Šiva-paňčákšara stótra

Šiva-paňčákšara stótra je krátká báseň věnovaná Šivovi. Paňča (pañca)znamená pět a akšara (akṣara) znamená doslova „nezničitelné“ anebo v přeneseném slova smyslu je to značení pro slabiku či hlásku.¹

Paňčákšara, pak znamená „Pět slabik“ a je to označení pro nejslavnější mantru boha Šivy – namah šivája (namaḥ śivaya, „Poklona Šivovi“)². Právě tato pětislabičná mantra je hlavním námětem této básně. Celá báseň má pět slok a každá z nich začíná na jednu ze slabik této mantry a opět se opakuje na konci každé sloky. Je to vlastně rozvinutí pětislabičné mantry do popisu boha Šivy skrze jeho tradiční tituly.

Jako mnoho podobných básní je i tato připisována Ádi Šankaráčárjovi – a jako u drtivé většiny podobných básní si můžeme být téměř jisti, že ji nenapsal on.

Dodnes se tento text těší velké oblibě a je stále znovu a znovu zhudebňován. Zde je příklad jedné klasické verze. Je to starší nahrávka a tak prosím omluvte sníženou kvalitu. Ovšem věřím, že to vyváží kvalita provedení, které se (z mého pohledu) s těmi moderními nedá srovnat.

शिव पञ्चाक्षर स्तोत्रम्
Šiva paňčákšara stótra

nāgendra-hārāya trilocanāya
bhasmāṅga-rāgāya maheśvarāya ।
nityāya śuddhāya digambarāya
tasmai na-kārāya namaḥ śivāya ॥1॥

nāgendra = pán Nágů (hadů); hārāya = nositeli; trilocanāya = tří-okému; bhasma = popel; aṅga = údy, tělo; rāgāya = zabarveného; maheśvarāya = velkému pánu; nityāya = věčnému; śuddhāya = čistému; digambarāya = oděnému prostorem; tasmai = jemu; na–kārāya = slabice „na“; namaḥ = poklona; śivāya = Šivovi

Klaním se Šivovi, který nosí pána hadů [okolo krku], tříokému, jehož tělo je pomazáno popelem³, velkému pánovi, věčnému, oděnému prostorem⁴ – jemu, který je slabikou „na“.

mandākinī-salila-candana-carcitāya
nandīśvara-pramathanātha-maheśvarāya ।
mandāra-puṣpa-bahu-puṣpa-supūjitāya
tasmai ma-kārāya namaḥ śivāya ॥2॥

mandākinī = posvátná řeka Mandákiní (přítok Gangy a někdy se toto jméno používá přímo pro Gangu); salila = vlny, vody; candana = santalová pasta; carcitāya = pokrytý; nandīśvara = pán Nandiho; pramatha-nātha = pána pramathů (démonů, kteří tvoří součást Šivova zástupu); maheśvarāya = velkému pánu; mandāra-puṣpa = květ stromu Mandára (Calotropis Gigantea, případně Erythrina Indica); bahu = mnoho; puṣpa = květina; supūjitāya = velmi uctívaného;tasmai = jemu; ma–kārāya = slabice „ma“; namaḥ = poklona; śivāya = Šivovi

Klaním se Šivovi, kterého [omývají] vody Gangy, který je pomazán santalovou pastou, který je pánem Nandího⁵, který je vládcem pramathů⁶, který je velkým Pánem (mahéšvara⁷), který je uctíván květy Mandárového stromu a mnoha [dalšími] květinami – jemu, který je slabikou „ma“.

śivāya gaurī-vadanābja-vṛnda-
sūryāya dakṣādhvara-nāśakāya ।
śrīnīlakaṇṭhāya vṛṣa-dhvajāya
tasmai śi-kārāya namaḥ śivāya ॥3॥

śivāya = příznivého; gaurī = Gaurí, manželka Šivy; vadana = tvář; abja = lotus (doslova „zrozený z vody“); vṛnda = velké množství, mnoho; sūryāya = slunce; dakṣa = král Dakša (otec Sati); adhvara = oběť; nāśakāya = ničiteli; śrī = vznešený, obecný titul; nīla= modrý;kaṇṭhāya = krk; vṛṣa = býk; dhvajāya = znak, vlajka, erb, určující znak;tasmai = jemu; śi–kārāya = slabice „ši“; namaḥ = poklona; śivāya = Šivovi

Klaním se Šivovi, příznivému, který je sluncem pro lotos tváře [jeho manželky] Gaurí, který je ničitelem Dakšovi oběti⁸, který má modrý krk⁹, jehož znakem je býk – jemu, který je slabikou „ši“.

vaśiṣṭha-kumbhodbhava-gautamārya-
mūnīndra-devārcita-śekharāya ।
candrārka-vaiśvānara-locanāya
tasmai va-kārāya namaḥ śivāya ॥4॥

vaśiṣṭha = mudrc Vašišta; kumbhodbhava = „zrozený ze džbánu“, rši Agastja; gautama = rši Gautama; ārya = vznešení; mūni = mniši, mudrci; indra = bůh Indra; deva = bohové; arcita = uctívaný; śekharāya = koruna, hlavní, vedoucí; candra = měsíc; ārka = slunce; vaiśvānara = oheň (agni); locanāya = oči; tasmai = jemu; va–kārāya = slabice „va“; namaḥ = poklona; śivāya = Šivovi

Klaním se Šivovi, který je hlavním [předmětem] uctívání Vašišthy, Agastji, Gautami [a dalších] vznešených mudrců, Indry [a dalších] bohů, jehož očima je měsíc, slunce a oheň – jemu, který je slabikou „va“.

yajña-svarūpāya jaṭā-dharāya
pināka-hastāya sanātanāya ।
divyāya devāya digambarāya
tasmai ya-kārāya namaḥ śivāya ॥5॥

yajña = ohňová oběť; svarūpāya = podstata, podoba; jaṭā = drdy; dharāya = nosící; pināka = Šivův luk; hastāya = ruka; sanātanāya = odvěký, věčný; divyāya = božský; devāya = bohu; digambarāya = oděnému prostorem; tasmai = jemu; ya–kārāya = slabice „ja“; namaḥ = poklona; śivāya = Šivovi

Klaním se Šivovi, jehož podobou je ohňová oběť (var: který je podstatou ohňové oběti)¹⁰, který nosí dredy, který má v ruce luk, který je odvěký, je božský, je bohem a je oděný prostorem¹¹ – jemu, který je slabiku „ja“.

pañcākṣaramidaṃ puṇyaṃ yaḥ paṭhecchiva-saṃnidhau ।
śivalokamāvāpnoti śivena saha modate ॥6॥

pañcākṣaram = pětislabičná; idam = tuto; puṇyam = zásluha; yaḥ = ten, který; paṭhet = čte; śiva = Šiva; saṃnidhau = v blízkosti, v přítomnosti; śivalokam = Šivovo nebe; āvāpnoti = získá, dosáhne; śivena = se šivou; saha = spolu s; modate = raduje se

Ten, kdo bude číst tuto [stótru o] pětislabičné [mantře] v přítomnosti Šivy, dosáhne Šivova nebe a bude se radovat se Šivou.¹²

1. Sanskrt se v průběhu historie psal různými písmy, ale většina byla slabičných a proto je akšara označením pro nejmenší, „nerozbitnou“ složku slova, což jsou slabiky a samohlásky.
2. V praxi se na začátek vždy přidá ještě óm, ale ten se nepočítá do počtu slabik dané mantry.
3. Pomazávání těla popelem je starodávná praxe mnoha asketů. Má několik vrstev symbolického významu, protože jde zpravidla o posvátný popel, který zbyl po ohňové oběti. Mimo jiné se tím člověk vyčleňuje z běžné společnosti, protože už na první pohled vypadá jinak. Šiva má tradičně mnoho znaků společných s askety.
4. Oděný prostorem znamená prostě „nahý“. Je to častý titul asketů, kteří nosí žádné nebo jen minimální oblečení.
5. Nandí je Šivův býček. Šiva na něm jezdí. Nandí je také tradičně strážcem všech Šivových chrámů, a proto se jeho socha nachází většinou venku proti hlavní svatyni.
6. Pramathové jsou zástupem duchů a polo-démonických bytostí, které Šivu doprovázejí.
7. Mahéšvara je doslova „Velký pán“ a běžně se toto slovo používá jako jiné jméno pro Šivu.
8. Dakša měl dceru Satí, která se provdala za Šivu navzdory otcově nevoli. Když Dakša uspořádal velkou védskou oběť, záměrně Šivu nepozval, protože podle něj neodpovídal bráhmanskému ideálu (Šiva je trochu divočejší bůh, který se toulá po horách a neomezuje se přísnými pravidly kastovní čistoty apod.). Satí se přesto dostavila, avšak otcovo veřejné uražení Šivy nesnesla a zemřela – podle různých verzí vlastní rukou nebo žalem. Šiva v hněvu vytvořil z jednoho svého dredu Vírabhadru, který rozbořil obětiště a Dakšovi usekl hlavu. Tento mýtus, podrobně vyprávěný například ve čtvrtém zpěvu Bhágavata Purány nebo v Šiva Puráně.
9. Podle mýtu o kvedlání oceánu (samudramanthana), který podrobně vypráví Bhágavata Purána (8. zpěv), bohové a asurové společně rozbouřili kosmický oceán, aby z něj získali nápoj nesmrtelnosti. Z hlubin však jako první vystoupil smrtící jed háláhala, který hrozil zahubit všechny bytosti. Šiva jej vypil, čímž svět zachránil. Kdyby ho spolkl, jed by ho zabil. Párvatí mu proto stiskla hrdlo, takže jed zůstal uvězněn v krku a natrvalo jej zmodral.
10. Existuje varianta textu, která čte jakšasvarúpája (yakṣasvarūpāya) místo jadžňa-svarúpája. Pak by toto kompozitum znamenalo „který má podobu démona (jakša)“. V tradiční mytologii je Šiva často doprovázen zástupem různých duchů či démonů.
11. Oděný prostorem znamená prostě „nahý“. Je to častý titul asketů, kteří nosí žádné nebo jen minimální oblečení.
12. Tento závěrečný verš je tzv. phalašruti neboli „plody poslouchání“. Mnoho básní končí veršem, který shrnuje jaké účinky bude mít recitace daného textu.