Zemřel Cliff Barber

2. září 2021 zemřel ve věku nedožitých 91 let Cliff Barber (1930–2021), který byl jedním z té staré generace aštángistů a blázen v tom dobrém slova smyslu. Asi je známý hlavně tím, že dnes není moc známý, ale o to víc asi stojí za pozornost. Trochu se v tom podobal Normanu Allenovi: stáhl se mimo jógovou komunitu a v jeho případě i mimo společnost obecně. Posledních několik desetiletí žil v hliněném domku u řeky někde v Řecku. Jógu chápal především jako duchovní praxi a zabýval se tím, co bychom dnes označili jako posvátnou geometrií (on sám používal termín matematika). Maloval nevěřitelně komplexní geometrické obrazy, ve kterých se snažil rozluštit metafyzické souvislosti mezi tvarem, barvou a zvukem.

Zde je překlad úryvku z knihy „Cliff Barber and the Flower of Life“, kde Cliff mluví o svém životě:

„V roce 1969 mi bylo 38 let a bylo to nejhorší a nejlepší období v mém životě. Vše, co se do té doby odehrálo, zmizelo, a přicházelo vše nové. V tu dobu jsem to nevěděl. Žil jsem tak, že jsem byl nešťastný a musel jsem si přiznat, že si za to můžu sám. Za stav, ve kterém jsem se nacházel, jsem nemohl vinit nikoho jiného než sama sebe. Byl jsem plný ega, hamižnosti a touhy. Neuslyšíte žádné šťavnaté příběhy o tom, co se přesně stalo. Byly to ty běžné věci jako ženy, peníze a další touhy. Hnal jsem se za americkým snem a byl jsem nenasytný. Bral jsem jako samozřejmé, že to musím dělat. V jednu chvíli mě to srazilo na kolena. Nemohl jsem už popírat, že bych si to nezpůsobil sám. Všechna moje dosavadní rozhodnutí mě dovedla do tohoto stavu rozpadu.

Pocházím z duchovní rodiny. Věděl jsem o tom, ale nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost. Narodil jsem se 5. prosince 1930. Od dvou až do devíti let jsem byl se svým bratrem v dětském domově. V tu dobu se o nás máma nemohla postarat. Hodně lidí vypráví o dětských domovech příšerné historky, ale já jsem se tam měl dobře. (…) Poté jsme se vrátili zpět k našim rodičům. Narodil jsem se a vyrostl v Illinois, USA. Domov jsem opustil v šestnácti a nikdy jsem se nevrátil.

V 50. letech jsem byl lovcem pokladů. Potápěl jsem se hluboko v moři k vrakům lodí, abych z nich dostal různé cenné materiály jako cín a měď. V roce 1961 jsem dostal práva na potápění k vraku, který byl plný takových materiálů. Vydělal jsem spoustu peněz, ale s tím spojený životní styl vedl k mému pádu. Kromě peněz byly pro mě přelomovým bodem holky, příliš mnoho holek a taky jsem trochu překročil nějaká ta pravidla.

Když mi bylo 35, rozpadl se mi život na kousky. Já jsem se rozpadl na kousky. Byla to čistě moje vina. Kuchař na naší lodi mi dal Bibli a já ji přečetl. Byl jsem vychován jako křesťan, ale nikdy jsem Bibli nečetl. Zjistil jsem, že Nový zákon byl napsán pro ty, kdo jsou na dně. Když už nic jiného nefunguje a jste na kraji propasti, Nový zákon fakt dává smysl. To byl objev.

V roce 1966 jsem se přidal k Ježíšovým lidem. Přicházeli hipíci a rocková hudba hřměla po celé planetě. To byly časy. Po roce jsem je opustil a vydal se na Havaj. Tam jsem se začal setkávat s hipíky, cestovateli, kteří se vraceli z Indie. Jeden z nich mi dal knihu o józe. Učil jsem se o hinduistické mytologii a filosofii. Došlo mi, že víra hinduistů je úplně stejná jako křesťanská, jen používá jiné názvy. Velkým rozdílem mezi těmi dvěma je, že hinduismus obsahoval i praktické instrukce, jak zvýšit svoje duchovní schopnosti.

V roce 1968 mi jeden přítel dal meditaci na deset archandělů. Tím začalo moje studium kabaly. V té doby jsem udělal první kresbu Květu života. Skládá se z kruhu obklopeného dalšími kruhy, jejichž středy jsou na obvodu toho prvního kruhu. Byl jsem moc chudý na to, abych měl pořádné pravítko a kružítko, a tak jsem při kreslení používal sklenici od arašídového másla a ocelovou součástku do auta. Pokud vím, žádná z kreseb z té doby už neexistuje.

Krátce po mém seznámení s hinduistickou mytologií a kabalou, jsem začal studoval buddhismus. Hledal jsem vzory, ale nemohl jsem je najít na západě ani na východě.

V té době jsem netušil, že kreslení kruhů a čar a studium jógy bude naplňovat celý můj život. Ale uvědomoval jsem si, že můj starý život, kdy jsem se snažil naplňovat stále rostoucí touhy, byl u konce a že svůj život zasvětím hledání univerzální pravdy, která by mě přivedla blíže k božskému. Moje rozluka s dosavadním způsobem života byla konečná. Během tohoto velkého přechodu v roce 1969 jsem se rozhodl, že už nikdy nebudu pracovat za peníze.

V roce 1972 jsem poprvé začal učit jógu. Čtyři roky na to jsem potkal Davida Williamse, když přijel na Maui. To byl první člověk ze západu, který se naučil všech osm aštánogvých sérií od Šrí Krishny Pattabhiho Joise. Viděl mě, jak praktikuju a zeptal se, jestli bych chtěl vidět jeho praxi. Uvědomil jsem si, že je mnohem pokročilejší než já. Dnes je považován za jednoho z významných mezinárodních učitelů. Během následujících 35 let jsem s ním strávil mnoho času praxí jógy.

Něž jsem potkal Davida Williamse, dělal jsem jógu podle knížek a měl jsem obrázky jednotlivých pozic. Většinou jsem to dělal sám. Tehdy nebyly žádní učitelé. Znal jsem pozice prvních dvou sérií. Jak jsem se koukal na Davida, uvědomil jsem si, že neznám to propojení nebo pohyb mezi pozicemi. To a mnohem víc mě naučil v průběhu následujících let.

O dva roky později jsem potkal samotného Krishnu Pattabhiho Joise, když přijel na tři měsíce do USA. Uvědomil jsem si, že musím jet do Indie, abych studoval jógu do hloubky. V době, kdy jsem ještě pracoval na lodi lovců pokladů, tak jsem tam pomohl jednomu mladému klukovi, který na tom byl zrovna špatně. Mezitím se z něj stal boháč. Dal mi peníze na cestu do Maisúru, kde měl Krishna Pattabhi Jois své centrum.

Když jsem dorazil do Maisúru, znal jsem většinu z prvních třech sérií aštánga jógy, ale nezvládl jsem je správně provést. Po šesti měsících intenzivního studia, jsem už byl dobrý v pěti sériích. Učení bylo zaměřené hlavně fyzicky. Tato fyzická cvičení jsou určená pro zdraví. Neměl jsem pocit, že bych byl nezdraví. Většina lidí si myslí, že jsou zdraví, ale nejsou, obzvlášť na západě. (…)

Vzdoroval jsem silným fyzickým cvičením. Od začátku pro mě jóga byla mentální praxe. Chápal jsem jógu jako duchovní cestu k Bohu. A bylo mi divné, že bych se potřeboval dostat do složitých pozic, abych Ho poznal. Ale dělal jsem to. V roce 1981 jsem se znovu vrátil do Maisúru a studoval všech osm sérií.

Když jsem strávil poprvé šest měsíců u Krishny Pattabhiho Joise, odjel jsem na Srí Lanku studovat buddhismus. Osm měsíců jsem byl v Kandy uprostřed ostrova, vysoko v horách. Naštěstí jsme tam byli docela odříznutí od zbytku světa, protože v jiných částech ostrova vypukla válka mezi Tamilci a Sinhálci. Když se válka nakonec dostala až k nám, musel jsem odjet. Měl jsem zpáteční letenku do USA, ale nechtělo jsem se ještě vracet a podařilo se mi ji vyměnit zadarmo za jinou. Ta nová byla do Káthmándú.

V Káthmándú jsem učil jógu kohokoli, kdo chtěl přijít na moje lekce. Chodilo víc a víc lidí. Nikdy jsem si neříkal o peníze a spoléhal jsem na dobrovolné příspěvky, abych zaplatil jídlo a pronájem pokoje. Ze všech těch lidí, kteří chodili, mi jen málo něco dalo. Proto jsem byl chudý jak kostelní myš. Během let se našli štědří lidé. Jednou, o mnoho let později, jsem na Maui potkal chlapíka, který se jmenoval Jimmy Chesnar. Ten den, kdy jsme se potkali, mi řekl: „Chtěl bych jet do Indie a učit se s tebou jógu.“ Tak jsme vyrazili a když jsme se dostali do Kalkaty, došlo mi, že s ním vůbec nechci být. Tak jsme se rozdělili. Později jsme se zase potkali v Kašmíru. Nechtěl abych mu vrátil peníze a i dnes, o čtyřicet let později, jsme stále přátelé. Ale u většiny lidí máte štěstí, když se vám z nich podaří dostat banán, i když si berou mnoho hodit, týdnů i měsíců vašeho času. Pochopil jsem, že je to jedno. S penězi stejně nic dělat nemůžu. Nepotřebuju je. Vše, co potřebuju, dostávám zadarmo. Mám studentku, co studovala medicínu a když ji dokončila, řekla mi, že se o mně postará, pokud bych něco lékařského potřeboval. A dělá to. Zajišťuje pro mě léky zadarmo, a dokonce i pobyt v nemocnici, když je potřeba. Jiní mi dávají malířské potřeby, jídlo, a to něco málo věcí, které potřebuju. Zdá se mi, že když něco nemám, je to proto, že to nepotřebuju.

Za posledních 50 dolarů jsem si koupil lístek na autobus z Káthmándú do Goa v Indii. V té době to bylo celosvětové centrum hipíckého života. Byly tam extravagantní párty přetékající drogami. Byly tam hromady guruů nabízejících všechny možné druhy duchovních způsobů života. Mluvilo se tam alespoň čtyři sta jazyky. Goa byla jako úl obklopený tropickými plážemi a palmami. Uprostřed toho všeho byl ášram nebo klášter. Provozovaly ho dvě katolické jeptišky, které braly, jakou svou povinnost postarat se o drogové i duchovní magory. Přesvědčil jsem ty dvě jeptišky, aby se zeptali kněze, jestli bych nedostal povolení tam učit lekce jógy. Nakonec souhlasil a pak jsem tam každý den ráno v sedm učil jógu. Za chvíli tam bylo plno. Lidé začali během dne chodit ke mně do pokoje v ještě věších množstvích a po pár letech jsem si uvědomil, že se musím posunout jinam. Toulal jsem se po různých zemích a v roce 1989 jsem se rozhodl jet do Řecka, abych studoval matematiku.“

– – –

Poté žil Cliff už jen v Řecku. Od února 2020 byl nemocný a upoutaný na lůžku. Jeho stav se postupně zhoršoval a byl převezen do nemocnice. Z něj byl na chvíli propuštěn, ale jeho stav se prakticky hned zhoršil, a tak se octl zpátky v nemocnici, kde 2. září opustil tělo.

Odkazy:

• Stránky “Cliff Barber nad the Flower of Life“, kde si mimo jiné můžete i objednat tisky, některých Cliffových obrazů.
• FB stránky knihy “Clif Barber and the Flower of Life”, kde byly také aktuální informace o Cliffovi
• Článek o Cliffovi v Om Magazine