Hólí

Následující text je překladem z knihy Svámího Šivánandy “Hindu Fasts & Festivals” (The Divine Life Society 1997. ISBN 81-7052-039-8. Online je dostupná zde). Svámí Šivánanda má specifický styl psaní a ve svém učením se snažil různé tradice spíše spojovat než rozdělovat. Dokázal stejně nadšeně mluvit o Šivovi, Buddhovi i Ježíšovi. Jeho popisy hinduistických svátků tomu také odpovídají. Následující text není antropologickou studií daného svátku – většina svátků se v různých regionech Indie slaví trochu odlišně a prakticky každá tradice některé svátky slaví hodně a jiné zase vůbec apod. Nabízí nám ale pohled trochu více zevnitř a věřím, že i když nepopíše každý svátek v jeho úplnosti, nabídne lepší vhled do toho, co tyto svátky znamenjí pro jógina, jakým byl Svámí Šivánanda.

Všechny poznámky pod čarou jsou moje.

---

Hólí (होली)

V dávných dobách žili v Indii komunity kanibalů. Ohrožovaly životy mnoha nevinných lidí. Jedním z nich byla i Hóliká známá také jako Pútaná. Ta s velkou oblibou jedla hlavně děti. Šrí Krišna ji zničil, a tak zachránil malé děti. Dodnes se proto pálí podoba Hóliky v ohni. V jižní Indii se pálí figura boha lásky. Tak vznikl velký svátek Hólí.

Začíná asi deset dní před úplňkem v měsíci phálgunu (únor-březen), ale obvykle se slaví jen poslední tři nebo čtyři dny a vrcholí o úplňku. Pro hinduisty je to svátek jara. Na jaře se všechny stromy obsypávají sladce vonícími květy. Všechny tak provolávají slávu a věčnou krásu Boha. Naplňují nás nadějí, radostí, novým životem a povzbuzují nás k tomu nalézt stvořitele a toho, kdo dlí uvnitř, který sám sebe skrývá ve všech stvořeních.

Hólí se v jižní Indii také říká kámadahana, den, kdy byl spálen bůh lásky¹ pánem Šivou.

Jiná legenda mluví o tom, že kdysi dávno mělo být vnouče jedné staré ženy obětováno démonce jménem Hóliká. Sádhu ji poradil, že nadávky a sprostá slova mohou Hóliku porazit. Ta stará žena shromáždila mnoho dětí a spolu s nimi pak nadávala Hólice různými sprostými slovy. Démonka padla mrtvá k zemi. Děti pak její tělo zapálily a udělaly z něj velký oheň.

S touto legendou o démonce Hólice souvisí si oddanost bhakti Prahláda pánu Nárájánovi a jeho následné uniknutí smrti z rukou Hóliky. Prahládův otec, Hiranjakašipu, ho různými způsoby trestal, aby ho odvrátil od jeho oddanosti a změnil jeho mysl na světskou. Ale pořád se mu to nedařilo. Nakonec přikázal své sestře, Hólice, která dostala dar, že ji nespálí oheň, aby vzala Prahláda na klín a spolu s ním vstoupila do hořícího ohně. Hólika to udělala. Sama shořela, ale Prahládovi se nic nestalo. Oheň se ho nedotkl díky milosti pána Nárájany.

Stejné scéna se každý rok hraje znovu, aby připomínala lidem, že ti, kdo milují Boha budou zachráněni a ti, kdo mučí oddané se změní na popel. Když byla Hólika spálena, lidé jí ndávali a zpívali chválíc Pána a jeho velkého oddaného, Prahláda. I dnes lidé nadávají při pálení ohňů, ale už zapomínají na chválení Pána a jeho oddaného!

V severní Indii lidé dovádějí s barvenou vodou. Strýce poleje synovce obarvenou vodu. Neteře natřou tetiny tváře barevným práškem. Bratči, sestry, sestřenice a bratranci si navzájem hrají.

Sesbírají se velké otepi dříví a v noci se zapálí. Všude je slyšet volání „Hóli-hó! Hóli-hó!“ Lidé stojí v ulicích a stříkají obarvenou vodu na kohokoli, kdo jde okolo, ať je třeba boháč nebo policista. Ten den neplatí žádná omezení. Je to jako apríl u Evropanů. Lidé skládají a zpívají speciální písně na Hólí.

V den svátku, lidé vyčistí své domy, odstraní vše špinavé a spálí to. Tak se zničí bakterie šířící nemoci. Zlepší se hygiena celé oblasti. Během festivalu tančí chlapci v ulicích. Lidé provádějí různé žertovné triky na kolemjdoucí. Když se blíží konec oslav, zapálí se velý oheň. Okolo něj se hrají hry napodobující dovádění mladého Kršny.

Poslední den Hólí si lidé vezmou oheň z velkého ohně k sobě domu. Věří, že jejich domov se tak očistí a jejich těla se zbaví nemocí.

V dnešní době si lidé při oslavách Hólí libují v různých špatnostech. Někdo pije alkohol až padne v bezvědomí na ulici. Následkem pití se poddávají sprostým řečem. Ztrácí úctu ke starším a k pánům. Utrácí peníze za alkohol a hru v kostky. Tyto špatnosti by se měly zcela odstranit.

Svátky jako je Hólí mají svou vlastní duchovní hodnotu. Kromě různých povyražení, oživují také víru v Boha, pokud se správně slaví. Všechny hinduistické svátky mají duchovní význam. Odvracejí člověka od smyslových potěšení a postupně ho přitahují na duchovní stezku a do božského společenství. Lidé provádějí havan² a nabízejí tak bohům sklizená zrna než je použijí.

Při takovýchto příležitostech by se měl uctívat Bůh, měla by se pořádat náboženská shromáždění a kírtan³ Pánových jména, ne jenom polévat lidi barevnou vodou a zapalovat ohně. Tyto svátky by měly být považovány za posvátné a měly by se trávit oddanými modlitbami, návštěvami posvátných míst, koupelemi ve svatých vodách a satsangem⁴ s velkými dušemi. Chudým by se mělo dát mnoho almužen. Jedině pak můžeme říci, že jsme Hólí řádně oslavili. Oddaní Pána by si při těchto radostných příležitostech měli připomínat jeho zábavy.

Všechny významné hinduistické svátky v sobě mají náboženskou, společenskou a hygienickou složku. Každé roční období má svůj vlastní svátek. Hólí je indickým svátkem jara. Protože je Indie zemědělskou zemí, připadají dva její největší svátky na období sklizně, kdy jsou stodoly a sýpky sedláků plné a ti mají důvod k oslavě plodů své těžké práce. Žně jsou obdobím oslav všude na světě.

Člověk si chce po těžké práci odpočinou a dělat něco jiného. Potřebuje se rozveselit, když je skleslý kvůli práci a stresu. Svátky jako je Hólí mu dodávají skutečnou potravu a nápoje, aby obnovil veselost a klid své mysli.

Náboženská složka oslav Hólí se skládá z uctívání Kršny. Na některých místech se tomu říká také dóla játra. Slova „dól“ znamená doslova „houpat“ nebo „houpačka“. Dětská podoba šrí Kršny se dá do malé houpací kolébky ozdobené květinami a pomalované barevným prachem. Vzpomíná se na čisté, nevinné dovádění malého Kršny s veselými pastýřkami (gópí) z Vrindávanu. Oddaní recitují jméno Kršny a zpívají Hólí písně, které popisují dovádění Kršny s pastýřkami.

Společenskou složkou Hólí je sjednocení či „obejmutí“ velkých a malých, bohatých a chudých. Je to také sjednocením rovných. Tento svátek nás učí „nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“⁵ Měli bychom zapomenout na rozepře z minulého roku a začít nový rok s pocity lásky, soucitu, spolupráce a rovnosti se všemi. Měli bychom se snažit cítit tuto jednotu či sjednocenost také s Já.

Hólí znamená také „oběť“. Spal všechny nečistoty mysli jako je egoismus, marnivost a touha pomocí ohně oddanosti a poznání. Zapal kosmickou lásku, soucit, štědrost, nezištnost, pravdivost a čistotu pomocí ohně jógové praxe. To je skutečný duch Hólí. Vystup z bláta hlouposti a absurdity a ponoř se do hlubin oceánu božství.

Hólí nás vyzývá, abychom ve svém srdci stále udržovali oheň Boha-lásky. Vnitřní osvícení je skutečným Hólí. Období jara je podle Bhagavadgíty projevem Pána. Hólí je prý jeho srdcem.

1. Káma, doslova bůh vášně.
2. Védskou ohňovou oběť.
3. Kírtana doslova znamená oslavovat. Jde o formu uctíváním, kdy se zpívají různé mantry.
4. Satsanga (satsaṅga) doslova znamená společnost (saṅga) se Skutečností (sat), v přeneseném slova smyslu to znamená hlavně pobývat ve společnosti toho, kdo dosáhl realizace, někdy se také používá
   prostě pro společnost s kýmkoli duchovně zaměřeným.
5. Viz Evangelium podle Matouše 8.22