost žen. Kultura a tradice ženský asketismus potlačují, ale existuje ještě další zásadní důvod, proč asketi preferují omezení účasti žen a tím je brahmačarja (celibát).“

— Daniela Bevilacqua: From Tapas to Modern Yoga (Equinox Publishing 2024), str. 19

O asketkách toho zatím mnoho nevíme. Nevíme, kolik jich bylo – byly ojedinělou výjimkou anebo v nějaké době představovaly běžný jev v asketických společenstvích? Je to otázka, které se dnes věnuje velká pozornost.

Pokud by vás toto téma zajímalo víc, doporučil bych začít tímto článkem od Daniely Bevilacquvi, která se věnuje výzkumu mezi současnými indickými askety. Je dostupný zdarma:

Bevilacqua, Daniela: Are Women Entitled to Become Ascetics? An Historical and Ethnographic Glimpse on Female Asceticism in Hindu Religions. https://doi.org/10.13135/1825-263X/2269​

​

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *