-
Bhagavadgíta – audio kniha v češtině
Bhagavadgíta je jedna z nejznámějších jógových knih (zde na webu jsme o ní už také několikrát mluvili – např. zde). Jde o dialog mezi Ardžunou a bohem Krišnou. Když se na bitevním poli sejdou dva znepřátelené rody a má mezi nimi vypuknout válka, Ardžunu přepadne sklíčenost. Vidí, že v nepřátelském vojsku je mnoho lidí, kteří jsou jeho příbuznými, učiteli atd. Neví proto, jestli má vůbec cenu bojovat a radši to rovnou nevzdat. Takové dilema zažívá během života asi každý – jen třeba ne v podobě bitvy. Krišna proto začne Ardžunovi domlouvat a nakonec mu předává čím dál hlubší duchovní učení. Bhagavadgíta existuje v češtině hned v několika překladech. Indology je…
-
Život Šrí Krišnamáčárji (2. část) – Tibet (či netibet?)
Datum, kdy se Krišnamáčárja vypravil za Rámamóhanem Brahmačárím (राममोहन ब्रह्मचारी), se v jednotlivých životopisech liší. Desikachar předpokládá, že to bylo v roce 1914 (po druhém pobytu ve Váránasí). A. G. Mohan soudí, že to bylo spíše v roce 1911. Každopádně měl Krišnamáčárja u svého učitele studovat celkem sedm a půl roku.
-
Život Šrí Krišnamáčárji (1. část) – mládí a studium
O Krišnamáčárjově mládí toho s jistotou víme jen málo. Sám o svém životě moc nemluvil, protože to nepovažoval za podstatné, a proto se jeho životopisy dodnes rozcházejí. Navíc tam, kde nejsou spolehlivé údaje, přichází na řadu mnoho legend. O jejich pravdivosti můžeme pochybovat, ale pro dokreslení zde také některé z nich uvedu (co by to taky bylo za příběh o jóginovi, kde by nebylo alespoň pár zázračních příhod).
-
Šivánandova pránájáma
Svámí Šivánanda Sarasvatí (1887 – 1963) byl původní profesí lékař. Později se stal sannjásinem a zasvětil svůj život józe (dnes bychom ji asi označili jako klasickou hatha jógu). Založil ášram v Rišikéši a napsal velké množství knih v angličtině, kterými jógu popularizoval i mimo Indii (studoval u něj i André van Lysebeth a jóga v době ČSSR byla významně ovlivněna jeho učením). Šivánanda byl tradiční, ale zároveň i praktický. Proto dal dohromady nesmírně jednoduché cvičení, které může pro mnohé být snadným úvodem k pránájámě nebo obohacením vašeho cvičení, které je možné provádět kdykoli a kdekoli.
-
Manju Jois: jóga není vojna
Lenka Nechvátalová (z Jóga Divoši) udělala v říjnu 2016 rozhovor s Manjuem Joisem. Ten pak vyšel také v časopise Jóga Dnes (leden/únor 2017). Zde jej ponechám v nezměněné podobě.
-
Jógini, fakíři a asketové: vizuální výlet do jiné strany jógy
Asi si vzpomínáte na různý vyprávění o fakírech, kteří leží na lůžku z hřebíků nebo provádějí různé triky a kejkle, aby jim diváci hodili pár mincí. Tento obrázek se stal běžnou součástí evropských (a vůbec západních) představ o Indii. Pro nás patří většinou do stejné kategorii jako zaříkávači hadů nebo polykači mečů. Ale jinak je tomu v Indii. Slovo fakír a jógin jsou totiž synonyma! A jóga byla (a pořád mnohde je) v populárních představách stále především spojována s těmito asketickými praktikami.
-
Sanskrt a čeština
V anglických textech o józe se to pojmy ze sanskrtu jen hemží. Když je pak chceme použít v češtině, tak narážíme na celou řadu nejasností: je tady správně „y“ nebo „j“? Proč tu někdo píše dlouhé „á“ a někdo ne? Apod. V tomto článku se podíváme právě na to, jak sanskrt do češtiny přepisovat správně, proč se píše „aštánga“ a ne „aštanga“, proč je „ásana“ a ne „asána“ a proč se píše „mudra“, i když by „mudrá“ bylo přesnější.
-
Jóga mezi tělocvikem a mystikou
Tohle je takový závěrečný díl série „Po stopách jógy” – už to ale není analýza pojmu jóga ve starých textech, ale zamyšlení nad chápáním jógy v současné době na západě. Málo co prošlo tak prudkou transformací v posledních šedesáti letech jako právě jóga.
-
Po stopách jógy 3: Hathajóga
V předchozích dvou dílech (první a druhý) jsme postupně rozšiřovali pojem „jóga“. V tomto díle ho rozšíříme opět o celou řadu dalších aspektů, které budeme ilustrovat na nejznámějším hathajógovém textu – Hatha pradípice z 15. století. Také zde uděláme závěr aneb co z toho všeho teda plyne 🙂 .
-
Po stopách jógy 2: Kršna a Pataňdžali
V předchozím díle jsme hledali nejstarší zmínky o józe v sanskrtské literatuře. Nyní se dostáváme do dalšího historického období, kdy už vznikají komplexní popisy různých duchovních praxí, které bývají označovány jako jóga. Naším záměrem ale není zmapovat detailně popisy „jóg“ od začátku letopočtu. To by vydalo na sérii knih. Nás zde zajímá jak se pojem „jóga“ rozšiřoval a zároveň se s ním spojovali stále konkrétnější techniky. Pro ilustraci proto použijeme tři texty, které pojednávají hodně o„józe“ a přitom se ve svém pojetí liší. Naším cílem není ukázat, že by v tom dřív byl bordel (to nebyl), ale spíše si pomocí příkladů ilustrovat, že slovo „jóga“ je mnohem širší, než jak…
