Kdo je autorem aštángových sérií?

Už před nějakým pátkem jsem dával dohromady postupný vývoj první série aštánga jógy Pattabhiho Joise. Byly to tři články – první o Jógásanagalu, druhý o Jóga mále a třetí o syllabu z roku 1973.

Nepřímo jsem se tohoto tématu dotkl také v přednášce “Kde se vzala “Aštánga jóga” Pattabhiho Joise”. Protože se ale stále znovu objevují dotazy ohledně autorství sérií, řekl jsem si, že bych vše, co k tomu zatím víme shrnul na jedno místo. 

---

Kdo je autorem těchto sérií?

Začněme hlavní otázkou. Kdo tedy vymyslel aštángové série? Byl to tajemný rši Vámana, který je sepsal do Jóga korunty před tisíci lety? Nebo to byl Krišnamáčárja? Nebo to byl Pattabhi Jois? Rovnou na začátku si můžeme prozradit odpověď – byl to Pattabhi Jois. Je to vlastně logické a nic zvláštního na tom není a pro mnoho lidí to není žádné překvapení. Pojďme ale postupně. Jaké máme důkazy, že to byla právě Pattabhi Jois?

Tuto sérii učili i cvičili jen ti, kdo studovali s Pattabhim Joisem

První důkaz je asi nejzřejmnější: nikdo kromě Pattabhiho Joise a jeho žáků tyto série neučil. Žádný jiný žák Krišnamáčárji je neučil. Nikdo v minulosti je neučil a sám Krišnamáčárja je také neučil (k tomu se ještě dostaneme).

“A co BNS Iyengar? Tento tyto série také učí a jeho učitel byl Krišnamáčárja, ne?” Je pravda, že BNS Iyengar považuje za svého učitele Krišnamáčárju, ale studoval 12 let u Pattabhiho Joise. U Krišnamáčárji studoval BNS pouze v letech 1943 – 1948. Poté Se Krišnamáčárja odstěhoval do Madrásu a BNS pokračoval ve svém studiu dalších 12 let u Pattabhiho Joise.¹

Další důkaz je máme i ze slovního svědectví. Manju Jois, nejstarší syn Pattabhiho Joise, často mluví o tom, jak jeho otec dával tyto série dohromady. Vzpomíná, že si ho vždycky zavolal, aby ukázal nějaké pozice, pak ho chvíli studoval a postupně takhle sestavil tyto série. Manju vždy mluví o tom, že tyto série sestavil jeho otec.

Proč to nemohl být Krišnamáčárja

Jedna část je, proč byl nejspíše autorem Pattabhi Jois. Druhá je, proč to nebyl Krišnamáčárja. Zkusíme se tedy podívat, jestli jsou nějaké stopy po aštángových sériích u Krišnamáčárji. Víme s naprostou jistotou, že Krišnamáčárja tyto (ani podobné) série neučil po roce 1948, kdy se odstěhoval do Madrásu. Jeho učení z této pozdějí doby popisuje ve svých knihách například Sriwatsa Ramaswami, T. K. Sribhashyam, T. K. V. Desikachar nebo A. G. Mohan (k jeho knize “Yoga for Body, Breath and Mind” napsal Krišnamáčárja dokonce předmluvu) a i když zde najdeme shodné prvky (dýchání s udždžájí, systém vinjásy apod.), tak se všichni shodují na tom, že Krišnamáčárja neučil žádné fixně dané série a ásany vybíral vždy na míru každému studentovi. Navíc je také na první pohled zřejmý rozdíl proti aštángovým sériím: ásany jsou obecně méně náročné na flexibilitu a série jsou mnohem kratší. A. G. Mohan popisuje lekce u Krišnamáčárji takto: “Každá lekce se sestávala asi z osmi až deseti ásan spolu s variacemi a následované pránájámou.”²

Někdy se soudí, že Krišnamáčárja tyto série učil pouze ve 30. a 40. letech v Maisúru a potom s tím přestal. Proto žádný z jeho pozdějších žáků neučil nic, co by připomínalo série, které učil Pattabhi Jois a BNS Iyengar. Ze svědectví žáků, kteří tehdy ke Krišnamáčárjovi chodili ale víme, že Krišnamáčárja žádné fixní série neučil ani v době, kdy působil v Maisúru. Jednak to můžeme vidět v díle jeho slavné žačky z toho období, Indry Devi, která nikdy o žádných sériích nemluvila a ani je neučila. A pak máme také svědectví Krišnamáčárjových tehdejších žáků:

Např. T. R. S. Sharma, který patřil mezi ty mladé kluky, které tehdy Krišnamáčárja učil. V dokumenty “Mysore Yoga Traditions” o tom říká:

T. R. S. Sharma na otázku Marka Singletona odpověděl:

[Krišnamáčárja] neustále inovoval podle svých studentů. Vymýšlel varianty pozic, když viděl, že někteří studenti je snadno provedou. “Zkus tohle, zkus dát tohle sem a tohle tam.” Vynalézal a vylepšoval. Krišnamáčárja nikdy nezdůrazňoval určité pořadí pozic, u něj nebylo dodržování nějakého fixního pořadí považováno za posvátné. Říkal: “Dělej pozic tolik, kolik zvládneš.³

Mark Singleton mluvil ještě s dalším studentem, který v té době chodil ke Krišnamáčárjovi (neuvádí jeho jméno), který to potvrzuje:

Neexistovala žádná představa jako je “první série” apod. Pokud [Krišnamáčárja] viděl, že student má dobré záklony, učil ho nějaké záklonové pozice. Pokud viděl, že je tuhý, učil majúrásanu… nexistovaly žádné série.⁴

Krišnamáčárja už tehdy dodržoval svoje základní pravidlo “přizpůsobit praxi studentovi.” A také je ze všech svědectví jasné, že autorem “Aštángových” sérií není.

Ale co Jógásanagalu!

Toto je argument, o který se opírá třeba Gregor Maehle. ⁵ Přibližně v roce 1941 vyšla Krišnamáčárjova kniha Jógásanagalu, která mimo jiné obsahuje tabulku rozdělující různé pozice do tří kategorií podle obtížnosti.⁶ Pozice v těchto třech kategoriích docela dost odpovídají pozicím, které pak najdeme v jednotlivých sériích.⁷ Také fakt, že jsou rozdělené do tří kategorií hodně připomíná “primary, intermediate & advanced” série. Podrobnější porovnání jsem udělal zde.

Základní problém ale je, že nejsou v žádné sérii! Samotný text žádnou sérii neuvádí a už z letmého pohledu je jasné, že pořadí, ve kterém jsou pozice uvedeny vůbec neodpovídá aštángovým sériím. Krišnamáčárja je skutečně seřadil podle obtížnosti, ale žádnou sérii z nich neposkládal. Je jasné, že z této tabulky vycházel Pattabhi Jois, když později série sestavoval. Sám Krišnamáčárja z nich ale sérii neudělal.

Pattabhi měl odlišný přístup než Krišnamáčárja

Kromě toho, že systém Pattabhiho Joise představuje jen malý výsek z toho, co Krišnamáčárja učil, je také dobré si všimnout toho, že aštángové série porušují některé principy, které Krišnamáčárja vyučoval. První z nich je zřejmé: nepřizpůsobují se studentovi. Na to poukazoval jeden Krišnamáčárjův student. Mark Singleton o něm napsal: “Zdůrazňoval, že různé série aštánga vinjása jógy jsou vynálezem Pattabhiho Joise a neodpovídají tomu, jak v té době učil Krišnamáčárja. Podle jeho názoru může být systém Pattabhiho Joise dokonce škodlivý, jelikož “pokračuje bez jakéhokoli ohledu na konstituci [jednotlivce].”⁸

Další rozdíl je techničtějšího rázu. Pattabhi Jois učil padmásanu pouze na jednu stranu: “první pravá” ⁹ Naproti tomu Krišnamáčárja už ve své knize z roku 1934 učil padmásanu na obě strany:

“Dej pravou nohu na levé stehno a levou nohu na pravé stehno. (…) Tato ásana by se měla provádět i na druhou stranu, tak že dáš levou nohu na pravé stehno a pravou nohu na levé stehno.” ¹⁰

Stejně tak to učí i všichni žáci Krišnamáčárji – pouze s výjimkou Pattabhiho Joise.

Další technický rozdíl je v uspořádání série. Krišnamáčárja totiž učil, že sarvangásana má následovat po šíršásaně, aby ji vyrovnávala¹¹. Sám Krišnamáčárja v druhém díle Jóga makarandy píše:

“Je psáno, že širšásana by se měla provádět pouze ráno. Po ní by měla vždy následovat sarvangásana. Správný postup je setrvat v šíršásaně po 24 hlubokých dechů. Dvě minuty si odpočnout. Poté provést sarvangásanu na 24 hlubokých dechů.” ¹²

Ale protože přesně nevíme, kdy Krišnamáčárja napsal druhý díl Jóga Makarandy, je možné (i když málo pravděpodobné), že toto vysvětlení ještě neučil ve 30. letech v Maisúru.

Další rozdíly by se týkaly rychlosti dýchání, důležitost pránájámy (Krišnamáčárja kladl důraz na to, že všichni musí praktikovat pránájámu¹³) a důležitost védské recitace¹⁴, ale  je možné (a pravděpodobné), že na tyto aspekty začal Krišnamáčárja dávat důraz až po svém přestěhování do Madrásu.

K zamyšlení je také fakt, že Krišnamáčárja se věnoval ásanové praxi až skoro do své smrti, zatímco Pattabhi Jois přestal s ásanovou praxí ještě dříve než k němu v roce 1973 dorazil David Williams (tj. dřív než mu bylo 58 let)¹⁵

Jóga korunta?

O Józe koruntě jsme mluvili detailně zde. Ohledně tohoto textu máme vlastně dvě možnosti: 

1) Nejspíš vůbec neexistoval, protože každý ho popisuje zcela odlišně (a to včetně toho, že nepanuje shoda ohledně autorství ani ohledně jazyka, kterým měla být napsána atd.). 

2) Šlo o text Hathábhjása-paddhati (Haṭhābhyāsapaddhati), jehož autorem je Kapálakurantaka (Kapālakuraṇṭaka) a název Jóga korunta/kuranta/kuranti může být odvozen právě od jména autora. O tomto textu viz článek od Jasona Birche a Marka Singletona.

Pokud platí možnost jedna, není co řešit. Pokud je Jóga korunta totožná s Hathábhjása-paddhati, tak dnes již máme tento spis k dispozici a i když popisuje sérii pozic (což je historicky velice významné), tato série ani trochu nepřipomíná jakoukoli aštángovou sérii.

Závěr

Z všeho výše uvedeného velice jasně vyplývá, že série aštánga jógy vytvořil Pattabhi Jois. Určitě je nevytvořil ve vákuu – ovlivnilo ho asi rozdělení ásan z knihy Jógásanagalu a asi i to, co studoval na Sanskrit College v Maisúru. Vycházel z Krišnamáčárjovi metody, ale tyto série nepředstavují to, co Krišnamáčárja učil. Mark Singleton došel k podobnému závěru: “Je možné, že aerobní sekvence, které nyní tvoří základ aštánga vinjása jógy představují konkrétní metodu praxe, kterou předal Krišnamáčárja Pattabhimu Joisovi, ale nepředstavují Krišnamáčárjovu celkovou jógovou pedagogiku a to ani v této době [tj. ve 30. a 40. letech].” ¹⁶

Aštángové série tedy nejsou nějakým prastarým dědictvým dávných mudrců. Jsou to série pozic, které relativně nedávno vytvořil konkrétní člověk. To neznamená, že jsou apriori špatné – jsou stejně dobré jako jakékoli jiné série. Jestli pro nás budou užitečné, záleží na tom, jak se budeme řícit Krišnamáčárjovým doporučením:

sthūlaḥ kṛśastathā śuṣkaḥ vakraḥ paṅguḥ śarīrataḥ ।
atasteṣāṃ na sarvāṇi vihitānyāsanāni vai ॥
[Některé] typy těl jsou tlusté, hubené, vychrtlé, křivé [nebo] zmrzačené – proto nejsou předepsány [všechny] ásany všem.

yathāyogyaṃ vicāryātha kāraṇāni manīṣinā ।
prayojyānīti ṛṣibhiḥ proktāni pravibhāgataḥ ॥
Moudrý, když zjistil, co je vhodné, určí jaká bude praxe – to je postup, který vysvětlili mudrci.

– Šrí T. Krišnamáčárja: Jóga-rahasja I.31-32

---

1. Viz životopis BNS Iyengara zde: https://web.archive.org/web/20180213223240/http://bnsiyengar.net/bio
2. A. G. Mohan, Ganesh Mohan: Krishnamacharya, His Life and Teachings. Boston & London: Shambala 2010, str. 25.
3. Mark Singleton: Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice. Oxford University Press 2010. ISBN 978-0195395341, str. 187.
4. Mark Singleton: Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice. Oxford University Press 2010. ISBN 978-0195395341, str. 189.
5. G. Maehle: Did K.P. Jois invented Ashtnga yoga – https://chintamaniyoga.com/did-kp-jois-invent-ashtanga-yoga/ Na okraj: G. Maehle uvádí, že Krišnamáčárjovi v té době vyšla série pěti knih v kannada: “Jóga makaranda, Jóga makaranda 2. díl, Jógásanagalu, Jóga-rahasja a Jóga vallí.” Není to pravda. V době, kdy byl Krišnamáčárja v Maisúru vyšly pouze dvě knihy: Jóga makaranda (1934) a Jógásanagalu (1941). Druhý díl Jóga makarandy nikdy oficiálně nevyšel. A. G. Mohan našel anglický překlad tohoto rukopisu a později ho konzultoval s Krišnamáčárjou a nakonec ho dal i na internet, ale oficiálně nikdy nevyšel (najdete ho třeba zde, A. G. Mohan o historii tohoto textu píše hned v úvodu). Jóga-rahajsa i Jóga-vallí nejsou v kannadě, ale v sanskrtu a oba tyto texty vyšly až mnohem později.
6. Anglický překlad je dostupný na stránkách Athnony Grim Halla: https://grimmly1997.blogspot.com/p/yogasanagalu-translation-project.html
7. Docela dost odpovídají v případě prní série, u druhé série už odpovídají jen z části a u třetí série je shoda již nejmenší, ale podobnost tam stále je.
8. Mark Singleton: Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice. Oxford University Press 2010. ISBN 978-0195395341, str. 189.
9. Viz např. Sri K. Pattabhi Jois: Yoga Mala. North Point Press 1999. ISBN 978-0-86547-751-3, str. 125 nebo Gregor Maehla: Aštánga vinjása jóga. Fontána 2011. ISBN 978-80-7336-634-6, str. 133. a jinde.
10. T. Krischnamacharya: Yoga Makaranda, The Nectar of Yoga. Media Garuda 2011. ISBN 978-81-920-716-1-9, str 166.
11. Viz také T.K.V. Desikachar: The Heart of Yoga. Inner Traditions 1995. ISBN 978-0-89281-764-1, str. 31 nebo A. G. Mohan: Yoga for Body, Breath and Mind. Shambala 2002. ISBN 978-1570629778, str. 122.
12. T. Krishnamacharya: Yoga Makaranda (Part II). Online dostupné http://nitayoga.com/wp-content/uploads/2013/08/Yoga-Makaranda-Part-2-Sri-T-Krishnamacharya.pdf, str. 10.
13. ”Trval na to tom, že všichni by měli praktikovat pránájámu” z rozhovoru se Sriwatsa Ramaswamim: http://www.wildyogi.info/en/issue/huge-variety-krishnamacharyas-teachings-interview-srivatsa-ramaswami “He insisted that everybody should practice pranayama.”
14. ”Po dobu mého studia věnoval můj guru (tj. Krišnamáčárja) stejně času recitaci a toeretickému studiu (svādhyāya) jako fyzickému aspektu jógy.” Śrivatsa Rāmaswāmī: Yoga for the Three Stages of Life. Inner Traditions 2000. ISBN 978-0-89281-820-4, str. 18.
15. Guy Donahaye & Eddie Stern: Guruji. North Point Press 2012. ISBN 978-0-374-53283-3, str. 21.
16. Mark Singleton: Yoga Body: The Origins of Modern Posture Practice. Oxford University Press 2010. ISBN 978-0195395341, str. 189.