Gurvaštaka (Osm slok k poctě Učitele)

Gurváštaka¹ – „Osm slok o učiteli“ – patří k oblíbeným bhaktickým básním tradičně připisovaným Ádi Šankaráčárjovi. Její síla spočívá v neúprosném opakování: K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

Krása, bohatství, sláva, vzdělání, moc – báseň systematicky prochází vším, co člověk může mít nebo čím se může stát. A po každé sloce přichází ta otázka jako úder gongem: Nedrží-li se mysl lotosových nohou učitele, k čemu je to všechno?

Možná to zní jako fanatismus. Přehnané zbožšťování učitele se mnohokrát vymstilo, jak všichni víme z novinových titulků. Ale tato báseň mluví o něčem trochu jiném. Sadguru není obyčejný učitel – je to ten, kdo ukazuje cestu k Skutečnosti (sat).

Obraz „držení se lotosových nohou učitele“ se běžně chápe jako projev oddanosti. Ale ve védántě, kam tato báseň náleží, je učitel především zdrojem poznání – zbožně na něj hledět vám nic nepřinese, musíte se od něj skutečně učit. „Držet se nohou“ proto znamená především udržovat učení v mysli, neustále o něm přemýšlet, nezapomínat na něj.

V posledku není sadguru nikdo jiný než naše pravé Já (átman) – vnější podobu učitele přijímá jen proto, že my sami ho ještě nejsme schopni vnímat přímo.

---

K překladu:
Překládal jsem přímo z originálu. Neměl jsem ale k dispozici žádnou tištěnou verzi, takže jsem pracoval pouze s těmi, které jsou dostupné na internetu. Jako u mnoha podobných básní i zde existuje více variant originálu.
Za pomoc s překladem a korektury bych chtěl poděkovat Gábině Juhásové z Pracoviště Pohled.

गुर्वष्टकम्

Gurvaštakam

śarīraṃ surūpaṃ yathā vā kalatraṃ
yaśaścāru citraṃ dhanaṃ merutulyaṃ ।
guror-aṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||1||

śarīram = tělo; surūpam = krásné; yathā vā = stejně jako, tak jako; kalatram = družka, manželka; yaśas = pověst, reputace; cāru = krásný; citraṃ = výtečný, čistý; dhanam = majetek; merutulyaṃ = jako hora Méru; guroḥ = učitelovi; aṅghri = chodidla; padme = lotosové; manas = mysl; cenna (cet+na) = není-li; lagnam = připoutána, drží se; tataḥ = pak; kiṃ = co?

I když máš krásné tělo, také krásnou ženu,
výtečnou a čistou pověst, bohatství jako horu Méru²,
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

kalatraṃ dhanaṃ putra-pautrādi sarvaṃ
gṛhaṃ bāndhavāḥ sarvametaddhi jātam ।
guror-aṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||2||

kalatram = manželka, družka; dhanam = majetek; putra = synové; pautra = vnuci; ādi = atd.; sarvam = všichni;gṛham = dům, domácnost; bāndhavāḥ = příbuzní; sarvam = vše; etat = toto; hi = zdůrazňovací částice; jātam = přítomné, získané

Manželka, majetek, synové, vnuci atd.,
dům, příbuzní – i když tohle vše máš,
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

ṣaḍaṅgādivedo mukhe śāstravidyā
kavitvādi gadyaṃ supadyaṃ karoti ।
guror-aṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||3||

ṣaḍaṅga = šest částí; ādi = atd.; vedaḥ = Védy; mukhe = na ústech (tj. zná zpaměti); śāstravidyā = znalost Písem (Šáster); kavitva = poezie, básnické umění; ādi = atd.; gadyam = próza; supadyam (su+padyam) = krásné verše, poezie; karoti = dělá;

I když znáš Védy se všemi šesti obory³ nazpaměť,
ovládáš šástry, píšeš prózu i verše jak mají být,
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

videśeṣu mānyaḥ svadeśeṣu dhanyaḥ
sadācāravṛtteṣu matto na cānyaḥ ।
guroraṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||4||

videśeṣu = v [cizích] zemích; mānyaḥ = vážený; svadeśeṣu = ve svých zemích; dhanyaḥ = ctěný; sadācāravṛtteṣu = v ctnostných činech, v řádném plnění denních obřadů; mat taḥ = nade mě, kromě mě; na = ne; ca = a; ānyaḥ = jiný

V cizích zemích jsi vážený, doma požíváš úcty,
„v ctnostném životě nikdo není lepší než já,“⁴
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

kṣamāmaṇḍale bhūpa-bhūpāla-vṛndaiḥ
sadā sevitaṃ yasya pādāravindaṃ ।
guror-aṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||5||

kṣamāmaṇḍale = na celém světě; bhūpa = vládce, král; bhūpāla = vládce (ochránce země, synonymum k bhūpa); vṛndaiḥ = zástupy; sadā = neustále; sevitam = uctívaný; pāda = chodidla; aravindam = lotosová

I když na celém světě zástupy králů a vládců
neustále uctívají tvá lotosová chodidla,
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

yaśo me gataṃ dikṣu dāna-pratāpāt
jagadvastu sarvaṃ kare yatprasādāt ।
guror-aṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||6||

yaśas = pověst, reputace, sláva; me = moje; gatam = rozšířený; dikṣu = ve [všech] světových stranách; dāna = dávání darů; pratāpāt = ze síly, ze záře; jagad = svět; vastu = věc; sarvam = všechny; kare = v ruce, v dlani; yad = jenž; prasādāt = z milosti

„Má sláva se šíří do všech světových stran
mocí mých darů, vše na světě mám v dlani,“⁵
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

na bhoge na yoge na vā vājirājau
na kāntāmukhe naiva vitteṣu cittaṃ ।
guror-aṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||7||

na = ne; bhoge = v požitcích; na = ne; yoge = v józe; vā = nebo; vāji (vājin) = koně, koňské spřežení, vůz; rājau = království; na = ne; kāntāmukhe = v tváří [milované] ženy; na = ne; eva = ani; vitteṣu = v majetcích; cittaṃ = mysl;

I když tvé myšlenky nejsou připoutány k požitkům ani k odříkání,⁶
ke koním a říši, ani k tváři tvé milé, ani k majetku,
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

araṇye na vā svasya gehe na kārye
na dehe mano vartate me tvanarghye ।
guror-aṅghri-padme manaścenna-lagnaṃ
tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ tataḥ kiṃ ||8||

araṇye = v lese; na = ne; vā = nebo; svasya = svůj; gehe = v domě; na = ne; kārye = v povinnostech, v práci; na = ne; dehe = v tělě; manas = mysl; vartate = přebývá, „vrtí se“; me = moje; tu = však; anarghye = v nejcennějším, v bezcenném

I když tvá mysl nepřebývá v lese ani doma,
ani v povinnostech, ani v těle, leč jen v tom nejcennějším,⁷
ale tvá mysl se nedrží lotosových nohou učitele –
K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?

guroraṣṭakaṃ yaḥ paṭhetpuṇyadehī
yatir-bhūpatir-brahmacārī ca gehī ।
labhed-vāñchitārthaṃ padaṃ brahmasaṃjñaṃ
guroruktavākye mano yasya lagnam ||9||

guroraṣṭakaṃ = osm slok pro učitele; yaḥ = ten, kdo; paṭhet = čtení; puṇya = ctnost, zásluha; dehī [nom. sg.] = člověk; yatiḥ = asketa; bhūpatiḥ = vládce; brahmacārī = student; ca = a; gehī = hospodář; labhet = získá; vāñchita = vytoužený; artham = předmět, cíl; padam = místo; brahmasaṃjñam = vědomí brahma, poznání brahma; guroruktavākye = slova vyřčená učitelem; manaḥ = mysli; yasya = kteréhožto; lagnam = držet se

Kdo čte těchto osm slok k poctě Učitele –
ať ctnostný člověk, asketa, král, student či hospodář –
dosáhne vytouženého cíle, stavu poznání brahman,
drží-li se jeho mysl slov vyřčených Učitelem.⁸

---

1. Slovo „gurvaštaka“ se skládá ze dvou slov: guru a aštaka. Aštaka je označení pro báseň, která má osm slok a guru znamená „učitel“
2. Hora Méru je mytologický střed světa. Její vrchol sahá až do nebes.
3. Šadanga (doslova „šest údů“, „šest částí“) je šestice oborů tvořící základ védské vzdělanosti: fonetika, metrika, gramatika, etymologie, astrologie a rituál.
4. V druhém řádku se najednou tato báseň změní na první osobu. Překlad jsem proto pojal jako přímou řeč.
5. Tato sloka je opět v první osobě.
6. V originálu je zde použitu protikladu slov bhóga (požitky, světský život, užívání si) a jóga (askeze, sebezapření, sebeovládání, disciplána).
7. „Nejcenějším“ (anarghja) je zde nejspíše brahman neboli absolutno.
8. Toto je tzv. phala-šruti neboli sloka popisující „plody poslouchání“ (či recitace) dané básně. Je to běžně poslední verš mnoha básní i textů.