-
Gurupáduká-stótra
Gurupáduká-stótra je velice populární báseň. Fakt nepřeháním – zkuste si ji vyhledat na youtube (i když půlka jsou kopie jedné původní nahrávky 🙂 ). Tohle je např. jedna z nahrávek (moje oblíbená), která ma nyní asi 9 milionu shlédnutí: Jako snad všechny básně, u kterých není jasný autor, je připisovaná Ádi Šankaráčárjovi. Ale opět to nejspíš není pravda, resp. nemáme žádný důvod, proč si myslet, že ji Ádi Šankaráčárja skutečně napsal. Guru-páduká-stótra by šlo doslova přeložit jako „báseň o sandálech učitele“, ale to nám moc neřekne. Páduky jsou něco jako dřevěné sandály. Dřív to byla běžná obuv, a ještě dnes je nosí někteří asketi. Vypadají např. takhle: Hlavní funkční rozdíl…
-
Ádtija-hrdaja (hymnus na slunce)
Jedním z nejvýznamnějších sanskrtských eposů je Rámájana. Její datace je komplikovaná, protože jako většina velkých děl nejspíš nevznikla hned, ale byla postupně upravována a rozvíjena. Řekněme, že se pohybujeme někdy od 4. stol. př. Kr. až po 3. stol. po Kr. Rámájana popisuje příběh prince Rámy, jehož manželku unesl démon Rávana. Ráma se ji vydá hledat a cestou získá za spojence opičí (a medvědí) království. Nakonec dorazí až na Lanku, kde sídlí Rávana. Souboj Ráma a Rávany je pak vrcholem celého příběhu. A těsně před tím, než tento souboj vypukne se v textu nachází krátký hymnus na slunce jménem Áditja-hrdaja. Áditja-hrdaja se z textu Rámájány tak trochu osamostatnila. Je to velmi oblíbený krátký…
-
Átma-šatka (Šest veršů o Já)
Co zůstane, když odečtu všechno, s čím se ztotožňuji? Átma-šatka („Šest veršů o Já“) je dnes jednou z nejpopulárnějších sanskrtských filosofických básní. Její síla spočívá v radikální jednoduchosti: šest krátkých veršů systematicky odmítá vše, co běžně považujeme za sebe – tělo, mysl, emoce, vztahy, dokonce i duchovní úsilí. Co zbývá? Refrén odpovídá: čiré vědomí-blaženost. Báseň bývá tradičně připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), zakladateli advaita védánty, i když téměř jistě vznikla později. Na hodnotě básně to nic nemění. Právě ona jednoduchost z ní udělala oblíbený meditační text i vstupní bránu do advaitové filosofie. Struktura básně sleduje cestu od hrubého k jemnému: od živlů a těla (verše 1–2), přes psychiku a životní…
-
Durgásaptašlókí
V Indii je populární text známý jako Durgá-saptašatí (durgāsaptaśatī), což doslova zanmená „Sedmset [veršů] Drugy“. Hlavní část textu popisuje boj démona Mahišásury a Bohyně v podobě Durgy. Celý má sedmset veršů a jeho recitace trvá (při dobrém tempu) asi dvě hodiny. Existují tací, kteří tento text recitují každý den, ale většina lidí na to nemá čas, a tak existuje taková kondenzovaná verze. A tou je právě Durgá-sapta-šlókí (durgāsaptaślokī), „sedm veršů Durgy“, která se skládá ze sedmi veršů vybraných z oněch sedmi set. V tradičním chápání exstují dva druhy sanskrtských textů: jedny jsou důležité kvůli svému obsahu a druhé spíše kvůli svému zvuku a jejich recitace je sama o sobě chápána…
-
Íšópanišad
Co jsou upanišady? Upanišady jsou staroindické filosofické texty, které tvoří myšlenkový základ celé pozdější indické spirituality. Zatímco starší védské texty se věnují především rituálům a hymnům k bohům, upanišady se ptají po tom nejpodstatnějším: Kdo vlastně jsem? Co je skutečné? Co se stane po smrti? Odpovědi, které nabízejí, zásadně ovlivnily nejen indickou filosofii, ale i praktickou cestu jógy – pojmy jako átman (pravé Já), brahman (absolutní skutečnost) či mokša (osvobození) pocházejí právě odtud. Upanišad existuje velké množství, ale ne všechny požívají stejnou autoritu. Největší váhu mají nejstarší z nich, označované jako mukhja upanišady – tradičně jich je deset. Íšópanišad patří právě mezi ně. O Íšópanišadě Íšópanišad je nejkratší z hlavních…
-
Šiva-paňčákšara stótra
Šiva-paňčákšara stótra je krátká báseň věnovaná Šivovi. Paňča (pañca) znamená pět a akšara (akṣara) znamená doslova „nezničitelné“ anebo v přeneseném slova smyslu je to značení pro slabiku či hlásku. Paňčákšara, pak znamená „Pět slabik“ a je to označení pro nejaslavnější mantru boha Šivy – namah šivája (namaḥ śivaya). Právě tato pěti slabičná mantra je hlavním námětem této básně. Celá báseň má pět slok a každý z nich začíná na jednu ze slabik této mantry a opět se opakuje na konci každé sloky. Je to vlastně rozvinutí pětislabičné mantry do popisu boha Šivy a jeho tradičními tituly. Jako mnoho podobných básní je i tato připisována Ádi Šankaráčárjovi – a jako u…
-
Mantry pro Ganéšu
Mantra pro Ganéšu se hodí vlastně vždycky, protože tradičně s ní začíná jakákoli činnost, která je alespoň trochu posvátná. Ganéša je totiž odstraňovatel překážek a proto je dobré začít jeho mantrou. Použití manter je vázáno všelijakými pravidly a dají se také použít různým způsobem. Pokud by to někoho zajímalo detailněji, mohu doporučit třeba knížku od Svámího Šivánandy: Mantra jóga (různé tradice pracují s mantrami různě, ale tato kniha dobrým startovním bodem). V tomto článku nechci vysvětlovat použití. Chtěl bych jen předložit překlad a přepis nejpoužívanějších manter. ॐ शुक्लाम्बरधरं विष्णुं शशिवर्णं चतुर्भुजम् प्रसन्नवदनं ध्यायेत् सर्वविघ्नोपशान्तये || oṃ śuklāmbara-dharaṃ viṣṇuṃ śaśi-varṇaṃ catur-bhujamprasanna-vadanaṃ dhyāyet sarva-vighnopaśāntaye || śukla = bílý; ambara = oděv; dharam…
-
Ganéša džapa
Opakování manter (džapa) je snad nejrozšířenější duchovní praxí v Indii a možná i mimo ní. Většinou nestačí jen prostě hodněkrát danou mantru opakovat, ale je potřeba praxi začít nějakými úvodními mantrami a po skončení ji zase uzavřít nějakými závěrečnými mantrami (tradičně toto platí o většině praxí v rámci jógy – dodržuje se to dodnes i na lekcích ásan). Tento úvod a závěr se liší tradice od tradice. Obecně se na úvod vždy vzdává úctu učiteli, bohu Ganéšovi (mimo jiné proto, že odstraňuje překážky), často též Sarasvatí a pak i bohu spojenému s danou tradicí (většinou to je Šiva nebo Krišna).
-
Gurvaštaka (Osm slok k poctě Učitele)
Gurváštaka – „Osm slok o učiteli“ – patří k oblíbeným bhaktickým básním tradičně připisovaným Ádi Šankaráčárjovi. Její síla spočívá v neúprosném opakování: K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je? K čemu to je?
-
Védské mantry
Šrí Krišnamáčárja učil recitaci védských textů jako součást jógové praxe. V tom pokračovali téměř všichni jeho žáci včetně Pattabhiho Joise a jeho syna Manju P. Joise a jeho dcery Saraswati Rangaswamy. Manju Jois často upozorňuje, že recitace védských manter je součástí praxe jógy a bez ní není tato praxe úplná (ještě spolu s pránájámou). Níže najdete originál a překlad několika takových manter.
