Život Šrí Krišnamáčárji (1. část) – mládí a studium

O Krišnamáčárjově mládí toho s jistotou víme jen málo. Sám o svém životě moc nemluvil, protože to nepovažoval za podstatné, a proto se jeho životopisy dodnes rozcházejí. Navíc tam, kde nejsou spolehlivé údaje, přichází na řadu mnoho legend. O jejich pravdivosti můžeme pochybovat, ale pro dokreslení zde také některé z nich uvedu (co by to taky bylo za příběh o jóginovi, kde by nebylo alespoň pár zázračních příhod).

Šrí Krišnamáčárja (když mu bylo cca 70 let)

Krišnamáčárja se narodil 18. listopadu roku 1888 v městečku Mučhukundápuram (Muchukundāpuram1), které se dnes nachází v indickém státe Karnátaka.

Na této mapce je červeně vyznačen okres Čitradurga, ve kterém se nachází/nacházelo městečko Mučhukundápuram (jehož přesnou lokalitu jsem nenašel). (zdroj: wikipedia).

Jeho rodina patřila do linie významného světce jménem Náthamuni (नाथमुनि). Ten žil pravděpodobně v 9. nebo 10. století a je považován za prvního áčárju (učitele) filosofické školy Šrí Vaišnavismu2, ke které se hlásil i Krišnamáčárja. Tato tradice hodně zdůrazňuje oddanost (bhakti) projevenému Bohu (saguna) jako hlavní cestu k dosažení osvobození (mókša).

Parákala math dnes (zdroj: wikipedia).

Krišnamáčárjův praděda, Šrí Šrínivása Brahmatantra byl představeným Parákala mathu3 v Maisúru. To je dodnes významná instituce Šrí Vaišnavismu. Když bylo Krišnamáčárjovi 12 let, tak se proto jeho rodina přestěhovala do Maisúru. Protože Krišnamáčárja náležel do bráhmanské rodiny, věnoval se především studiu – a to už od ranného dětství pod vedením svého otce, tak později v různých institucích. Jeho touha po znalostech byla nesmírná. Z té doby se také traduje tato příhoda:4

Když bylo Krišnamáčárjovi asi šestnáct let, ve snu se mu zjevil sám Náthamuni a řekl mu, ať se vypraví do Álvár Tirunagari (ālvār tirunagari) ve státě Tamilnádu.

Krišnamáčárja se tam vypravil, i když to byl (na jeho věk i na tehdejší dobu) dlouhý výlet (cca 600 kilometrů). Zde se u chrámu setkal s neznámým starým mužem. Pověděl mu o svém snu a zeptal se ho, kdy by mohla Náthamuniho najít. Muž mu pokynul hlavou a Krišnamáčárja se vydal tímto směrem, až došel k mangovému háji. Zde vyčerpáním ztratil vědomí a měl vizi, ve které spatřil tři světce. Prostřední z nich byl právě Náthamuni a ten mu zarecitoval celé své dílo Jóga Rahasja (tajemství jógy)5. Když se Krišnamáčárja probral, světci zmizeli a s nimi i mangový háj. Ale přesně si pamatoval text, který mu Náthamuni recitoval. Vrátil se zpět k chrámu, kde onomu starému muži vyprávěl, co se mu stalo. Ten Krišnamáčárjovi řekl, že se mu dostalo veliké milosti, když mohl takto obdržet Jóga Rahasju a měl by tedy jít do chrámu a tam se pomodlit k Višnuovi. Krišnamáčárja šel tedy dovnitř a pomodlil se. Když opět vyšel ven, starý muž tam již nebyl. V tu chvíli si Krišnamáčárja uvědomil, že tento starý muž před chrámem vypadal úplně stejně jako Náthamuni v jeho vizi.

Krišnamáčárja pak pokračoval v Maisúru ve studiu. Podle některých životopisů složil již v této době na Maharaja’s Sanskrit College6 několik zkoušek a dosáhl titulu vidván. Pro většinu lidí znamenalo dosažení prvního takového titulu začátek kariéry uznávaného učitele v některém z tradičních hinduistických oborů. Krišnamáčárjovi to ale nestačilo. Nešlo mu o tituly. Chtěl se prostě naučit co nejvíc. Proto z Maisúru odjel do Váránasí (वाराणसी) – posvátného města na severu Indie, které bylo vždy známo jako jedno z hlavních sídel hinduistické vzdělanosti.

Ganga Méha Ghát ve Váránasí (pohlednice z roku 1926). Zdroj: Heritage of India).

Není úplně jisté, kdy Krišnamáčárja do Váránasí odjel a především se vedou spory o tom, jak dlouho tam zůstal. Nejspíš odjel do Váránasí v roce 1906, když mu bylo osmnáct. Studoval různé obory pod vedením různých učitelů. Do této doby patří i následující historka:

Protože [Krišnamáčárja] toužil studovat hlouběji gramatiku sanskrtu, stal se žákem Brahmašrí Šivy Kumára Šástrího, velkého oddaného pána Narasmihy7. Za jednu noc se naučil všechny vzácné a tajné aspekty sanskrtské gramatiky a dalšího dne jeho učitel přišel o řeč, jakoby čekal na to, až bude moci předat své znalosti schopnému studentovi.8

Životopisci se nyní rozcházejí v tom, jak dlouho Krišnamáčárja ve Váránasí zůstal. Podle jedné verze se vrátil v roce 1909 zpět do Maisúru a potom se vrátil do Váránasí až v roce 1914.9 Podle jiné verze zůstal ve Váránasí a do Maisúru se mezitím nevracel.10 Protože nejsou dostupné žádné spolehlivé údaje, nemůžeme rozhodnout, jak to skutečně bylo. Zajímavé je, že všechny životopisy uvádějí jako jednoho z jeho hlavních učitelů také Gangánátha Džha (Gangānātha Jhā, गन्गानाथ झा).

První strana anglického překladu Pataňdžala-jóga-daršana od Gangánátha Džha z roku 1907.

Dnes nám toto jméno asi nic neříká, ale ve své doby byl jedním z největších indických odborníků na jógovou filosofii a je i autorem jednoho anglického překladu Jóga súter spolu s Vjásovým komentářem (z roku 1907). Podobného odborníka na jógu bylo v té doby těžké nalézt11, takže by byl pro Krišnamáčárju ideálním učitelem. Bohužel jím ale být nemohl. Jak zjistil David G. White12, tak Gangánátha Džha byl v letech 1902 – 1918 profesorem sanskrtu v Allahabádu a do Váránasí přijel nejdříve v roce 1918.

Možná právě proto, že nepotkal Gangánátha Džha, nebyl Krišnamáčárja plně spokojen ani se studiem ve Váránasí. Chtěl vědět ještě více právě o józe. Od někoho13 dostal doporučení, aby se vypravil za Rámamóhanem Brahmačárím. O něm víme pouze to, že byl velkým odborníkem na jógu, a to nejen po akademické stránce, ale i po praktické.

Krišnamáčárjovo studium u Rámamóhana Brahmačarího bude tématem příštího dílu.

 

 

Poznámky

  1. Některé názvy nechávám v IAST přepisu, protože by správně měli být v tamilštině nebo v kannadštině. Tyto jazyky ale neumím a nechci zbytečně nasekat nějaké chyby. Jinak názvy ze sanskrtu přepisuji v dévanágarí.
  2. Později na něj navázal slavný myslitel Rámánudža (रामानुज, 1017–1137). Ukázka z jeho komentáře k Bhagavadgítě je přeložená i do češtiny (Bhagavadgíta (př. J. Filipská a J. Vacek). Praha: Odeon, 1976).
  3. Matha (v moderních indických jazycích také math) znamená něco jako klášter. Je to instituce, ve které mohou bydlet duchovně hledající lidé (ale mohou se zde ubytovat třeba jen dočasně), ale na rozdíl od křesťanských klášterů zde není klauzura a slouží i veřejnosti (pro obřady i vzdělávání). Každý matha je spravován trochu jinak podle tradice, do které náleží. Některé mají přísná pravidla, některé jsou volnější.
  4. Podle: Sri Krishnamacharya – The Purnacarya (ed. Mala Srivatsan). Chennai: Krishnamacharya Yoga Mandiram 1997. Ve velmi podobné verzi je i v pozdějších životopisech vydaných KYM.
  5. Víme, že Náthamuni text s tímto názvem napsal, ale už v Krišnamáčárjově době byl dávno ztracený.
  6. I když je název této školy anglicky a působí západním dojmem (college = vysoká škola), tak to stále byla tradiční páthašála (पाठशाला), kde se vyučovala především recitace Véd (páthašála doslova znamená „místnost čtení“) a různé směry védské filosofie.
  7. Narasmidha je jedno z vtělení (avatára) boha Višnua (pozn. DD).
  8. Sri Krishnamacharya – The Purnacarya (ed. Mala Srivatsan). Chennai: Krishnamacharya Yoga Mandiram 1997, str 17.
  9. Sri Krishnamacharya – The Purnacarya (ed. Mala Srivatsan). Chennai: Krishnamacharya Yoga Mandiram 1997.
  10. A. G. Mohan, Ganesh Mohan: Krishnamacharya, His Life and Teachings. Boston & London: Shambala 2010.
  11. Jóga byla dlouhou dobu na okraji zájmu indických akademických učenců a po začátku 20. století se o ní začali opět zajímat.
  12. David G. White: The Yoga Sutra of Patanjali: A Biography. Princeton University Press 2014. ISBN 978-0691143774, str. 206.
  13. Podle životopisců to byl právě Gangánátha Džha, ale jak už víme, ten to být nemohl.