• Co je špatně v knize Dech od J. Nestora

    „Dech“ od Jamese Nestora jsem hodně doporučoval a stále doporučuji. Pokud někdo o dechu nic neví, tak je to podle mě výborný úvod. Kniha psaná tak, že člověka motivuje, je v ní přehled různých přístupů k dýchání, takže člověk získá docela rozhled o tom, co se všechno dělalo a dělá. Ale také z hlediska historie jógy je to také kniha plná nepřesností, chyb, a dokonce úplných nesmyslů. Protože tuto knihu stále doporučuji, řekl jsem si, že sepíšu, které přesně věci mi tam přijdou nepřesné (mám v plánu pak tento článek sdílet s těmi, kterým jsem tuto knihu doporučil :)). Omezím se zde jen na oblast historie jógy. Obecně J. Nestor ve svém psaní trpí…

  • Gurupáduká-stótra

    Gurupáduká-stótra je velice populární báseň. Fakt nepřeháním – zkuste si ji vyhledat na youtube (i když půlka jsou kopie jedné původní nahrávky 🙂 ). Tohle je např. jedna z nahrávek (moje oblíbená), která ma nyní asi 9 milionu shlédnutí: Jako snad všechny básně, u kterých není jasný autor, je připisovaná Ádi Šankaráčárjovi. Ale opět to nejspíš není pravda, resp. nemáme žádný důvod, proč si myslet, že ji Ádi Šankaráčárja skutečně napsal. Guru-páduká-stótra by šlo doslova přeložit jako „báseň o sandálech učitele“, ale to nám moc neřekne. Páduky jsou něco jako dřevěné sandály. Dřív to byla běžná obuv, a ještě dnes je nosí někteří asketi. Vypadají např. takhle: Hlavní funkční rozdíl…

  • Ádtija-hrdaja (hymnus na slunce)

    Jedním z nejvýznamnějších sanskrtských eposů je Rámájana. Její datace je komplikovaná, protože jako většina velkých děl nejspíš nevznikla hned, ale byla postupně upravována a rozvíjena. Řekněme, že se pohybujeme někdy od 4. stol. př. Kr. až po 3. stol. po Kr. Rámájana popisuje příběh prince Rámy, jehož manželku unesl démon Rávana. Ráma se ji vydá hledat a cestou získá za spojence opičí (a medvědí) království. Nakonec dorazí až na Lanku, kde sídlí Rávana. Souboj Ráma a Rávany je pak vrcholem celého příběhu. A těsně před tím, než tento souboj vypukne se v textu nachází krátký hymnus na slunce jménem Áditja-hrdaja. Áditja-hrdaja se z textu Rámájány tak trochu osamostatnila. Je to velmi oblíbený krátký…

  • Tipy na 10 knih pro začátek duchovního hledání

    Pokud chce někdo začít s duchovním hledáním, tak podle mne je nejlepším prvním krokem získat co nejširší rozhled v různých duchovních tradicích. Později je lepší se specializovat a zaměřit se jen na určitou tradici či nauku. Někdy se k tomu používá přirovnání s kopáním studny. Nejdříve musíte chodit a různými způsoby hledat, kde by bylo nejlepší studnu vykopat. Tu a tam trochu kopnout a vidět, jestli tam něco je. Pokud však najdete místo, kde je voda, tak tam musíte kopat do hloubky. Bylo by nesmyslné hned začít kopat nebo naopak chodit všude možné a všude kopat vždy jen půl metru a pak jít zase dál. V dnešní době máme velikou…

  • Čtěte Bhagavadgítu!

    Myslím, že jsem ještě nikdy nepoužil rozkazovací způsob v názvu článku, ale věřím, že tady si to můžu dovolit. Bhagavadgítá je totiž jeden z textů, o kterém si myslím, že by si ho měl přečíst každý. Teda asi ne úplně každý. Pokud jste třeba šamanem indiánského kmene v amazonské džungli, tak to není nutné. Ale jinak – třeba zde v našem evropském kontextu (i pokud jste šamanem nějakého místního kmene) – je podle mne Bhagavadgíta tak významná (i jako dílo světové literatury), že by si ji měl přečíst každý. To platí dvakrát víc, pokud se věnujete józe. A desetkrát víc, pokud jógu učíte. Nejde o to, že byste měli Bhagavadgítu…

  • Příběhy o jóginských kouzlech

    Jedna z věcí, které se hodně změnila v průběhu 20. století bylo vnímání toho, kdo to je „jógin“. Dneska si jako jógina případně jóginku představíme někoho, kdo je hodně ohebný, cvičí, zdravě jí a pokud je ženou, tak prakticky non-stop nosí legíny nebo pokud je mužem, tak chodí v šortkách i v zimě. Tohle je ale velice vzdálené starším představám. Pro běžného Inda či Evropana začátku 20. století byl „jógin“ spíše kouzelník. Většinou nevzhledný (tak trochu jako dnešní „houmlesák“), ale ve skutečnosti hodně mocný. Běda vám, pokud jste ho rozhněvali. V Indii byli takto vnímání jógini a fakíři minimálně několik posledních století. Pro ilustraci jsem vybral různé příběhy o „Fakirech a jogínech z moderní…

  • Jóginova knihovna

    Už nějaký pátek uveřejňuji na sociálních sítích různé tipy na knížky a používám k tomu #joginovaknihovna. Abych měl tyhle tipy někde pohromadě, tak jsem si řekl, že je průběžne budu archivovat v tomto článku. Jsou více méně náhodně za sebou. Někdy je doporučuji prostě podle nálady, někdy je to knížka, kterou jsem právě dočetl anebo mne jeden tip inspiruje k dalšímu apod. Jednou za čas bych chtěl nějaké související tipy vybrat do samostatného článku. Tady je ponechám ale prostě tak, jak byli uveřejněny na FB nebo instagramu. Mimochodem ne vždy jde o tip na knihu v pravém slova smyslu. Některé jsou spíš knižními zajímavostmi, které jsou důležité z historického hlediska…

  • Svámí Šivánanda: Svádhjája neboli zbožné studium posvátných knih

    Následující text je překladem kapitoly z knih „Satsanga and Svadhyaya“ od Svámího Šivánandy (1887–1963) (celá dostupná v angličtině zde). Svádhjája neboli studium textů je jednou ze základních jógových praxí – už Pataňdžali ji zařadil mezi nijamy. Dnes se ale často opomíjí. Čtení knih bývá chápáno jako „teorie“. Ale studium určitých textů je naopak zásadní jógovou praxí, pokud člověk nemá přístup k žijícím světcům. Mimochodem Svámí Šivánanda je právě autorem známého výroku, že gram praxe je lepší než tuna teorie. A do té praxe počítal právě i studium textů. V následujícím překladu jsem přidal všechny poznámky pod čarou a také poznámky v závorkách. Svádhjája neboli zbožné studium posvátných knih Svámí Šivánanda…

  • Mantra „Subham astu sarvadžagatam“

    Tahle mantra je u nás velmi známá díky Eduardu Tomášovi. Pamatuji si, když ještě v televizi běžel cyklus „Paměti mystika“, který vždy končil touto mantrou. Stejně tak Eduard Tomáš končil i hodně svých promluv, a tak se postupně dostala do všeobecného povědomí. Zde je například profil Eduarda Tomáše v GENu, který také končí touto mantrou (nastavil jsem čas právě na konec a podle youtube je to nejsledovanější část videa): Vždycky jsem si nad ní ale lámal hlavu. Od nikoho jiného jsem ji nikdy neslyšel a nevěděl jsem kde se vzala. Jednu chvíli jsem i přemýšlel, jestli si ji Eduard Tomáš nevymyslel. Pak mi zas nedávala smysl v sanskrtu. Teď se mi už snad…

  • Dattátréja džajantí

    Následující text je překladem z knihy Svámího Šivánandy “Hindu Fasts & Festivals” (The Divine Life Society 1997. ISBN 81-7052-039-8. Online je dostupná zde). Svámí Šivánandy má specifický styl psaní a ve svém učením se snažil různé tradice spíše spojovat než rozdělovat. Dokázal stejně nadšeně mluvit o Šivovi, Buddhovi i Ježíšovi. Jeho popisy hinduistických svátků tomu také odpovídají. Následující text není antropologickou studií daného svátku – většina svátků se v různých regionech Indie slaví trochu odlišně a prakticky každá tradice některé svátky slaví hodně a jiné zase vůbec apod. Nabízí nám ale pohled trochu více zevnitř a věřím, že i když nepopíše každý svátek v jeho úplnosti, nabídne lepší vhled do…