A.G. Mohan: Nesprávný přístup k praxi jógy

Tato krátká ukázka pochází z knihy „Yoga for Body, Breath and Mind“ od A. G. Mohana, který je jedním z dlouholetých žáků šrí T. Krišnamáčárji. Dokonce je to jediná kniha, ke které Krišnamáčárja sám napsal předmluvu (v sanskrtu). Pro mne osobně to byla nesmírně přínosná kniha v mojí ásanové (a pránájámové) praxi a rozhodně ji mohu doporučit – je pak naprosto nezbytná pro ty, koho zajímá jóga v tradici T. Krišnamáčárji.

Tohle je poslední kapitola a kdysi dávno jsem přeložil část o stoji na hlavě, protože byla zrovna aktuální. Řekl jsem si, že nemá cenu si ji nechávat jen na disku a tak jsem překlad trochu vyčistil a zde je:

– – –

Jakákoli terapeutická praxe hodná toho jména má moc způsobit výraznou změnu. Bohužel právě fakt, že tyto praxe mají takovou moc znamená, že pokud jsou použity špatně, mohou způsobit změnu, kterou nechceme. V případě jógy je praxe až příliš často vykonávána bez dostatečných znalostí či instrukcí, případně s ambicemi, které mohou studentům způsobit nemalé problémy.

Jóga je pomalý, reflektivní proces, jehož výsledky pocházejí z tohoto procesu samotného. Správně provedená praxe vás automaticky vede k reflexi vaší zkušenosti. Naučíte se číst vlastní tělo, dech a mysl. Poznáte a uvědomíte si, co dělat, s čím přestat, co změnit a kdy to udělat, ať už jde o praxi ásan, pránájámy nebo dhjány. Bez této reflexe, podpořené náležitými technickými informacemi a vedením, by chyběl samotný základ praxe.

Jedním z nejtypičtějších nesprávného přístupu k józe je praxe pozic, které vypadají dramaticky a působivě – jako je třeba stoj na hlavě nebo svíčka – ale jsou zcela nevhodné pro daného studenta. Pokud nad tím neuvažujete, pokud jste neobdrželi dostatečné instrukce anebo pokud jste připoutáni k dramatičnosti pozice, nepoznáte, kdy sami sobě ubližujete.

Typickým příkladem nesprávného přístupu je nevhodná praxe pozice, o které si myslíme, že nám přinese nějaký vytoužený účinek. Například: přišel k nám mladý hoch, student a měl celkově dobré zdraví s jedinou výjimkou. Měl necitlivost v prstech, která mu znemožňovala držet pero a psát. Po prošetření jsme zjistili, že každý den stojí na hlavě – v jeho případě dvacet minut – protože mu děda řekl, že mu to pomůže lépe zvládat zkoušky ve škole. Pozorování dále ukázalo, že jeho tělo nebylo v kondici vhodné pro tuto pozici a doporučili jsme mu, aby stoj na hlavě opustil a místo toho se věnoval praxi, která ho pro tuto pozici připraví.

Tento případ není nijak výjimečný. Existují celá řada případů, kdy nesprávná praxe stoje na hlavě vedla k problémům jako je ztráta citu v pažích, potíže s mluvením apod. Obecně jsou tyto neduhy výsledkem závislosti na pozici spolu s nedostatkem reflexe. Stejně jako tento mladý student následoval rady svého dědy, řídí se studenti často slepě instrukcemi, které mohou být nevhodné pro danou situaci či tělo. Bez sebehodnocení a reflexe během praxe, nedovedou spojit problém s jeho skutečnou příčinou.

Podobné nepochopení se může objevit i v případě praxe pránájámy a meditace. Jednou k nám přišel muž s problémy s krkem. Ukázalo se, že se rozhodl následovat tradiční dechový poměr, který našel v jedné knize: 1:4:2:1, při kterém prováděl zádrž dechu na 24 vteřin. Vybral si tento poměr na základě předpokladu, že tím v sobě zadržuje Boha na 24 vteřin při každém kole cvičení neboli asi 30 minut denně.

Bylo zřejmé, že přetěžuje svůj systém tím, že se nutí takto dlouho zadržovat dech. Doporučili jsme mu jiný poměr a jeho problém se vyřešil. V tomto případě si neúmyslně způsobil zdravotní komplikace tím, že neměl učitele, který by pozoroval jeho a jeho stav a tím, že předpokládal, že poměr popsaný v knize padne každému.

Student či studentka musí také pochopit skutečný obsah toho, co při praxi jógy dělá. Jednou k nám přišla žena a stěžovala si, že i když medituje tři hodiny denně, nemá v mysli žádný klid. Ukázalo se, že používá meditaci jako únik od svých povinností ve velké rodině. Skutečná meditace by jí měla přinést pocit utišení, díky kterému by se mohla podívat na věci z jiné perspektivy. Místo toho z meditace vycházela nazlobená, že se musí znova vrátit do svého každodenního života. Meditace není únik.

Na závěr bychom chtěli upozornit studenty jógy, aby byly opatrní ohledně samo učení. Sám se učit ásanovou praxi z knih je nemoudré, ne proto, že by určitá kniha, kterou používáte v něčem nedostačovala, ale prostě proto, že žádná kniha nemůže znát detaily vašeho stavu. Jak už jsme v této knize řekli opakovaně, vedení schopného učitele je nezbytné.

---

ZDROJ: A.G. Mohan: Yoga for Body, Breath and Mind. Boulder: Shambala 1993.

Stránky A.G. Mohana a Indry Mohan: https://www.svastha.net/