Nová kniha: Ze života vznešeného Kršny (př. Z. Štipl)

Už je to dlouho, co vyšel nějaký odborný překlad sanskrtského hinduistického díla. V češtině vychází mnoho buddhistických textů, ale pokud mne paměť neklame, tak za posledních deset let vyšly jen překlady krátkých hinduistických textů nebo jen ukázek (vzpomínám si dokonce pouze na jeden: v roce 2015 to byl překlad Spandakáriky od Michala Justa¹). Vychází velké množství jógových „kuchařek“ (takové ty barevné knihy plné hezkých fotek a popisů toho, jak si zacvičit), více nebo méně nepovedených překladů sanskrtských textů z angličtiny, ale jinak už opravdu dlouho nevyšel žádný pořádný překlad primárního textu. Tedy až do letoška!

Letos vydala Academia překlad desáté knihy Bhágavata-purány pod názvem „Život vznešeného Kršny“, jehož autorem je Zdeněk Štipl. Bhágavata-purána je jedna z osmnácti hlavních purán a troufl bych si říci, že mezi nimi patří k těm nejčtenějším. Purány („purána“ doslova znamená „staré“ nebo „dávné“ ve smyslu „dávné vyprávění“) jsou soubory nejrůznějších legend většinou spojených s určitým bohem či bohyní. Proto je Šiva-purána, Brahmá-purána, Skandha-purána atd. A Bhágavata-purána se věnuje různým avatárům² boha Višnua. Její desátá kniha pak obsahuje právě životopis Kršny. Odtud právě pocházejí všechny ty známé historky o tom, jak Kršna kradl přepuštěné máslo, dováděl s pastýřkami, zabíjel démony atd.

Nejsou tady návody na to, jak provádět jógu jako takovou (i když jinde v Bhágavata-puráně najdeme i filosofické či duchovní úvahy až návody), ale zase legendy zde obsažené jsou součástí všeobecného povědomí v Indii do té míry, že se člověk bez nich neobejde. A navíc jsou kolikrát docela zábavné. Kršna nebyl znám jako vzor ctnosti, alespoň určitě ne jako vzor ctnosti v tom povrchním chápání, takže provádí jednu rošťárnu za druhou.

• 

• 

Překlad

K samotnému překladu. Při překládání dlouhých epických textů má překladatel v zásadě dvě možnosti: buď se držet přesně textu a vytvořit přesný akademický překlad anebo se více držet ducha textu a přeložit ho, aby se dobře četl. Mohli bychom si myslet, že první možnost je jediná správná, ale mám pocit, že pak by tato purána byla až dokonale nečitelná. Sanskrt má jiný způsob popisu. Má rád pasivum, absolutivy apod., což doslova přeloženo zní v češtině dřevěně, což se snese tak ve filosofickém textu. Zdeněk Štipl se snažil spíše držet ducha purány, která má předložit vyprávění, jež je zábavné i poučné. V úvodu k tomu píše (str. 33): „Ačkoliv se pod termínem purány obecně míní nějaký starý příběh nebo dávná moudrost zasluhující se posluchačovu pozornost, charakteristickou vlastnost, či spíše podstatou všech purán je neustálá obnova „starého“. Toto staré je totiž během každého vyprávění zpřítomňováno a zasazována do konkrétního místa i času, kde a kdy k vyprávění dochází. Náš literární překlad proto chce být právě v tomto puránovém smyslu především překladem moderním, který se pokouší překlenout více než tisíc let, jež nás od vzniku Bhágavata-purány dělí, aby se mohl také český čtenář nechat okouzlit krásou i moudrostí myšlenkového světa této purány.“

Já osobně mám radši překlady, které ponechávají v textu odborné termíny v sanskrtu, protože se mi v tom lépe orientuje. Na druhou stranu, chápu, že by to šlo dost proti duchu purány (a její čitelnost by šla značně dolu). Aby ale nevznikl dojem, že jde o nějaké moderní převyprávění. To v žádném případě. Jde o věrný překlad ze sanskrtu, ovšem důrazem na literární stránku díla. Text je přeložen s velkým citem pro češtinu, takže i v překladu působí čtivě a kvalitně. K tomu je ještě doplněn skvělými poznámkami pod čarou, které objasňují různé indické reálie apod. (ty poznámky pod čarou bych ještě rád zdůraznil, např. když je srovnám s anglickým překladem stejného textu od Edwina Bryanta, tak Zdeněk Štipl je mnohem detailnější a čtenář nabízí mnohem víc informací).

Ilustrace

Za sebe bych ještě rád vyzdvihl obrazovou přílohu. Je zde celá řada tradičních ilustrací Bhágavata-purány z různých dob a v různých stylech. Většina (vlastně všechny) jsou opravdu krásné a je velice osvěžující vidět Kršnu v tradičních způsobech zobrazování a ne v moderních obrazech v západním stylu, které jsou dnes na každém rohu.

• 

• 

Závěr

Rozhodně bych doporučoval koupit. Pokud vás zajímá Indie, tak se bez Kršny člověk neobejde, protože narážky na něj a jeho dobrodružství jsou na každém rohu. I pokud vás spíš zajímá něco úplně jiného jako je šivaistická tantra, tak ti tak si myslím, že stojí za to tento text mít, protože ty mytologické příběhy jsou prostě zábava.

Údaje:

Život vznešeného Kršny. Překlad Zdeněk Štipl.
Vydání první. Praha: Academia, 2021.
489 stran, 32 nečíslovaných stran obrazových příloh.
ISBN 978-80-200-3180-8.

Na stránkách nakladatelství Academia.
V databázi Národní knihovny.

– – –

1. Vyšel ještě překlad Bhagavadgíty z pera Jana Kozáka, který se autor rozhodl pojmout velice originálně tak, že ignoroval jakýkoli filologický výzkum, historii i kontext, takže spíše než o překlad jde o omyl, a proto ho nepočítám.
2. Avatára znamená doslova „sestup“. Avatár je v tomto případě inkarnace Višnua na zemi. Většinou to je tak, že svět ohrožuje nějaký démon případně víc démonů a Višnu, aby ho zachránil, se na tomto světě narodí.