Šivarátri

Následující text je překladem z knihy Svámího Šivánandy “Hindu Fasts & Festivals” (The Divine Life Society 1997. ISBN 81-7052-039-8. Online je dostupná zde). Svámí Šivánandy má specifický styl psaní a ve svém učením se snažil různé tradice spíše spojovat než rozdělovat. Dokázal stejně nadšeně mluvit o Šivovi, Buddhovi i Ježíšovi. Jeho popisy hinduistických svátků tomu také odpovídají. Následující text není antropologickou studií daného svátku – většina svátků se v různých regionech Indie slaví trochu odlišně a prakticky každá tradice některé svátky slaví hodně a jiné zase vůbec apod. Nabízí nám ale pohled trochu více zevnitř a věřím, že i když nepopíše každý svátek v jeho úplnosti, nabídne lepší vhled do toho, co tyto svátky znamenjí pro jógina, jakým byl Svámí Šivánanda.

Všechny poznámky pod čarou jsou moje.

---

Šivarátri (Mahášivarátri, महाशिवरात्रि)

Tento svátek připadá na 13. (nebo 14.) den měsíce phálguna (únor – březen). Jméno doslova přeloženo znamená „Šivova noc“. Oslavy se dějí hlavně v noci. Tento svátek se slaví k uctění pána Šivy. Tento den se Šiva oženil s Párvatí.

Lidé na tento den drží přísný půst. Někteří oddaní si nevezmou ani kapku vody. A celou noc jsou vzhůru. Během noci je uctíván šiva lingam tak, že se každé tři hodiny umývá mlékem, tvarohem, medem, růžovou vodou atd. zatímco se pronáší mantry óm namah šivája. Lingamu se nabízí baelové listy¹. Baelové listy jsou velmi posvátné, protože se říká, že v nich přebývá Lakšmí.

S velkým zápalem a oddaností se zpívají hymny chválící pána Šivu jako je Šiva mahimna stótra od Pušpadánty nebo Rávanova Šiva tándava stótra. Lidé opakují paňčákšara mantru: óm namah šivája. Ten, kdo na Šivarátri pronesu s dokonalou oddaností a soustředěním jména Šivy, bude osvobozen od všech hříchů. Dosáhne Šivova příbytku a bude tam šťastně žít. Bude osvobozen z koloběhu zrození a smrti. Mnoho poutníků se srocuje na místech, kde jsou Šivovy chrámy.

Příběh o králi Čitrabhánuovi

V kapitole Šánti parva v Mahábháratě, Bhíšma, zatímco odpočívá na lůžku z šípů a rozpráví o dharmě, vypráví příběh o tom, jak král Čitrabhánu dodržoval Mahášivarátri. Příběh je následující:

Kdysi dávno král Čitrabhánu z rodu Ikšvákuova, který vládl nad celou Džambudvipou², držel spolu se svou manželkou půst, jelikož bylo zrovna Mahášivarátri. Mudrc Aštávakra dorazil zrovna v ten den na královský dvůr.

Mudrc se zeptal: „Králi, pročpak dnes držíš půst?“

Král Čitrabhánu mu vysvětlil důvod. Měl dar, že si pamatoval události ze svých minulých životů.

Král mudrci odpověděl: „V minulém životě jsem byl lovcem ve Váránasí. Jmenoval jsem se Susvara. Živil jsem se zabíjením a prodáváním ptáků a dalších zvířat. Jednoho dne jsem procházel lesem a hledal zvířata. Přepadla mě ale noc. Protože jsem se nemohl vrátit domů, vylezl jsem na strom, abych se tam schoval. Náhoda tomu chtěla, že to byl právě baelový strom. Ten den jsem ulovil jelena, ale neměl jsem čas odnést ho domu. Zabalil jsem ho a přivázal na větev. Mučil mě hlad a žízeň, celou noc jsem oka nezamhouřil. Z očí mi kanuly slzy, když jsem myslel na svou ubohou ženu a děti, kteří teď hladoví a s napětím očekávají můj návrat. Aby mi lépe utíkal čas, trhal jsem baelové listy a pouštěl jsem je dolů na zem.

Konečně nastal úsvit. Vrátil jsem se domů a prodal jelena. Nakoupil jsem nějaké jídlo pro sebe a svou rodinu. Už jsem chtěl přerušit svůj půst, když ke mně přistoupil nějaký cizinec a prosil mne o jídlo. Dal jsem najíst nejprve jemu a až potom jsem si vzal já.

Když jsem umíral, spatřil jsem dva posly pána Šivy. Byli ke mně posláni, aby mou duši odvedli do Šivova příbytku. Až od nich jsem se dověděl o veliké zásluze, kterou jsem si vysloužil tím, že jsem nevědomky uctíval pána Šivu během Šivarátri. Řekli mi, že pod tím stromem byl lingam. Listy, které jsem pouštěl, dopadli na tento lingam. Moje slzy ze strachu o mou rodinu dopadly na lingam a omyly ho. A celý den a celou noc jsem držel půst. Tak jsem nevědomky uctil pána Šivu.

Žil jsem pak v příbytku Pána a užíval si božské blaženosti po mnoho věku. Nyní jsem se znovu zrodil jako Čitrabhánu.

Duchovní význam obřadu

V Písmech najdeme následující rozhovor mezi Šástrim a Átmanáthanem, který vysvětluje vnitřní význam tohoto příběhu.

Šástri: Je to alegorie. Divoká zvířata, se kterými lovec bojoval jsou touha, hněv, hamižnost, namyšlenost, závist a nenávist. Lesem je čtyřdílná mysl, které se skládá z nevědomé mysli, intelektu, ega a vědomé mysli. V této mysli se „divoká zvířata“ volně toulají. Musí být zabita. Náš lovec je lovil, protože byl jóginem. Cheš-li být skutečným jóginem, musíš ovládnout tyto špatné sklony. Pamatuješ si jméno lovce z tohoto příběhu?

Ámanáthan: Ano, jmenoval se se Susvara.

Šástri: Přesně tak. To znamená „melodický“. Ten lovec měl příjemný a melodický hlas. Pokud někdo praktikuje jamy a nijam a neustále překonává své špatné sklony, projeví se u něj určité vnější znaky jógina. Prvním znakem je lehkost těla, zdraví, vyrovnanost, jasné vzezření a příjemný hlas. O tomto stádiu se detailně zmiňuje Švétašvatara upanišada. Lovec neboli jógin po mnoho let praktikoval jógu a dosáhl prvního stádia. Proto se jmenoval Susvara. Pamatuješ si, kde se narodil?

Átmanáthan: Ano, jeho rodištěm bylo Váránasí.

Šástri: Jógini označují ádžňá čakru jako Váránasí. To je bod mezi obočím. Je pokládán za soutok tří energetických kanálů (nádí), idy, pingaly a sušumny. Praktikujícímu se radí, aby se na tento bod soustředil. To mu pomůže zvítězit na svými touhami a špatnými vlastnostmi jako je hněv apod. Právě zde dosáhne vize vnitřního božského světla.

Átmanáthan: To je zajímavé! Ale jak vysvětlíte jeho šplhání na baelový strom a všechny další detaily?

Šástri: Viděl jsi někdy baelový list?

Átmanáthan: Má tři listy na stonku

Šástri: Přesně tak. Strom představuje páteř. Listy jsou trojí. Představují nádí idu, pingalu a sušumnu, ve kterých působí měsíc, slunce a oheň anebo které mohou být chápány jako tři oči Šivy. Vylezení na strom má znamenat vzestup kundaliní šakti, hadí síly z nejnižšího centra zvaného múládhara do ádžňá čakry. To je jóginův úkol.

Átmanáthan: Ano, slyšel jsem o kundaliní a o různých energetických centrem v těle. Prosím, pokračujte. Zajímá mne to stále víc.

Šástri: Dobře. Jógin se nacházím v bdělém stavu, když začíná meditovat. Zabalil ptáky a zvířata, která zabil, přivázal je na větev a odpočíval. To znamená, že zcela ovládl své myšlenky a ty přestaly být aktivní. Prošel kroky jamy, nijamy, pratjáháry atd. Na stromě praktikoval soustředění a meditaci. Když se cítil ospalý, znamená, že už už ztrácel vědomí a vstoupil by do hlubokého spánku. Tak se pevně odhodlal, zůstat bdělý.

Átmanáthan: Teď je mi to jasné. Vysvětlujete to velice dobře. Ale proč naříkal kvůli své ženě a dětem?

Šástri: Žena a děti nejsou nic jiného než svět. Ten, kdo hledá Boží milost, musí být zosobněním lásky. Musí mít soucit se vším. Ronění slz je symbolem pro univerzální lásku. Také v józe nejde dosáhnout osvícení bez Boží milosti. Bez praktikování univerzální lásky, není možné získat Boží milost. Člověk musí své Já vidět všude. Úvodním stádiem je rozvíjet pocit jednoty mé mysli s myslí ostatních bytostí. Tomu se říká pocit sounáležitosti nebo sympatie. Pak je třeba se povznést nad omezení mysli a splynout s Já. K tomu dojde pouze ve stavu samádhi, ne dřív.

Átmanáthan: A proč trhal a pouštěl baelové listy?

Šástri: To je v příběhu uvedenu je proto, aby bylo zřejmé, že neměl žádné vnější myšlenky. Nebyl si ani vědom toho, co dělá. Veškerá jeho činnost bylo omezena na ta tři nádí. Listy, jak jsem už řekl, představují tři nádí. Byl již ve druhém stavu, konkrétně ve stavu snění, než se dostal do stavu hlubokého spánku.

Átmanáthan: Ale říká se tam, že celou noc bděl.

Šástri: Ano, to znamená, že úspěšně prošel stavem hlubokého spánku. Východ slunce symbolizuje vstup do čtvrtého stavu, kterému se říká turíja neboli nad vědomí.

Átmanáthan: Stojí tam, že sestoupil dolů a uviděl lingam. Co to znamená?

Šástri: To znamená, že ve stavu turíja uviděl šiva lingam neboli Šivovo znamení v podobě vnitřního světla. Jinými slovy měl vizi Boha. To pro něj bylo znamením, že v průběhu času dosáhne nejvyššího, věčného příbytku pána Šivy.

Átmanáthan: Z toho, co jste řekl, vyplývá, že vize světel ještě není konečným stavem?

Šástri: To ne! Je to pouze krok, i když je to krok obtížný. Vzpomínej, jak ten příběh pokračuje. Jde domů a nakrmí cizince. Cizinec je ten, koho jsi ještě nikdy neviděl. Tím cizincem není nikdo jiný než sám lovec, který se změnil v novou osobu. Jídlem byly připoutanosti a odpor, které předchozí noci zabil. Ale nesnědl je všechny. Trochu jich zůstalo. Proto se musel znovu narodil jako král Čitrabhánu. Dosáhnout Šivova světa (sálókja) nestačí k tomu, aby se přerušil koloběh zrození a smrti. Existují další úrovně kromě sálókji. Jsou to sámípja, sárúpja a nakonec sájudžja³ Neslyšel jsi o Džajovi a Vidžajovi, jak se vrací z Vaikunthy?

Átmanáthan: Ano, nyní již tomu rozumím.

Ujištění pána Šivy

Když bylo dokončeno stvoření, Šiva a Párvatí se rozhodli, že budou žít na vrcholu hory Kailás. Párvatí se zeptala: „Vznešený pane, který z obřadů, jež se k tvé poctě provádějí, tě nejvíce těší?“

Šiva odpověděl: „Můj nejmilejší den je 14. den po úplňku, v temné polovině měsíce phálgunu. Nazývá se Šivarátri. Mám větší radost z prostého půstu mých oddaných než z obřadních koupelí a nabízení květin, sladkostí a vonných tyček.

Oddaný dodržuje přísnou duchovní disciplínu během dne a uctívá mne ve čtyřech různých podobách během čtyř tříhodinových intervalů během noci. Oběť několika baelových listů je mi dražší než drahé šperky a květiny. Můj oddaný by mne měl omýt mlékem v první části noci. Ve druhé tvarohem, ve třetí přepuštěným máslem, a medem ve čtvrté a poslední. Ráno by měl nejprve nakrmit bráhmany, a po provedení předepsaných rituálů může přerušit půst. Neexistuje žádný rituál, který by se s tímto prostým postupem mohl srovnávat, ó Párvatí!“

Párvatí promluva pána Šivy velice zaujala. Opakovala ji svým přátelům a ty ji zase předali vládnoucím princům země. Tak se sláva Šivarátri rozšířila po celém světě.

Dvě hlavní přírodní síly, které ovládají člověka je radžas (guna vášně a aktivity) a tamas (guna nehybnosti). Účelem Šivarátri vrata⁴ je dokonalé ovládnutí těchto dvou sil. Celý den probíhá u Šivových nohou. Protože je neustále třeba Pána uctívat, je nutné, aby byl oddaný přítomný na místě určeném k uctívání. Pohyb je tedy ovládnut. Špatnosti jako je touha, hněv, závist, které se rodí z radžasu jsou přehlíženy a podmaněny. Oddaný dodržuje celonoční bdění, a tak překoná také tamas. Také mysl musí bez ustání bdít. Každé tři hodiny se provádí uctívání šivalingamu. Šivarátri je tak dokonalým vrata.

Formální stránky uctívání se skládá z omývání Šivy. Světlo (které představuje šiva lingam) je považováno za podobu pána Šivy. Šiva hoří ohněm askeze. Proto je potěšen chladnou koupelí. Při omývání lingamu se oddaný modlí: „Ó Pane, omyji tě vodou, mléka atd. Ty mne prosím omyj mlékem moudrosti. Ty prosím omyj všechny moje hříchy, tak aby konečně jednou pro vždy zhasnul oheň světskosti, který mne spaluje, abych mohl být jedno s Tebou – pouze jedním bez ničeho druhého.“

V Šivánandově ášramu v Rišikéši se Šivarátri slaví následujícím způsobem:

1. Všichni praktikující musí celý den držet půst. Mnoho z nich ho drží i bez kapky vody.
2. Koná se velký havan⁵ za mír a prospěch pro všechny.
3. Celý den se provádí džapa mantry óm namah šivája a meditace na pána Šivu.
4. V noci se všichni shromáždí v chrámu a zpívá se mantra óm namah šivája celou noc.
5. Během čtyř čtvrtin noci se uctívá šiva lingam s velkou oddaností.
6. Tento den se také předává sannjása–díkša⁶ upřímným hledajícím na cestě.

Každý den uctívej pána Šivu ve svém nitru: „Uctívám drahokam mého Já, Šivu spočívajícího v lotosu mého srdce. Omývám ho vodou mé čisté mysli, kterou jsem přinesl z řeky víry a oddanosti. Uctívám ho vonnými květy samádhi – to vše proto, abych se znovu nenarodil v tomto světě.“

Tady je ještě jedna mantra k uctívání pána Šivy: „Šivo, jsi mým Já. Moje mysl je Párvatí. Mé prány jsou tvoji sluhové. Moje tělo je tvým domem. Moje činy v tomto světě jsou tvým uctíváním. Můj spánek je samádhi. Moje chůze je pradakšinou⁷ okolo tebe. Moje řeč je modlitba pro tebe. Takto nabízím vše, čím jsem, tobě.”

---

1. Aegle marmelos,Oslizák líbezný. V celém textu ponechávám raději anglický názvem této rostliny.
2. Nad Indií.
3. Jsou to tzv. čtyři úrovně osvobození. Sálókja znamená dosáhnout stejného místa jako obývá Bůh. Sámípja znamená dosáhnout osobního kontaktu s Bohem. Sárúpja znamená dosáhnout stejného podoby jako má Bůh. Tyto tři druhy osvobození jsou pouze dočasné. Nejvyšší a jediné skutečné osvobození je sájudžja neboli splynutí s Bohem.
4. Vrata znamená slib a je to označení pro nějaký duchovní závazek jako je třeba půst na nějakou dobu atd.
5. Havan je označení pro védskou ohnivou oběť.
6. Zasvěcení do sannjási. Ten, kdo se stane sannjásinem se vzdá zcela světského života a zasvětí se pouze duchovnímu hledání. Sannjásin je trochu něco jako v křesťanské tradici mnich.
7. Pradakšina je rituální obcházení. Jedna z forem uctívání.