Žáci Šrí Krišnamáčárji

Šrí Krišnamáčárja měl na současnou podobu jógy nesmírně velký vliv. Většinou to byl ale vliv nepřímý a projevil se skrze jeho žáky. Měl jich neuvěřitelné množství a celá řada z nich se stala proslulými učiteli, kteří cestovali po celém světě. Ovšem sám Krišnamáčárja nikdy Indii neopustil[1] a kdo se chtěl učit od něj musel přijet za ním.

screen-shot-2013-02-19-at-10-57-04
Krišnamáčárja se svými žáky v Maisúru (30. léta 20. století; na zdech jsou podle všeho fotografie Krišnamáčárji v ásanách z Jógy Makarandy, takže to bude někdy po roce 1934)

Aby v tom byl trochu přehled pokusím se zde dát dohromady linii žáků Šrí T. Krišnamáčárji. Rozhodně není úplná, ale snad se mi podařilo zachytit alespoň ty nejvlivnější učitele (a nejvlivnější nemusí znamenat nejlepší 🙂 ). Aby byla jména lépe dohledatelná uvádím všechny ve standardní mezinárodní podobě (tj. v anglickém přepisu) a do hranatých závorek jsem u některých přidal českou výslovnost.

krishnamacharya-yoga-shala-copy
Jedna z mála fotek, kde je Krišnamáčárja (nahoře) spolu s Pattabhim (dole)

Sri K. Pattabhi Jois (1915 – 2009) [šrí K. Pattábhi Džóis]. Tohoto pána asi všichni známe. U Krišnamáčárji studoval od roku 1927, takže byl jedním z jeho prvních žáků. Sám o to řekl: „Poprvé jsem ho [Krišnamáčárju, pozn.DD] uviděl v listopadu roku 1927. Bylo to v Jubilee Hall v Hassanu. Den na to jsem zjistil, kde bydlí a šel jsem za ním domů. Ptal se mne na mnoho otázek, ale nakonec mne přijal a řekl mi, ať přijdu zase zítra. Později, po mém obřadu posvátné šňůry v roce 1930, jsem odjel do Maisúru, abych studoval sanskrt a byl přijat na Mahárádžovu „Sanskrit College.“ Tam jsem se s Krišnamáčárjou opět setkal , když přijel, aby dělal demonstrace [ásan]. Měl radost, když zjistil, že zde studuji na škole.”[2]

Na západ poprvé přicestoval na pozvání svých studentů v roce 1974 a od té doby se jeho metoda jógy začala šířit i zde.


tk_bks_1980

B. K. S. Iyengar (1918 – 2014) [B. K. S. Ajangár]. Troufnul bych si tvrdil, že B. K. S. Iyengar byl asi vůbec nejvlivnějším žákem Šrí Krišnamáčárji. Stal se jeho žákem poté, co se jeho starší sestra za Krišnamáčárju provdala. Byl to tedy jeho švagr. Nestudoval u něj ovšem nijak dlouho. „Studoval jsem s ním dva roky, když mi bylo čtrnáct nebo patnáct let. (…) Během těchto dvou let měl učil jen asi deset nebo patnáct dní, ale těch několik dní určilo to, čím jsem se stal dnes.”[3] Styl B. K. S. Iyengara se od Krišnamáčárjova přístupu dost odlišoval a Iyengar se nijak netajil tím, že jeho učitel mu toho moc nevysvětloval a tak si pak na všechno přišel sám.[4] B. K. S. Iyengar přicestoval do Evropy již v 50. letech (díky tomu, že učil Yehudi Menuhina) a napsal v angličtině celou řadu knih, které jsou dodnes vydávány.


bnsiyengar01

B. N. S. Iyengar (1927). B. N. S. Iyengar se někdy plete s B. K. S. Iyengarem a proto se mu říká „Ashtanga Iyengar“.[5] B. N. S. Iyengara studoval u Krišnamáčárji v Maisúru v letech 1943 – 1948. V roce 1948 opustil Krišnamáčárja Maisúr a přestěhoval se do Madrásu (dnešní Čennaj). Dalších dvanáct let proto stuoval u Pattabhiho Joise.[6] Učit začal až v roce 1984.[7] V současné době stále učí v Maisúru a podle dostupných informací je posledním z “před válečných” žáků Šrí Krišnamáčárji, který stále učí.

“Začal jsem s jógou, když mi bylo 13. Potkal jsem mnoho významných učenců a učitelů jógy. Nakonec, když mi bylo 28, jsem nalezl Krišnamáčárjou, guru sytému Atšánga Vinjása Jógy.

Krišnamáčárja byl profesorem na Sanskrit College v Maisúru pod patronátem Jeho výsosti Mahárádži. Přijal mne a naučil mne všechna tajemství jeho systému jógy. (…)

Za několik let Krišnamáčárja odjel do Madrásu, Čennaje. Zeptal jsem se ho, u koho mám pokračovat se svým vzděláním a on mne odkázal na svého žáka Pattabhiho Joise.”[7]


indra-devi

Indra Devi (1899 – 2002), vlastním jménem Eugenie V. Peterson pocházela původně z Ruska odkud utekla před Bolševickou revolucí. Byla herečkou a tanečnicí. V roce 1927 se přestěhovala do Indie, kde mimo jiné hrála ve filmech. Pro nás může být zajímavé, že se v roce 1930 oženila s Čechem Janem Strakatým, který pracoval na Československém konzulátu v Bombaji. V roce 1938 začala studovat jógu u Krišnamáčárji. Podle všeho ji ze začátku příliš učit nechtěl, ale nakonec se stala jeho první žačkou, která nebyla Indka. V roce 1947 se přestěhovala do USA, kde si otevřela jógové studiu v Hollywoodu, kde později učila mnoho slavných osobností (např. Gretu Garbo). Napsala několik knih (nejznámější je asi „Yoga for Americans“). Od roku 1961 žila v Mexiku a po roce 1982 v Argentině, kde také zemřela.


krishnamacharya_centenary_celebrations

A. G. Mohan (1945) patří k pozdějším žákům T. Krišnamáčárji. Začal u něj studovat v roce 1971. Byl podle všeho velice pilným studentem a už v roce 1976 se stal spoluzakladatelem „Krishnamacharya Yoga Mandiram“. Také jeho žena Indra Mohan studovala jógu u Krišnamáčárji a získala postgraduální diplom za studium jógy. Společně pak Indra a Ganesh Mohanovi pak společně založili „Svastha Yoga & Ayurveda“ centrum. A. G. Mohan je také autorem několika velmi dobrých knih – mimo jiné je autorem asi zatím nejlepšího životopisu T. Krišnamáčárji: „Krishnamacharya, His Life and Teachings. Boston & London: Shambala 2010.“


397px-sr_badri_2015

Srivatsa Ramaswami (1941?) je dalším z pozdějším žáků. Studoval u Krišnamáčárji v letech 1955 – 1988.[8] Momentálně učí styl, který označuje jako „Vinyasa Krama“ a napsal také několik knih v angličtině. Kromě ásan učí běžně i recitace delších i kratších textů v sanskrtu a vede své žáky k tomu, aby to dělali jako součást své praxe. Také když vzpomínal na své studium se Šrí Krišnamáčárjou napsal: “Kdykoli mne Šrí Krišnamáčárja učil, vždy začínal modlitbou. Lekce začínali meditativní modlitbou (dhjána šlóka) k Pánovi Višnuovi za úspěch tohoto setkání. Následovaly modliby k Pánovi Hajagrívovi, který je pokladnicí veškerého Védského poznání, a k Pánovi Krišnovi. Poté následovala modlitba odpovídající tématu, které jsme měli probírat – k Pataňdžalimu, pokud šlo o jógu, k Bádarájanovi pokud šlo o Brahma sútry, ke Kapilovi při lekcích sámkhji anebo odpovídající mantru míru (šánti pátha) pro lekce z Upanišad nebo recitace Véd.”[8]


Kromě „běžných“ žáků učil Krišnamáčárja jógy i prakticky celou svou rodinu. Obzvlášť dva jeho synové jsou známí i mimo Indii (ovšem i jeho dcery jsou učitelkami jógy):

krishnamacharya-misc-desikacharT. K. V. Desikachar (1938 – 2016) byl nejstarším synem Krišnamáčárji a spoluzakladatelem Krishnamacharya Yoga Mandiram, který dlouho vedl. Svůj styl jógy označoval jako „Viniyogu,“ což by se dalo volně přeložit jako „individualizovanou jógu“ – držel se v tomto hodně svého otce, o kterém bylo známo, že každého učil ásany individuálně podle jeho potřeb. Byl hodně aktivní a přednášel a učil i v Evropě. Proslavil se v neposlední řadě tím, že učil jógu i slavného mystika a filosofa J. Krishnamurtiho[9].


tks

T. K. Sribhashyam (1940) je dalším ze synů T. Krišnamáčárji. Dlouho nebyl příliš znám a do všeobecného povědomí se dostal až díky dokumentu „Breath of Gods“. Mimo Indii má mnoho žáků hlavně v Evropě (nejvíce asi ve Francii a v Německu). Je autorem knihy „Emergence of Yoga. Les Courtioux: Les Editions Yogakshemam. 2011.“ Popsal zde několik ásan, ke kterým připojil fotografie svého otce a je zde i popsáno, která ásany a pránájmu Krišnamáčárja praktikoval. Klade veliký důraz na propojení ásan s pránájámou a s koncentrací na různé body v těle.


Tento výčet není zdaleka kompletní. Navíc ani krátké informace, které jsem k jednotlivým jménům připojil nemůžou samozřejmě vystihnout úplně učení a život daného člověka. Chtěl jsem je spíš stručně představit, aby to nebyl jenom seznam jmen, pod kterými by si člověk nemohl nic představit.

Poznámky:

[1] Někdy se říká, že to bylo proto, že dodržoval staré pravidlo, které bráhmanům zakazovalo cestovat přes moře či oceán.

[2] Medin, R. Alexander. “3 Gurus, 48 Questions.” Nama Rupa, Fall, 2004, str. 9. Dostupné též: https://web.archive.org/web/20130307101611/http://www.namarupa.org/magazine/nr03/downloads/NamaRupa_03_02.pdf Je třeba zmínit, že text rozhovoru byl podle všeho hodně editován, protože Pattabhi Jois nemluvil takto čistou angličtinou, a je proto možné, že editor lehce pozměnil původní obsah.

[3] Medin, R. Alexander. “3 Gurus, 48 Questions.” Nama Rupa, Fall (9), 2004, str. 9. Dostupné též: https://web.archive.org/web/20130307101611/http://www.namarupa.org/magazine/nr03/downloads/NamaRupa_03_02.pdf

[4] Mluví o tom podrobně např. v dokumentu „Breath of Gods“. Zároveň ale Krišnamáčárjou vždy ctil, jak se sluší a patří.

[5] Iyengar je časté jméno. V jižní Indii je to totiž „podkasta“ bráhmanů, do které např. patřil i Krišnamáčárja. Ovšem jen někteří z těchto bráhmanů mají toto jméno. K výslovnosti: “Iyengar” je fonetický přepis do angličtiny. V sanskrtu se toto jméno píše अय्यङ्गार् (v telugu అయ్యంగార్), což podle IAST odpovídá ayyaṅgār (z telugu ayyaṃgār – ale telugu moc neumím, takže si nejsem úplně jist :)).

[6] http://bnsiyengar.net/bio

[7] http://www.path2yoga.net/2015/04/interview-bns-iyengar-ashtanga-yoga-teacher-mysore.html .

[8] Ramaswami, Srivatsa. „My Studies With Śri Krishnamacharya.“ Nama Rupa, Spring (6), 2007, str. 14. Dostupné též: http://www.dailycupofyoga.com/wp-content/uploads/2010/10/studies_with_tk_ramaswami2.pdf

[9] http://www.thehindu.com/features/metroplus/poses-and-postures/article406116.ece?utm_source=InternalRef&utm_medium=relatedNews&utm_campaign=RelatedNews