Íšópanišad

Co jsou upanišady?

Upanišady jsou staroindické filosofické texty, které tvoří myšlenkový základ celé pozdější indické spirituality. Zatímco starší védské texty se věnují především rituálům a hymnům k bohům, upanišady se ptají po tom nejpodstatnějším: Kdo vlastně jsem? Co je skutečné? Co se stane po smrti? Odpovědi, které nabízejí, zásadně ovlivnily nejen indickou filosofii, ale i praktickou cestu jógy – pojmy jako átman (pravé Já), brahman (absolutní skutečnost) či mokša (osvobození) pocházejí právě odtud.

Upanišad existuje velké množství, ale ne všechny požívají stejnou autoritu. Největší váhu mají nejstarší z nich, označované jako mukhja upanišady – tradičně jich je deset. Íšópanišad patří právě mezi ně.

O Íšópanišadě

Íšópanišad je nejkratší z hlavních upanišad – má pouhých osmnáct veršů. Její název pochází z prvního slova textu (Íšá – „Pánem“) a vystihuje ústřední myšlenku: vše, co existuje, je prostoupeno jediným Pánem, jedinou skutečností. Přestože je text krátký, jeho stručnost a básnický jazyk z něj činí jeden z nejnáročnějších upanišadových textů na interpretaci. O její přesné dataci se vedou spory – vznikla někdy kolem 6. století př. Kr.¹

Co v textu najdete

Text lze rozdělit na dvě části. První (verše 1–14) je abstraktní a filosofická. Popisuje átman – naše pravé Já, které nelze uchopit běžným myšlením: „Pohybuje se a nepohybuje se. Je daleko a je blízko. Je uvnitř všeho a také vně všeho.“ K jeho poznání nevede ani pouhé intelektuální vědění, ani nevědomost – je třeba překročit obojí.

Od verše 15 se charakter textu náhle mění. Text se stává konkrétní modlitbou ke Slunci a prosbou o vedení na cestě k pravdě. Závěrečné verše se dokonce staly součástí tradičních pohřebních obřadů.

Pro moderního čtenáře může být text na první přečtení záhadný. Nebojte se toho – upanišady nejsou učebnice, které by předkládaly hotové odpovědi. Jsou spíše pozvánkou k přemýšlení a meditaci. Připojil jsem poznámky pod čarou, které osvětlují nejasná místa, a občas i více variant překladu, aby bylo vidět, jak různě lze text číst.

Technické poznámky

Existují dvě recenze sanskrtského textu – podle kánva šákhy a podle mádhjandina šákhy. Tento překlad vychází z kánvové recenze, která je rozšířenější a kterou komentoval Ádi Šankaráčárja.

Přepis sanskrtského originálu je podle mezinárodního standardu IAST. V českém překladu jsou sanskrtská slova přepisována podle zavedené české transkripce.

Dík za kontrolu a konzultace překladu patří opět Gábině Juhásové.

UPDATE: 29. ledna 2026: Opět jsem zkotroloval a vylepšil překlad. Původní překlad byl velmi doslovný a kvůli tomu těžko čitelný. Vylepšil jsem srozumitelnost a plynulost češtiny. K některým částem překladu jsem také přidal poznámky pod čarou.

ईशोपनिषत्
Íšópanišad

Úvodní mantra

oṃ pūrṇamadaḥ pūrṇamidaṃ pūrṇāt pūrṇamudacyate ।
pūrṇasya pūrṇamādāya pūrṇamevāvaśiṣyate ॥

pūrṇa = plný; adaḥ = tamto; idam = toto; udacyate = povstává; ādāya = absolutiv od vzít (když vezmeš); avaśiṣyate = zbývat, zůstávat

Tamto je úplné, toto je úplné. Z úplného povstává úplné. Když vezmeš z úplného úplné, zůstane úplné.

oṃ śāṃtiḥ śāṃtiḥ śāṃtiḥ ॥

॥ atha īśopaniṣat ॥
Nyní [začíná] Íšopanišada

oṃ īśā-vāsyam-idaṃ sarvaṃ yat-kiñca jagatyāṃ jagat ।
tena tyaktena bhuñjīthā mā gṛdhaḥ kasya-svid-dhanam ॥ 1॥

īśā = pánem; vāsyam = má býti obýváno; idam = toto; sarvam = vše; yat–kimca = cokoli; jagatyām = na světě; jagat = to, co se hýbe; tena = s tímto; tyaktena = s opuštěním, se zanecháním (Šankara: díky nepřipoutanosti); bhuñjīthāḥ = kéž užíváš (Šankara: ochárnit); mā = ne; gṛdhaḥ = netuž; kasya-svid = kohokoli; dhanam = majetek, bohatství;

Vše, co se hýbe v tomto světě, má být prostoupeno Pánem. Užívej toho s nepřipoutaností² – neprahni po ničím majetku.

kurvanneveha karmāṇi jijīviṣecchataṃ samāḥ ।
evaṃ tvayi nānyatheto’sti na karma lipyate nare ॥2॥

kurvan = konající, konatel; eva = vskutku; iha = zde; karmāṇi = činy; jijīviṣet = nechť touží žít; śatam = sto; samāḥ = roky (doslova „stejné“); evam = takto; tvayi = na tobě; na = ne; anyatha = jinak; itah = tento; asti = je; na = ne; karma = čin; lipyate = byla natřena, namazána, ulpěla; nare = na člověku

Konaje zde činy³, ať touží žít sto let. Jen takto⁴ – a ne jinak – pro tebe platí, že čin na člověku neulpívá.⁵.

asuryā nāma te lokā andhena tamasā-‘vṛtāḥ ।
tāṃste pretyābhigacchanti ye ke cātmahano janāḥ ॥ 3॥

asuryā = démonské, asurovské; nāma = nazývají; te = oni; lokāḥ = světy; andhena = slepotou; tamasā = temnotou; āvṛtāḥ = zahalené, zakryté, naplněné; tān = ty, ti; te = oni; pretya = zemřev, po smrti; ābhigacchanti = přistupují blíže, vstupují do; ye ke ca = ty, kteří; ātmahanaḥ = zabíječi Já; janāḥ = lidé

Démonské⁶ se jmenují ty světy ponořené do zaslepující temnoty. Do nich po smrti vstupují ti, kdo zabíjejí Já.⁷

anejadekaṃ manaso javīyo nainaddevā āpnuvan-pūrvam-arṣat ।
taddhāvato’nyān-atyeti tiṣṭhat-tasminnapo mātariśvā dadhāti ॥ 4॥

anejat = nehybné; ekam = jedno; manasaḥ = mysl; javīyaḥ = rychlejší; na = ne; enat = ono; devāḥ = bohové; āpnuvan = dosáhli, získali; pūrvam = přední, předcházející; arṣat = rychle se pohybující; tat = to; dhāvataḥ = tekoucí, proudící, pramenící; anyān = ostatní, jiní; atyeti= prochází, přechází, předstíhá; tiṣṭhat = stojící; tasmin= v tom; apaḥ = voda, práce, dílo; mātariśvā = jméno Vájua, tj. prána; dadhāti = dává

Nehybné, jedno, rychlejší než mysl – bohové⁸ ho nedosáhli, neboť je předběhlo. Stojí, a přesto předbíhá ty, kdo běží. Díky němu⁹ vykonává vítr¹⁰ dílo.

tadejati tannaijati taddūre tadvantike ।
tadantarasya sarvasya tadu sarvasyāsya bāhyataḥ ॥ 5॥

tat = to; ejati = pohybuje se, hýbe se; tat = to; na = ne; ejati = pohybuje se, hýbe se; tat = to; dūre = daleko, v dálce; tat = to; u = zdůrazňovací částice; antike = blízko; tat = to; antar = uvnitř; asya = toho; sarvasya = všeho; tat = to; u = zdůrazňovací částice; sarvasya = všeho; asya = toho; bāhyataḥ = vně

Pohybuje se a nepohybuje se. Je daleko i blízko. Je uvnitř všeho a zároveň vně všeho.

yastu sarvāṇi bhūtānyātmanyevānupaśyati ।
sarvabhūteṣu cātmānaṃ tato na vijugupsate ॥ 6॥

yaḥ = který; tu = však, ale; sarvāṇi = vše; bhūtāni = bytosti; ātmani = v sobě; eva = pouze; anupaśyati = vidí, zří; sarvabhūteṣu = ve všech bytostech; ca = a; ātmānam = sebe; tataḥ = z něj; na = ne; vijugupsate = necítí odpor, nepřeje si odvracet

Kdo však všechny bytosti vidí právě v sobě a ve všech bytostech sebe, ten necítí k ničemu odpor.

yasmin-sarvāṇi bhūtānyātmaivābhūd-vijānataḥ ।
tatra ko mohaḥ kaḥ śoka ekatvam-anupaśyataḥ ॥ 7॥

yasmin = v který; sarvāṇi bhūtāni = všechny bytosti; ātmā = Já; eva = pouze; abhūt = stalo se; vijānataḥ = ten, kdo má poznání, pochopení; tatra = tam; kaḥ = kdo?, kde?; mohaḥ = oblouznění, bezvědomí; kaḥ = kdo? kde?; śokaḥ = utrpení, pálení; ekatvam = jednota; anupaśyataḥ = ten, kdo vidí, zřící

Kde je poblouznění a kde je utrpení pro toho, kdo vidí jednotu – pro toho, kdo poznal všechny bytosti jako své Já?¹¹

sa paryagācchukram-akāyam-avraṇam-asnāviraṃ śuddham-apāpaviddham ।
kavirmanīṣī paribhūḥ svayambhūr-yāthātathyato’rthān vyadadhācchāśvatībhyaḥ samābhyaḥ ॥ 8॥

aḥ = on; paryagāt = obešel, přišel, prochází; śukram = zářivý; akāyam = beztělný; avraṇam = bez zranění; asnāviraṃ = bez šlach; śuddham = čistý; apāpaviddham = neprostoupený hříchem; kaviḥ = moudrý, básník; manīṣī = inteligentní, doslova „pán mysli“; paribhūḥ = prostupující bytost anebo překračující bytí; svayambhūḥ = sebe-jsoucí (nezávislí); yāthātathyataḥ = skutečně, v pravdě; arthān = smysly, účely, cíle; vyadadhāt = rozmístěný, rozdělení; śāśvatībhyaḥ = z věčnosti; samābhyaḥ = stejný, roky (śāśvatībhyaḥ samābhyaḥ= na věky věků)

On prostoupil [vše] – zářivý, beztělný, bez zranění, beze šlach, čistý, hříchem nedotčený, moudrý, pán mysli, všepřesahující, ze sebe jsoucí. On vpravdě určil řád všech věcí¹²na věky věků.

andhaṃ tamaḥ praviśanti ye’vidyāmupāsate ।
tato bhūya iva te tamo ya u vidyāyāṃ ratāḥ ॥ 9॥

andham = slepý; tamaḥ = temnoty; praviśanti = vstoupí; ye = ti, kteří; avidyām = nevědomost; upāsate = uctívají; tataḥ = z toho, potom; bhūyaḥ = stávat se, ještě víc být; iva = jako; te = oni; tamaḥ = temnoty; ye = ti, kdo; u = zdůraznění; vidyāyām = v poznání, ve znalostech; ratāḥ = libující si

Do slepé temnoty vstoupí ti, kdo uctívají nevědomost. Do větší temnoty ti, kdo si libují v poznání¹³.

anyadevāhurvidyayā’nyadāhuravidyayā ।
iti śuśruma dhīrāṇāṃ ye nastad-vicacakṣire ॥ 10॥

anyat = jiné; eva = pouze; āhuḥ = řekli; vidyayā = než poznání; anyat = jiné; āhuḥ = řekli; avidyayā = než něvědomost, z nevědomosti; iti = tak; śuśruma = jsme slyšeli; dhīrāṇām = moudrých; ye = kdo; naḥ = pro nás; tat = to; vicacakṣire = ukázali, řekli;

Jiné než poznání, řekli. Jiné než nevědomost, řekli.¹⁴ Tak jsme slyšeli od moudrých, kteří nám toto vyložili.

vidyāṃ cāvidyāṃ ca yastadvedobhayaṃ saha ।
avidyayā mṛtyuṃ tīrtvā vidyayā’mṛtamaśnute ॥ 11॥

vidyām = poznání; ca = a; avidyām = nevědomost; ca = a; yaḥ = kdo; tat = to; veda = poznal; ubhayam = oboje; saha = spolu; avidyayā = nevědomostí; mṛtyum = smrt; tīrtvā = překročiv; vidyayā = poznáním; amṛtam = nesmrtelnost; aśnute = získá, dosáhne

Ten, kdo poznal obojí – poznání i nevědomost – ten nevědomostí překročí smrt a poznáním dosáhne nesmrtelnosti.

andhaṃ tamaḥ praviśanti ye’sambhūtimupāsate ।
tato bhūya iva te tamo ya u sambhūtyāṃ ratāḥ ॥ 12॥

andham = slepý; tamaḥ = temnoty; praviśanti = vstoupí; ye = ti, kdo; asambhūtim = ne bytí, ne vznikání ; upāsate = uctívá; tataḥ = z toho, potom; bhūyaḥ = stávat se, ještě víc být; iva = jako; te = oni; tamaḥ = temnoty; ye = ti, kdo; u = zdůraznění; sambhūtyām = bytí, vznikání; ratāḥ = libující si

Do slepé temnoty vcházejí ti, kdo uctívají ne-zrozené¹⁵. Do větší temnoty ti, kdo si libují ve zrozeném¹⁶.

anyadevāhuḥ sambhavādanyadāhurasambhavāt ।
iti śuśruma dhīrāṇāṃ ye nastadvicacakṣire ॥ 13॥

anyat = jiné; eva = pouze; āhuḥ= řekli; sambhavāt = než bytí; anyat = jiné; āhuḥ = řekli; asambhavāt = než ne-bytí; iti = tak; śuśruma = jsme slyšeli; dhīrāṇām = moudrých; ye = kdo; naḥ = pro nás; tat = to; vicacakṣire = ukázali, řekli;

Jiné než zrozené, řekli. Jiné než nezrozené, řekli. Tak jsme slyšeli od moudrých, kteří nám toto vyložili.

sambhūtiṃ ca vināśaṃ ca yastadvedobhayaṃ saha ।
vināśena mṛtyuṃ tīrtvā sambhūtyā’mṛtamaśnute ॥ 14॥

sambhūtiṃ = bytím; ca = a; vināśam = nebytí, zničení; ca = a; yaḥ = kdo; tat = to; veda = poznal; ubhayam = oboje; saha = spolu; vināśena = nebytím; mṛtyum = smrt; tīrtvā = překročiv; sambhūtyā= bytím, vznikáním; amṛtam = nesmrtelnost; aśnute = získá, dosáhne

Ten, kdo poznal obojí – zrozené i nezrozené – ten nezrozeným překročí smrt a zrozeným dosáhne nesmrtelnosti.

hiraṇmayena pātreṇa satyasyāpihitaṃ mukham ।
tattvaṃ pūṣannapāvṛṇu satyadharmāya dṛṣṭaye ॥ 15॥

hiraṇmayena = zlatem; pātreṇa = nádobou, pohárem; satyasya = pravdy; apihitaṃ = zkrytý; mukham = tvář, ústa; tattvam = takovost, skutečnost; pūṣan = Pušane (Slunce); apāvṛṇu = odkryj, odhal!; satyadharmāya = pro toho, kdo koná skutečnou dharmu; dṛṣṭaye = pro pohled, ke spatření

Zlatou nádobou je zakryta tvář pravdy. Púšane¹⁷, odkryj skutečnost¹⁸, Pušane¹⁹ – pro toho, kdo koná pravou dharmu²⁰, aby spatřil.

pūṣannekarṣe yama sūrya prājāpatya vyūha raśmīn samūha tejaḥ ।
yatte rūpaṃ kalyāṇatamaṃ tatte paśyāmi yo’sāvasau puruṣaḥ so’hamasmi ॥ 16॥

pūṣan = Pušane; ekarṣe = jedinečný mudrci; yama = Jamo; sūrya = Súrjo, Slunce; prājāpatya = potmoku Prádžápatiho; vyūha = odstraň, uspořádej; raśmīn = paprsky; samūha = nahromaď, slož k sobě; tejaḥ = záři; yat = ta, který; te = tebe; rūpaṃ = podobu; kalyāṇatamaṃ = nejkrásnější, nejvznešenější; tat = to; te = tebe; paśyāmi = vidím; yaḥ = ten, který; asau = to; asau = to; (asau+asau = kdokoli); puruṣaḥ = člověk; saḥ = on; aham = já; asmi = jsem

Púšane²¹, jedinečný rši, Jamo²², Súrjo²³, potomku Pradžápatiho²⁴ – odhrň své paprsky, stáhni svou záři. Tvou nejkrásnější podobu vidím – ten puruša²⁵, který je tam, tím jsem já.

vāyur-anilam-amṛtam-athedaṃ bhasmāntaṃ śarīram ।
oṃ krato smara kṛtaṃ smara krato smara kṛtaṃ smara ॥ 17॥

vāyuḥ²⁶ = Váju, dech; anilam = Anilu (Vájua), dech; amṛtam = nesmrtelný; atha = nyní; idam = toto; bhasmāntaṃ = končící v popelu, blízko popela; śarīram = tělo; om = óm; krato = mysli, Krató²⁷; smara = pamatuj; kṛtaṃ = čin, učiněné; smara = pamatuj; krato= mysli, Krató; smara = pamatuj; kṛtaṃ = čin, učiněné; smara = pamatuj

Dech [ať splyne] s nesmrtelným dechem²⁸– nyní, když toto tělo končí v popelu. Óm! Mysli, pamatuj! Pamatuj na vykonané! Mysli, pamatuj! Pamatuj na vykonané!

agne naya supathā rāye asmān viśvāni deva vayunāni vidvān ।
yuyodhyasmajjuhurāṇameno bhūyiṣṭhāṃ te namauktiṃ vidhema ॥ 18॥

agne = Agni; naya = veď; supathā = dobrou cestou; rāye = majetek, bohatství; asmān = nás; viśvāni = všechny; deva = bože; vayunāni = neklidný nebo cesty; vidvān = znalec, moudrý; yuyodhi = odstraňuj, zbavuj nás; asmat = od nás; juhurāṇam = zbloudilí; enaḥ = hřích, špatnost, zločin; bhūyiṣṭhām = nejvíc, nejdůležitější; te = tebem tvoje; namauktiṃ = úcta, hold; vidhema = ať uctíváme

Agni²⁹, veď nás dobrou cestou k blahobytu – ty, bože, jenž znáš všechny cesty. Odežeň od nás hřích³⁰, který svádí na scestí. Kéž ti vzdáváme nejvíce poct.

॥ iti īśopaniṣat ॥
Toto byla Íšopanišada

---

1. Olivelle, Patrick. The Early Upanisads: Annotated Text and Translation. Oxford University Press 1998. ISBN 978-0-19-535242-9.
2. tena tyaktena bhuñjīthā lze čísti více způsoby. Asi nejdoslovnější by byl překlad: „Tím, co je opuštěno, kéž se vyživuješ“. Bhuñjīthāḥ je optativ od kořene bhuj, což znamená „užívat, požívat“. Později se to ve védántových textech vžilo pro vnímání jakýmikoli smysly.
3. Karmāṇi znamená činy, ale také se tak označuje provádění védské oběti, která je základní povinností bráhmana. V druhém řádku verše je ale karman použito ve významu „čin“, proto se toho držím i v prvním řádku.
4. Evam (takto) se může vztahovat k prvnímu řádku nebo předchozímu verši. Osobně mi dává větší smysl, pokud se vztahuje k prvnímu verši, tj. konej činy s vědomím, že vše je prostoupeno Pánem a s nepřipoutaností.
5. Ulpívání činy na člověku je to, co na západě běžně chápeme pod pojmem karma. Tj. v tomto případě čin nezanechá karmu.
6. Doslova „Asurovské“. Asurové jsou v hinduistické mytologii nepřáteli bohů. Nejsou ale vyloženě zosobněním zla jako třeba Satan v křesťanství. Spíše jsou náchylní k negativním vlastnostem jako je hněv, chamtivost, touha atd. Mohlo by zde jít i o drobnou hru se slovy: asuryā znamená „démonské“, asūryā je „bez slunce“.
7. Ātmahanaḥ (zabíječi Já) lze číst i přímo jako „sebe-vrazi“. V kontextu ostatních veršů to ale nedává smysl. Jaký byl původní úmysl autora lze těžko říct – mohlo jít třeba o verš, který původně pocházel z jiného textu. V následující interpretační tradici byl tento termín ale chápan jako označení pro ty, kteří ignorují svou skutečnou podstatu (átman neboli Já)
8. Šankaráčárja chápe devāḥ (bohové) jako „smysly“(indriyāṇi) což je ve védántě časté (jednotlivé smysly měly přiřazena odpovídající božstva).
9. Šankara ve svém komentáři dodává sati a čte jako lokativ absolutní: „když je [átman] přítomen“. Samotný text má pouze tasmin („v tom / díky tomu“).
10. Mātariśvan je védské jméno pro boha větru (Vájua). Někdy tak bývá ale označován i bůh ohně (Agni). Šankara ztotožňuje s pránou.
11. Varianta překladu (která má ovšem stejný význam): V tom, kdo má poznání, ve kterém se všechny bytosti stali pouze jím samým, kde je poblouznění? Kde je utrpení? Jednotu je jasně zřící.
12. Tento překlad je trochu volnější. Arthān vyadadhāt je doslova buď „rozdělil funkce/účely“ či „rozdělil věci“. Šankara to chápe tak, že On (tj. átman) určil povinnost všem Pradžápatům (stvořitelům) všech věků.
13. Poznáním (vidyā) zde není nejspíše myšleno duchovní poznání, ale spíše technické či intelektuální zanlosti, např. Véd či provádění rituálů.
14. Tvary vidyayā a avidyayā mohou být gramaticky jak instrumentály („poznáním / nevědomostí“), tak ablativy („než poznání / než nevědomost“). Paralelní verš 13 má jednoznačné ablativy (sambhavāt, asambhavāt), což naznačuje ablativní čtení i zde: cíl je odlišný jak od poznání, tak od nevědomosti.
15. Asambhūti je doslova „ne-bytí, ne-vznikání, ne-zrozené, neprojevené.“ Není jasné, co přesně se tím míní. Struktura veršů 12–14 kopíruje verše 9–11, takže někteří komentátoři ztotožňují asambhūti s avidyā (nevědomost). Šankara chápe jako neprojevenou prakṛti.
16. Sambhūti je doslova „bytí, vznikání, zrozené, projevené.“ Podobně jako u asambhūti se interpretace značně rozcházejí. Paralelně k veršům 9–11 by mohlo jít o vidyā (poznání). Šankara chápe jako projevenou podobu brahmanu, tj. Hiraṇjagarbhu.
17. Pūṣan je védské sluneční božstvo, jedno z Áditjů. Zde oslovuje básník slunce jako toho, kdo zakrývá svým jasem pravou skutečnost.
18. Tradiční čtení chápe tattvam jako jedno složené slovo (od tat + -tva) ve významu „skutečnost, takovost“. Lze však číst i jako dvě slova tat tvam, což je doslova „to ty“, kde „to“ (tat) jako odkaz na pātreṇa (nádoba) z předchozí věty – oba tvary jsou středního rodu a shodují se. Verš by pak zněl: „Tu [nádobu] ty, Pušane, odstraň…“ Ovšem apāvṛṇu znamená spíš něco odkrýt než něco odstranit. Šankara čte jako jedno slovo tattvam (skutečnost).
19. Pušan je jméno slunce.
20. Dharmu možno chápat jako ten, kdo plní své povinnosti nebo jako toho, kdo žije mravně apod.
21. Pūṣan je védské sluneční božstvo, jedno z Áditjů. Zde oslovuje básník slunce jako toho, kdo zakrývá svým jasem pravou skutečnost.
22. Yama je doslova „ten, kdo drží na uzdě, krotitel“ (od kořene yam – ovládat, držet). Zde použito jako epiteton Slunce ve smyslu „ten, kdo řídí/ovládá [kosmický řád, čas]“. Většina komentátorů nechápe jako odkaz na Jamu, boha smrti, ale jako přívlastek Slunce. Někteří však vidí souvislost – Slunce i Jama jsou synové Vivasvata a Jama vládne mrtvým, zatímco Slunce vládne živým.
23. Sūrya, sluneční božstvo a zosobnění slunce samotného. Na rozdíl od Pūṣana (aspekt vyživující) představuje Sūrya slunce jako zdroj světla a kosmického řádu (ṛta). Zde je oslovován společně s Pūṣanem – různá jména téhož slunce zdůrazňují jeho mnohočetné funkce.
24. Prājāpatya je doslova „potomek Pradžápatiho“ nebo „patřící Pradžápatimu“. Prajāpati („pán tvorstva“, od prajā – potomstvo, tvorové + pati – pán) je védské stvořitelské božstvo, otec bohů, démonů i lidí. V pozdější tradici splývá s Brahmou. Slunce je zde osloveno jako syn či projev Pradžápatiho – stvořitel vytvořil slunce jako svůj viditelný aspekt ve světě. Někteří komentátoři vidí v tomto oslovení také narážku na to, že slunce udržuje stvoření (potomstvo Pradžápatiho) svým světlem a teplem.
25. Puruṣa je doslova „člověk, muž, osoba“, ale v upanišadách získává hlubší význam – vědomý princip, Já, kosmická osoba. Ve slavné Puruša-sūkta (Ṛgveda 10.90) je puruṣa kosmická bytost, z níž povstává veškeré stvoření. Závěr verše so’ham asmi („tím jsem já“) je mahávákja (velký výrok) – identifikace individuálního já s kosmickým puruṣou. Srovnej s tat tvam asi („to jsi ty“) z Čhándógja-upanišady.
26. Slovo vāyuḥ má dva možné gramatické výklady. Buď je to optativ 3. os. pl, „měli bychom vydechnout, vyfouknout“. Čtu podle Šanakráčárji jako acc. sg. od vāyu.
27. Kratu může jako slovo označovat inteligenci, pochopení, plán nebo i mysl. Zároveň se tak jmenuje jeden z Brahmových synů, který je zosobněním intelektu.
28. První „dech“ v této větě je vāyu a druhý je v originálu anila. Oba termíny označují vítr nebo dech. Vāyu (od kořene vā – vát, dout) je védské božstvo větru a také životní dech (prána) v těle. Anila (od kořene an – dýchat) je synonymum, někdy chápané jako specificky „dech“ na rozdíl od vāyu jako kosmického větru. Opakování obou slov v tomto verši může být: (1) prostě poetické zesílení, (2) rozlišení mezi individuálním dechem (vāyu – „můj dech“) a kosmickým, nesmrtelným principem (anila amṛta – „nesmrtelný vítr/dech“), do něhož se individuální prána po smrti vrací. Verš je zřejmě modlitbou umírajícího, aby se jeho životní dech spojil s univerzální pránou.
29. Agni (příbuzné s latinským ignis – oheň) je védské božstvo ohně, jedno z nejdůležitějších v celém védském panteonu. Agni je prostředníkem mezi lidmi a bohy – přijímá obětiny a přenáší je k bohům. Je také vnitřním ohněm (trávicím, životním). Zde je osloven jako průvodce na „dobré cestě“ (supathā), což může odkazovat jak na posmrtnou cestu duše, tak na životní cestu dharmy.
30. Termín enas bývá překládán jako „hřích“, ale význam se liší od křesťanského pojetí. Nejde o provinění proti osobnímu Bohu ani o dědičnou vinu, ale spíše o „pochybení, poklesek, zbloudění“ – odchýlení od správné cesty (ṛta, kosmický řád) či dharmy. Příbuzné je sloveso enasvin (provinilý, zbloudilý). Verš žádá Agniho, aby odehnal tato pochybení – tj. aby člověk nešel scestím, ale správnou cestou.